The Place I Called Home

The Place Where I Belong

Nikdy neviděl Novu tak nejistýho jako když stál před osedlaným koněm.

Nemluvil s nikým, vypadal plně soustředěný na sebe a na zvíře před sebou. Proklepal si ruce, zhluboka se nadechl a potom se chytil za hrušku na sedle. Kdyby nevěděl, že už několik let tohle nedělal, nepřipadalo by mu zvláštní, s jakou ladností a přirozeností se na koňský hřbet vyhoupl. Nova do sedla patřil. Zůstal v něm chvíli sedět a koukat se mezi uši mohutného tvora pod sebou. Potom se chytil za otěže a na moment zavřel oči jako kdyby si potřeboval utřídit myšlenky.

Když je znovu otevřel, zároveň koně pobídl paty do třísel. Ten zafrkal a pohnul se s blonďatým chlapcem dopředu. Nic z toho ještě nebylo důvod k oslavám. Podle toho, co říkal, pochopil, že po tom pádu Nova několikrát zkoušel znovu jezdit, ale po pár minutách si to vždycky rozmyslel a slezl.

Nova se krokem rozjel po obvodu kolbiště. Jordan se zůstal opírat o hrazení vedle Caluma a Penelope, kteří ho taktéž bedlivě sledovali.

Jordan si ani nedokázal představit, co se mu právě teď honilo hlavou.

Udělal s koněm jedno kolečko a pak ho zatáhl za otěže. Kůň zastavil.

Všichni, kdo ho pozorovali se napnuli včetně Jordana. Nebral by to ani jako prohru, kdyby teď slezl a řekl, že to ještě nepůjde. Po tom všem, co si musel prožít mu to nikdo nemohl vyčítat.

Potom si všiml, ale drobného úsměvu na Novových rtech.

Zatáhl za otěže do strany a kůň se otočil kolem své osy. Potom to zopakoval na druhou stranu. To už se stejně usmíval Calum i Penelope. Znovu ho pobídl a po pár krocích ho popohnal do klusu. Jako kdyby se z něj vytratila všechna nejistota se Nova na konškém hřbetu začal prohánět po kolbišti s naprostou jednoduchostí a naprostým souladem se zvířetem, na kterém seděl.

„Calume, otevři mi!“ houkl na svého bratra.

Calum otevřel vchod do kolbiště. Nova se s koněm otočil a namířil si to ven. Prohnal se kolem nich bez jediného slova a pohledu. Po prašné cestě se s koněm rozcválal někam mezi travnaté kopce.

„Doufám, že to neuspěchal,“ zamumlal Calum trochu starostlivě.

„Věř mu trochu. Takhle daleko se nedostal už roky.“

Jordan se usmál. I když jim Nova dávno zmizel z pohledu, představil si ho, jak právě teď běží po pastvině, vlasy mu vlají všude kolem hlavy a v srdci konečně našel svůj klid.

Zároveň si uvědomil, že ho musel nechat jít. Aspoň pro teď.

Protože tam Nova patřil. Mezi svý rohatý krávy, dlouhou zelenou trávu a na koňský hřbet rychlého koně, do teplého letního vánku a slunečního světla.