The Place I Called Home

Nova nebyl k nalezení. První den po nešťastně šťastném sletu událostí, dostali propustku z práce, aby si odpočinuli, druhý den, když si s ním chtěl Jordan promluvit, nemohl ho jednoduše najít. Od Caluma dostal dva tipy, kam se většinou Nova zašíval, když se nechtěl s nikým bavit. Byla to buďto stodola nebo pastviny s dobytkem. Jordan doopravdy doufal, že to bude první možnost, protože k těm rohatým ďáblům se mu vůbec nechtělo přibližovat. Jenže stodola byla pravděpodobně moc očividná možnost, nenašel ho tam, a i když chvíli přemýšlel, že radši všechnu slámu přehází, aby zjistil, jestli pod ní někde Nova neleží, nakonec se smířil s tím, že musí jít na pastvu.

Ta byla sice neuvěřitelně obrovská, ale taky vcelku plochá, takže dohlédl daleko a člověka uprostřed zeleně bylo vcelku jednoduché vidět.

Nova seděl nedaleko pasoucího se dobytka. Neviděl Jordana přicházet, protože k němu byl otočený zády, ale nebyl zvláště nějak překvapený, když se vedle něj posadil.

„Co tady děláš?“ zamumlal bez toho, aniž by se na něj podíval.

„Potřeboval jsem s někým mluvit.“

„Měl jsi aspoň dvě další možnosti, tak proč otravuješ mě? Jestli to nebylo dost zřejmé z toho, že jsem tady, nechtěl jsem se s nikým bavit a být sám.“

Jordan utrhl stéblo trávy. „Máma se dozvěděla, že jsem tady.“

Nova byl chvíli ticho. Dneska příjemně foukalo, v letním vánku tráva šuměla.

„Říkal jsem ti, že se to jednou provalí.“

„Já vím,“ řekl skoro neslyšně. „Chce, abych přijel zpátky domů. Řekl jsem jí, že to teď udělat nemůžu, ale neposlouchala mě. Hádám, že očekává že nejpozději dneska večer dorazím. Jenže to už bych teď musel sedět v letadle, abych to stihl.“

„Čekáš ode mě nějakou radu?“

„Možná.“ Jordan pokrčil rameny. „Asi jsem to prostě potřeboval někomu říct. Už jsem se trochu zmínil i před tvojí mámou, ale ta neví žádný detaily.“

Nova se zhluboka nadechl. „Máš ještě šanci. Myslím si, že to s mámou urovnáš. Můžeš si dát rok pauzu a mezitím si zařídit stáž jinde. Potom nastoupit zpátky do školy.“

Jordan se zamračil a podíval se na Novy profil. „Říkal jsem ti, že to nechci.“

„Co chceš teda dělat? Máš vůbec nějakou jinou možnost?“

„Mám ještě chvíli na to si to promyslet.“

„Vážně? Nepřipadá mi to tak. Co si myslíš, že máma udělá, když se večer neobjevíš ve dveřích?“

Jordan si frustrovaně protřel obličej. „Nevím, dobře? Ale vím to, že chci být teď tady. Protože tohle místo mi připadá víc jako můj domov než cokoliv jinýho v mým životě.“

„Nemůžeš tady zůstat navždycky.“

Chtěl by. I kdyby to navždycky bylo jenom o trochu víc než ten čas, který mu zbýval.

Jordan se odmlčel a pak se zhluboka nadechl. „Nechci ničeho litovat, Novo. Hlavně věcí, který jsem neřekl nebo neudělal. Celý život jsem každej svůj krok analyzoval a propočítával, zvažoval všechny následky. Bál se dělat věci, který jsem doopravdy chtěl. Proto mi došlo, že jsi měl pravdu. Nezáleželo na tom.“ Pokrčil rameny a slabě se usmál. „Nesejde na tom, co jsme, kam to povede, co se s námi stane. Vždyť na to ksakru ani sám neznám odpověď. Uvědomil jsem si, že důležitý je, že to chci ať už je to prostě cokoliv.“

Nova mlčel a díval se před sebe. Na moment si Jordan myslel, že ho možná ani neposlouchal. Vůbec by ho to v závěru ani nepřekvapilo.

„Takže to s mámou byla jenom záminka, jak se mnou začít konverzaci?“

„Ne, jenom tu asi bylo trochu víc věcí, co jsem potřeboval ze sebe dostat. Před tebou.“

„Fajn, ale přestaň takhle mluvit. Tohle není Zkrocená hora.“

Jordan se na něj chvíli jenom díval, čekal cokoliv jenom ne referenci na film o dvou teplých kovbojích a že to vlastně půjde takhle lehce. V závěru ta Novy komplikovanost byl vlastně jednoduchej koncept. Tiše se zasmál a koutkem oka si všiml, že se i Novy koutky úst nadzvedly.

Jordanovi se ulevilo. Všechny karty byly na stole. Natáhl si nohy dopředu a rukama se zapřel za sebou. Podíval se na stádo krav.

„Víš ty co, docela bych potřeboval nějaký rozptýlení.“

Nova se na něj úkosem podíval a nadzvednul obočí. „Vůbec neumíš flirtovat.“

„Oh, vážně? Možná bys mě měl teda něco přiučit.“

„Panebože, zníš jako nějakej čtyřicátník. Přestaň radši mluvit nebo si to ještě rozmyslím.“ Nova se ohlédl za sebe jako kdyby něco nebo někoho slyšel. Když se tím směrem podíval ze zvědavosti i Jordan, nic podezřelého nezpozoroval. V momentě, kdy ho ale Nova chytil za tvář a začal ho líbat, mu došlo, že jenom kontroloval, jestli je někdo nesleduje, aby tohle mohl udělat.