The Place I Called Home

Old Photos & Hard Falls

Když se Nova v sobotu ukázal na večeři, v kuchyni nikoho nenašel. Místo toho se nechal vést smíchem jeho mámy do obýváku. Seděla na gauči, po levé straně jí seděl Calum a po pravé Jordan. Táta se koukal na večerné zprávy ze svého křesla—měl v něm už vysezený pořádný důlek, pružiny v něm už byly opotřebované, ale on tvrdil, že nové nepotřebuje a vždycky sliboval tomu, kdo se mu ho pokusí vyměnit, že půjde jako další na porážku. 

Nova si rychle uvědomil, čemu se smějou.

Máma měla na stehnech otevřené rodinné album někde uprostřed, ono to vlastně bylo jedno, protože na většině fotek byl stejně on nebo jeho bratr.

„Chtěl být jezdec na býkovi. V tu dobu jsem mu samozřejmě nedovolila, aby lezl na krávy, takže jezdil na ovcích. Beran mu zlomil ruku, tak si to rychle rozmyslel.“

Neviděl na tu fotku pořádně, ale pamatoval si ji. Seděl na gauči, v klíně měl misku se zmrzlinou útěchy, oči měl pořád opuchlé a červené od pláče.

„Mami, proč musíš tohle každýmu ukazovat?“ zamumlal otráveně od dveří, načež všichni tři zvedli hlavu a podívali se na něj. Začínal si myslet, že se musí plížit jako duch, když ho nikdy nikdo neslyší přicházet. Nebo jsou do zábavy bez něj, tak ponoření, že okolí nevnímaj. „A ještě ke všemu v mojí nepřítomnosti, nemám se ani jak bránit,“ odfrkl si a potom se svezl do druhého křesla vedle gauče.

„Protože jsi byl hrozně roztomilej, no ne? Koukejte se na ty nafouklý tvářičky,“ zašišlala a znovu na tu fotku ukázala jako kdyby nikdo nevěděl o jaké se baví.

Nova otráveně převrátil očima. Calum se ušklíbl jako kdyby mu dělalo radost, že ho máma takhle mučí a Jordan se pobaveně usmíval. Nevěděl, jestli mu ty fotky připadaly doopravdy tak úsměvný nebo ho to těšilo ze stejného důvodu jako jeho bratra. Možná, že oboje.

Máma obrátila stránku. „Tady dostal ve třinácti svýho prvního koně. Zachránili jsme ho z jatek, mysleli jsme si, že pro začátek nepotřebuje šampiona. Měl ještě dost času. Učili se spolu.“

Nova ucítil, jak se mu v hrudi něco pohnulo. Viděl, jak se na něj Calum koutkem oka podíval, ale už se tak pobaveně neusmíval. Máma se zasněně zůstala dívat na tu fotku a nostalgicky ji pohladila. Jordanovi se mezi obočím udělala malá vráska, když se na tu fotku díval a potom zvedl hlavu. „Stalo se s ním něco? Nepamatuju si, že bych ho ve stájích viděl.“ Pohledem zakmital mezi všema.

Jediný Nova se mu podíval do obličeje. Na tváři mu přeskočil sval.

„Zlomil si nohu a museli jsme ho nechat utratit.“

V Jordanově výrazu šlo vidět, jak rychle zalitoval toho, že se vůbec zeptal. Zůstal se ale dívat Novovi do očí. „To mě moc mrzí. Určitě to byl skvělej kůň.“

„Jo, to byl,“ zamumlal Nova a vstal z křesla.

V ten moment vzhlédla i jeho máma. „Za chvíli bude hotová večeře.“

„Nějak už nemám hlad,“ odsekl a rozešel se zase pryč. Slyšel ještě Jordana, jak se tiše omlouvá a Calum ho uklidňuje, že nic špatně neřekl, protože to nemohl vědět.

Po dlouhé době se mu o tom pádu zdálo.