Jordan nikdy nebyl na pouti a Nova naposledy jako dítě.
Už při vstupu oba proto vypadali natěšeně jako malý.
Nova začal vyjmenovávat Jordanovi všechno, co si musí koupit a na jaký atrakce zajít. Jako první na seznamu byl proslulej hot dog se smaženou cibulkou a domácím česnekovým dipem. Ten vzápětí Jordan skoro vyzvracel, když ho Nova dotáhnul na jednu z největších atrakcí, co tu vůbec byla. Dost se na ní točil, chvílemi byl i vzhůru nohamu a nemluvě o tom, že byl potom tak rozklepanej, že se skoro ani neudržel na nohou. To už ho ale Nova zase táhnul k automatu, kde se robotickou rukou snažili asi pětkrát získat plyšáka, ale neúspěšně. Nova pak nadával, že to byli zbytečně vyhozený peníze.
Další zastávkou byla střelnice, kde Nova jasně dominoval nad ostatními a snad ani jednou neminul. Vystřelil sobě a Jordanovi papírový růže, který si potom dali za ucha. Mezitím si koupili pivo, ale posléze se rozhodli vyzkoušet různý drinky a koktejly, protože se Jordanovi líbilo, jak jsou barevný. O to horší potom bylo jít na další atrakce ve značně přiopilém stavu.
„Novo, už fakt nikam nemůžu,“ zamumlal Jordan. Měl co dělat, aby se nepozvracel.
„Jednu poslední,“ slíbil blonďák.
„Nezvládnu to. Fakt tě pobleju tentokrát.“
„Je to jenom ruský kolo.“
Jordan polkl a zadíval se na Novu. Tolik šťastnýho jako právě dneska ho neviděl za celou dobu. Nemohl mu tu radost odepřít. Ruský kolo by mohl zvládnout.
„Fajn, ale když tak to uklízíš ty. A proplatíš mi psychickou újmu za to, jakej to bude trapas.“
Nova se pobaveně usmál. „Jasně. Pojď hlavně, je tam fronta.“
Než se dostali konečně na řadu, už se setmělo. Jordan musel uznat, že pouť měla svoje kouzlo ve dne i v noci. Když pomalu ale stoupali nahoru, nemohl se vynadívat na to, jak všechno kolem svítilo. Lidi pod nimi byli jako mravenci a pak v jednom bodu přestali existovat, protože si uvědomil, že má vedle sebe Novu. Ten to všechno z výšky pozoroval dál.
„Děkuju, Novo,“ zamumlal Jordan. Tady nahoře bylo všechno tišší.
Nova se na něj zmateně podíval. „Za co?“
„Asi tak nějak za všechno,“ pousmál se Jordan.
Nova se na něj chvíli jenom díval a potom se usmál taky. „Nic jsem pro tebe neudělal.“
„Spíš si to jenom neuvědomuješ.“
„Spíš si neuvědomuješ, kolik toho z toho všeho byla tvoje práce. Kdybys neudělal ten první krok, nic z toho by se nikdy nestalo.“
Měl pravdu. Nic z toho by se nikdy nestalo. A on si nedokázal představit, že by Novu Lovella nikdy nepoznal. Najednou si uvědomil, kolik místa v srdci mu vlastně zabíral.
„Jordane,“ řekl potichu Nova, ale už se na něj nedíval. „Měl jsi pravdu. Záleží na tom.“
ČTEŠ
The Place I Called Home
Ficção AdolescenteJestli tu bylo něco, co Nova fakt neměl rád, tak to byli měšťáci a lidi, co upozorňovali na jeho neobvyklý jméno. Jordan byl oboje. Jenže ten bude celý letní prázdniny bydlet v pokoji vedle něho a musí se s ním naučit vycházet, aby práce na farmě od...
