Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ležel jsem na levém boku a pozoroval rybu, která si to plavala mezi řasami za oknem, které do pokoje vnášelo lehce nazelenalé světlo. Bylo to zvláštní. Jsem zvyklý se podívat z okna a vidět rozlehlé pozemky Bradavic, famfrpálové hřiště, skleníky. Musí být zvláštní se celé ty roky dívat do vody, kde se toho moc nezmění. Maximálně přirostou některé řasy a vodní trávy, sem tam propluje nějaká ryba, ale jinak se mi to zdá pusté. Celkově mám pocit, že je zmijozelská kolej příliš tmavá. Není tu žádný přísun přirozeného světla, pouze okna s vodou a louče. Nevím, jestli bych tady chtěl trávit své školní roky natrvalo. Prosvětlená vzdušná havraspárská věž má něco do sebe.
Z okna jsem přesunul svůj pohled na svého krásného přítele, který ležíc na zádech byl stále v říši snů. Jeho tvář byla uvolněná, působil tak bezstarostně a lehce. Opatrně jsem mu odstranil z obličeje jeho huňaté vlasy, abych měl lepší výhled do jeho krásné tváře. Nemohl jsem se na něj vynadívat. Ač bych zvládl jeho tvář pozorovat věky, sklouzl jsem pohledem na jeho pravou paži, která nebyla zakrytá dekou. Jeho jizvy a spáleniny mi dělaly starost. Napadá mě spoustu otázek. Nemohu si pomoct, ale mám z toho špatný pocit. Rány na těchto místech mají lidé, kteří si ubližují. Nemůže to být náhoda.
Jemně jsem po jeho ruce přejel a vnímal drobné výstupky a hrbolky na jeho kůži. Musím si o tom s ním promluvit, ale teď na to není vhodná chvíle. Cukl jsem sebou, když se Tae zničehonic pohnul. Převalil se na pravý bok čelem ke mně a svraštil obočí. Netrvalo to dlouho a pomalu otevřel své okouzlující oči. Několikrát rychle zamrkal, než si obličej promnul dlaněmi. Pak svůj zrak upnul na mě, a jakmile se usmál, rozbušilo se mi srdce radostí.
"Dobré ráno, Taehyungie," popřál jsem mu tiše, abych nijak nenarušil ono krásné ticho, které nás obklopovalo.
"Měl jsem sen," řekl najednou a převalil se na záda. Nechápavě jsem nakrčil jedno obočí. Nebylo mi jasné, proč mi to zničehonic sděluje.
"Nemám sny, jen noční můry," objasnil mi vzápětí, když si všiml mého nechápavého výrazu. Uvědoměle jsem otevřel pusu a zpracovával jeho slova. Nemá sny, to musí být hrozné. Já si na ně taky moc nepamatuji, ale vím, že sem tam nějaký mám. Myšlenka toho, že měl sen po naší společné noci, mi vykouzlila úsměv na tváři.
"Jaký byl?" optal jsem se se zájmem.
"Krásný, byl jsem s tebou," jeho slova mě zahřála u srdce. Natáhl jsem ruku a jemně ho pohladil po líci. Byl jsem trochu zaskočen, když jsem si uvědomil, že jeho kůže nebyla studená, jak jsem byl zvyklý. Ba naopak, dnes příjemně hřála. Neodolal jsem a přitulil jsem se k němu pokládajíc hlavu na jeho hruď. Bylo to tak příjemné a zvláštní najednou. Ještě k tomu fakt, že jsme byli oba nazí tuto situaci podtrhával.
"Tae, chtěl bych se vedle tebe probouzet každý den," řekl jsem, když jsem zvedl hlavu, abych mu viděl do očí. Usmál se na mě a za bradu si mě přitáhl blíž. Daroval mi pusu na čelo. Musel jsem mu ji hned oplatit a políbil ho ještě na obou tvářích. Znovu jsem se k němu přitiskl a otřel se nosem o jeho krk. Spokojeně jsem zavřel oči a vnímal, jak mi dlaní přejížděl po zádech a jemně mě hladil.
