The Place I Called Home

The Sound of Cracking Mask

Nova zaparkoval čtyřkolku ve stínu pod stromy. Svlékl se do plavek, rozložil deku, na břeh do vody dal dvě plechovky, aby se chladily a potom sám do ní skočil.

Nikdo se tady moc neukazoval, většinou tu potkávali jen lidi, co chodili po lesních stezkách kolem. Pochyboval i o tom, že tohle místo bylo nějak známé i pro obyvatele jejich města a okolí. Koupání tady bylo jen na vlastní nebezpečí, ale Nova a Calum sem chodili od malička. Ukázali to tady i svým přátelům, ale autem se sem nedá dostat a všichni byli většinou moc líní na to sem dojít pěšky nebo dojet na kole. Radši upřednostnili bazén u někoho na zahradě.

Nova zůstal nějakou dobu splývat na hladině se zavřenýma očima. Uši měl pod hladinou, slyšel jen tlumený zpěv ptáků a jak mu krev proudila v žilách. Hřály ho teplé sluneční paprsky. Na zavřených víčkách mu tancovaly stíny větví listnatých stromů, které tohle místo obkličovaly.

Nakonec vylezl, po cestě si vzal pivo a natáhl se na deku. Než Calum s Jordanem dorazili, vypil i to druhé. Koně slyšel už z dálky, jejich těžký krok a frkání se rozléhal lesem. Potom se objevili z mezery ve stromech, na konci cesty, kterou přijel i on. Jordan měl sundaný klobouk, visel mu kolem krku za šňůrku na zádech. Čelo se mu třpytilo potem a bílé tričko měl na prsou propocené.

Nova se opřel na loktech, s přimhouřenýma očima sledoval, jak se zastavili kousek od něj.

„Po kojotech ani stopy,“ usmál se na něj Jordan a poplácal koně po krku. „Určitě jsi rád, že se nám nic nestalo a že jsme v pořádku.“ Takhle když to podal, tak to znělo jako kdyby si přál, aby ji přepadla smečka lidožravých šelem a okousala jim maso z kostí. A že mu to Jordan vyčítal.

Nova se ušklíbl. „Samozřejmě, nevím, co bych bez vás jinak dělal.“

Calum sesedl z koně jako první. „Chci je trochu vykoupat. Zvládneš mu sundat sedlo?“ Podíval se přes koňský hřbet na Jordana, zatímco koni už odepínal podbřišník.

Jordan věnoval ještě krátký pohled Novovi ještě předtím, než hlavu otočil na Caluma. „Snad jo. Věřím, že by mi Nova, když tak pomohl.“ Tentokrát se na něj nepodíval, ale ta uštěpačnost v jeho hlase byla naprosto zřejmá. Nova stáhl obočí k sobě. Navážel se do něj už skoro dva týdny, vždycky všechno obstál. Co se za těch pár dní změnilo, že se rozhodl mu to konečně začít vracet stejnou měrou?

Možná Jordanovi začaly docházet nervy a konečně s tím bude sranda.

Na chvíli si Nova dokonce myslel, že možná doopravdy bude dokonalej dobrák od kosti, co vždycky všechno řeší klidem a úsměvem, tohle ale svědčilo o tom, že za oponou toho bude mnohem víc na odhalení. 

Nemůže se ale dočkat momentu až mu ta maska na ksichtu praskne úplně.