The Place I Called Home

I Will Return To Be Yours

Na loučení nikdy nebylo nic lehkýho. Jordan každýho ve svém objetí podržel o trochu dýl než normálně, stokrát poděkoval a od nikoho nechtěl odtrhnout pohled, protože se bál, že jakmile se jim otočí zády, všechno se rozplyne a zůstanou mu jenom vzpomínky. Byl rád, že mohl mít Novu ještě chvíli jenom pro sebe, protože se rozhodl ho odvézt na vlak do města.

Těch pár minut jízdy ani jeden z nich nic neřekl. Jordan měl pocit, že kdyby se o to pokusil, tak se pozvrací. Srdce mu svírala neviditelná ruka a na hrudi cítil ohromnou tíhu.

Když se zastavili na parkovišti, nevystoupil. Nohy měl jako z betonu. Nedokázal jimi pohnout, jak moc nechtěl tohle místo opustit. Nova zaklepal prstama na volant a potom se najednou natáhnul dozadu na sedadlo. Jordan se za ním zmateně ohlédl a když se blonďák vrátil do původní pozice, zjistil, že v rukou svírá cosi, co vypadalo jako album s koženým přebalem. Nic na něm napsáno nebylo.

„Tvůj dárek k narozeninám,“ zamumlal Nova, ale nepodíval se na něj. Chvíli to vypadalo, že ten dárek ani nechtěl pustit z ruky, nakonec mu ho ale podal.

Jordan si převzal malé album a položil si ho na stehna. Neotevřel ho na začátku, ale někde uprostřed. Byla tam fotka kina, do kterého šli spolu na film. Zmateně stáhnul obočí k sobě a přetočil všechny listy až na začátek, kde byl vyfocený jejich dům. Na další fotce byla židle v jejich kuchyni, koupelna, kurník se slepicemi, zatopený lom, stáje, Penelope, rohatý krávy, altán, Beau, stodola, bar, v kterém byli po tom rodeu a kde se s Novou pohádal, prázdná pastvina, pouť, Calum na koni, westernový klobouk, který Jordan celou dobu nosil, jeho pokoj a taky ten Novův.

Na poslední stránce byla jejich společná fotka. Bylo to ze dne, kdy pomáhali tátovi Penelope s tou garáží a zůstali na grilování. Drželi se kolem ramen a pod světýlky se usmívali do foťáku. Ani si nepamatoval, že je někdo fotil, ale byl mu teď hrozně vděčný.

Ani si neuvědomil, že poté fotce přejel bříšky prstů.

„Neměl jsem žádné fotky tebe, tak mě napadlo, že ti aspoň zdokumentuju to všechno, kde jsi tady byl,“ zamumlal Nova. „Je to asi trochu trapnej ná—“

Jordan ho chytil za tvář a přitáhl si ho do polibku. Snažil se do něj dát všechno, co právě teď cítil, protože mohl být ten poslední. A strašně moc si přál, aby na něj Nova nikdy nezapomněl.

Nova ho políbil nazpět se stejnou nutností.

„Děkuju,“ zamumlal mu do rtů Jordan. „Je to ten nejlepší dárek, kterej jsem, kdy dostal.“ Spojil jejich čela dohromady a zavřel oči. Ještě chvíli, prosím.

Pukalo mu srdce. Nikdy nevěděl, že by mohlo něco tolik bolet.

Nova mu zapletl prsty do vlasů na temeni hlavy a odtáhl se od něj jenom, aby mu mohl dát pusu na čelo. Stiskl křečovitě víčka k sobě, jak moc si nechtěl dovolit brečet. Připadalo, že v něm všechno explodovalo. Ruce mu sklouzly dolů na Novy tričko, které pevně sevřel v pěstích. Nechtěl ho pustit. Vždyť teprve před chvílí ho měl konečně na dosah ruky.

Neměl tušení, co by měl říct. Neexistovaly správný slova.

Nova mu prohrábl vlasy rukou.

„Jak můžeš bejt tak v klidu?“ zamumlal.

„Protože vím, že budeme v pohodě.“

Možná to bylo všechno, co potřeboval. Slyšet od Novy, že budou v pohodě. Protože on si teď vůbec nepřipadal v pohodě. Což bylo směšný vzhledem k tomu, že právě kvůli tomu Novu tak vytáčel a kvůli tý malý slovní přestřelce se konečně přiměl k tomu udělat ten první krok.

Jordan polknul a potom se od něj odtáhnul. Podíval se mu do blankytně modrých očí a potom na usmívající se ústa. Nevěděl, jestli to byla pravda, ale pro teď mu věřil.

Jednou se vrátím zpátky domů, Novo.