Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Mino! Já to nechápu," zakňučel jsem a položil hlavu na stůl, kde ležela učebnice Lektvarů pro pokročilé. Snape si dává opravdu záležet, abych látce nerozuměl. Je to tak otravné. Opravdu se snažím, ale učivo mi utíká před očima. Mina se mi snaží pomáhat, ale nevidím žádný progres. Hlavně to potřebuju vědět sám a ne nestále spoléhat na to, že na hodině bude se mnou. Snape už nám začal vyhrožovat nějakým projektem, což mě opravdu netěší. Pokud budu sám, rovnou to můžu zabalit.
„Ale Jungkooku, tohle jsem ti už vysvětlovala nejméně třikrát. Co na tom stále nechápeš?" povzdychla si Mina sedící naproti mně. Podepřela si hlavu rukou a zopakovala mi slova, která říkala tak před deseti minutami. Jenže moje hlava to opět nepobrala. Jakoby mluvila jinou řečí. Je jedno kolikrát se mi to pokusí vysvětlit, výsledek bude vždy stejný. Nebo lépe řečeno, nebude žádný. Jsem sám ze sebe zklamaný. Je teď období zkoušek a místo toho, abych se na ně učil, snažím se pochopit látku tak měsíc starou. Nezdá se to, ale výroba lektvarů opravdu není jen tak obyčejné vaření s nějakými extra přísadami. Je to celkem umění.
„Kooku, myslím, že už ti více neporadím. Nevím, jak jinak ti to vysvětlit," řekla a zaklapla učebnici. Z její tváře vidím, že jí to je líto. Opravdu se mi snaží pomoct. Sám vidím, že ji jen zatěžuji.
„Nedá se nic dělat. Není to tvoje chyba, Mino," opravdu nechci, aby se cítila nějak špatně kvůli tomu, že mi to nedokázala vysvětlit tak, abych to pochopil.
„Zkus o pomoc požádat Jisoo," řekla ještě než zkontrolovala čas. Omluvila se, že už musí jít. Přikývl jsem s tím, že je to v pohodě a pozoroval ji, dokud nezmizela ve své ložnici, kterou sdílela s ostatními dívkami z 6. ročníku. Zavřel jsem též učebnici a rozhlédl se po společenské místnosti, jestli tady svou o rok starší kamarádku nezahlédnu. Nikde jsem ji ale neviděl. Moji pozornost ale místo toho získala moje spoluhráčka z družstva.
„Ahoj Yuri, neviděla jsi prosím Jisoo?" zeptal jsem. Chodí do stejného ročníku, takže by mi mohla poradit. Yuri se rozhlédla po místnosti, jako jsem to před chvílí udělal já.
„Pokud není tady, tak nevím. Promiň, Jungkooku," omluvně se usmála a dál pokračovala v rozhovoru se svou kamarádkou.
„Touhle dobou bude určitě v knihovně. Chodí tam každé úterní odpoledne. Toho sis ještě nevšiml?" trochu jsem se lekl, když se ozval cizí hlas přímo za mnou. Hned jsem se však uklidnil a na Seungmina se otočil, abych k němu nestál zády. Zamyslel jsem se nad jeho otázkou. Nikdy jsem vyloženě nepřemýšlel nad tím, jak ostatní tráví svůj volný čas. Je ale pravda, že Jisoo některé dny, jako je třeba úterý, skoro vůbec nevidím. Pokud tedy nepočítám snídani a večeři. Poděkoval jsem Seungminovi a odběhnul do svého pokoje. Když už do té knihovny půjdu, můžu si udělat něco do školy či vrátit již dočtené knížky. Jednu mi dokonce dal Seungmin s tím, že když už tam jdu, tak ať to vrátím. Nebyl jsem proti, protože díky němu bych tady pouze seděl a ničil se nad učebnicí Lektvarů.
