The Place I Called Home

Once Asshole, Always Asshole

Calum si založil ruce na hrudi a nasadil výraz staršího bratra. 

Přesně ten, když se poprvé Nova vrátil domů až po večerce nebo když měl kocovinu a místo práce si šel lehnout do stodoly na slámu. Podle toho poznal, že se mu nadcházející konverzace nebude líbit. Nejradši by se otočil a dal si další kolečko kolem pastvy, ale Calum už ho měl na mušce. Kdyby se pokusil utéct, pravděpodobně by se za ním rozeběhl, byl i dost šílenej na to, aby si rychle vzal koně a naháněl ho po ranči s lasem.

Beau, která měla do teď čenich zabořený v trávě najednou zvedla hlavu, když zaslechla, jak mu pod botama skřípaj kamínky. Byla to taky pěkná nevděčnice. To Nova ji zachránil uprostřed bouřky z kraje silnice, hned ale jak dostalanažrat, napít a trochu se zahřála, přifařila seke Calumovi a už se od něj nehnula ani o píď. 

Stáhla uši k hlavě, snad aby měla aerodynamický tvar a rozeběhla se za Novou.

Prudce u něj zabrzdila a rozvířila všude kolem prach. Nezastavila se, začala se mu motat pod nohy, vyplazovala jazyk a nadšeně frkala jako prase. Nova zpomalil, aby ji mohl pohladit po hlavě. „Dobrý, dobrý,“ zamumlal se slabým úsměvem. Před Calumem to nikdy nesměl říkat, ale byla hrozně ošklivá. Neměla vůbec souměrné chlupy, všude jí trčely, byly kombinací jemných a hrubých štětin, na některých místech byla šedivá jako kdyby už stárla, ale byly jí teprve čtyři roky. Měla tenkrát štěstí, že se osvědčila jako pastaveckej pes, jinak by tu neměla místo.

„Tak spusť, ať to máme za sebou,“ zamrmlal otráveně, když se u něj zastavil.

„Máma říkala, že ses choval jako nevychovaný hovado. Poslala mě, abych ti domluvil.“

Nova převrátil očima. „Viděl jsi ho vůbec?“

„Jasně, že jo. Máma nám ho představila a my slušný lidi jsme se mu představili taky.“

„Máma mě taky představila.“ Pokrčil rameny. „Jako kdybych byl nesvéprávnej.“

„Asi věděla proč. Cukal ses už od chvíle, kdy oznámila, že sem přijede.“

Nova se špičkou boty začal šťourat v zemi. „Nechápu to. Zvládáme to tady v pohodě. Proč musíme mít někoho navíc? Nepotřebujeme ho. Pochybuju, že tenhle zvládne něco, natož aby nám tady s něčím pomohl. Nebude na špinavou práci. Za tejden zdrhne.“

„Co ty vůbec víš? Kdybys mámu někdy poslouchal, tak bys věděl, že už pracoval na farmě. Není to pro něj nic novýho. Má zkušenosti a bude vědět, co dělat.“

„Pracoval na farmě ... “ zopakoval si pobaveně potichu a na moment se odmlčel. „Co tam dělal? Počítal ovečky?“ posměšně si odfrkl. „Až ukáže, že na to fakt má, budu se podle toho chovat.“

„A do tý doby se k němu budeš chovat jako kretén? Kvůli nějakým stupidním předsudkům?“

Nova byl přesvědčenej, že to žádný předsudky nebyly. Pokud se mu několikrát něco potvrdilo v praxi, měl právo si myslet, že to byla norma. Pár takových už to bylo. Vypadali přesně jako Jordan, lidi z města, co krávy viděli jenom v televizi. Pořád si stěžovali na smrad, mouchy nebo prach. Největší katastrofa byla, když jedna z těch holek s umělým nosem šlápla do lejna. Přísahala, že bude jejich ranč žalovat. Proč by měl věřit, že někdo jako Jordan bude jinej?

„Ne, budu se tak chovat i potom.“