The Place I Called Home

Send Me On My Way

Svým způsobem to pro Jordana byla tak trochu fikce. Nevěřil, že jeho máma doopravdy přijede, dokud nevylezla z černého lesklého Mercedesu před Lovellovic domem. Měla na sobě kostýmek, sluneční brýle a boty na podpatku. Lokny hnědých vlasů se jí kroutily kolem tváře, rty měla přetřené leskem, akrylové nehty dlouhé a špičaté s mramorovým designem. Nova by řekl, že byla jako pěst na oko, víc než mámy červený Jeep nebo Jordan v bílých teniskách.

Jordan na verandě těžce polknul, ale nic neřekl.

Jeho máma se zastavila vedle dveří auta a sundala si brýle. Potom se rozhlédla kolem, přičemž nakrčila nos a mezi obočím se jí udělala malá nesouhlasná vráska. Rozpřáhla ruce do stran a potom si jimi pleskla do stehen. „Co tady děláme, Jordane?“

„Paní Finnertyová!“ ozvalo se zpoza Jordanových zad.

Polekaně se sebou trhnul a potom s hrůzou sledoval, jak se kolem něho prohnal Nova, seběhl schody a rázně si to vykračoval k jeho mámě. Ta se na něj dívala trochu vyděšeně.

„Jsem Nova Lovell, ze čtvrtiny mi to tady patří, mluvil jsem s vámi po telefonu,“ představil se s úsměvem od ucha k uchu a natáhl před sebe ruku.

Jordanova máma ho sjela pohledem a potom se napřímila. Nasadila profesionální výraz. Byla o trochu vyšší než Nova, což působilo trochu směšně. „Eloise Finnertyová.“ Rukou mu vklouzla do té jeho. Měla dlouhé štíhlé prsty a jemnou kůži—na rozdíl od Novy, který měl dlaně plné mozolů.

„Připravil jsem vám malý občerstvení, musíte být unavené po té cestě.“

Nova se postavil vedle ní a nabídl jí rámě. Jordan ani nedutal. V momentě, kdy vstřebal, co se stalo, Nova udělal něco dalšího, co nedokázal pobrat. Na chvíli si pomyslel, že se mu to celé jenom zdálo a že by se měl štípnout pro jistotu do ruky. Proč se Nova nechoval takhle, když přijel on?

Eloise se na Novu jen chvíli podezíravě zahleděla, potom se mu ale zahákla za loket. Nechala se vést směrem k domu, zatímco jí Nova začal vykládat něco o historii ranče jako kdyby byl průvodce. U schodů na verandu ji podržel ruku. Na Jordana se podívala jenom úkosem, když kolem něj procházela.

Kudrnatý chlapec se za nimi zmateně otočil.

Potom mu došlo, že by Novu a jeho mámu rozhodně neměl nechávat o samotě bez dozoru. Nova byl jako neřízená střela. Nevěřil by tomu, že by úmyslně řekl nebo udělal něco, co by ho poškodilo, ale občas mluvil a konal dřív, než myslel—a to se muselo pohlídat.

Neměl tušení, kdy to celý Nova stihnul.

„Víte, Jordan nám tady fakt moc pomáhá. Všechno mu jde, má snad talent úplně na všechno. Vychovala jste naprosto úžasnýho syna.“ Nova usadil Jordanovu mámu ke stolu, nalil jí do skleničky citrónovou limonádu a nabídli jí koláč. Potom se posadil naproti ní.

„Vážně?“ zeptala se a při tom se krátce podívala na Jordana, který pořád zmateně stál mezi dveřmi. Kdyby mu aspoň Nova řekl něco o tom, co má v plánu.

„Nelhal bych vám.“ Široce se na ni usmál. „Nebuďte na něj tak tvrdá.“

„Novo,“ zamumlal Jordan. „Můžeš nás prosím nechat s mámou o samotě?“

Nova se na něj chvíli jenom zůstal dívat a potom přikývl. „Dobře, kdybyste něco potřebovali, budu nahoře.“ Naposledy ještě každému z nich věnoval krátký pohled a potom odešel dveřmi.

Jordan počkal až zavrže poslední schod na poschodí a potom se posadil na místo, kde předtím seděl Nova. V kuchyni bylo najednou mnohem větší ticho a atmosféra zhoustla. Nedokázal se donutit vzhlédnou. Propletl si prsty před sebou na stole a zhluboka se nadechl.

Na tenhle rozhovor se připravoval fakt dlouho, ale stejně ve finále neměl tušení, co říct.

„Mami, já nechci bejt právník a nechci pracovat ve vaší firmě. Nikdy jsem nechtěl.“

Paní Finnertyová zůstala chvíli ticho. „Já tomu nerozumím, Jordane. Nedává to vůbec smysl a myslím si, že jenom momentálně nevíš, co chceš, ale věř mi, že děláš chybu.“

Jordan se usmál. „Cítím to tak už hodně dlouho. Jenom jsem vás nechtěl zklamat, do všeho jsem se nutil a za každou cenu jsem se vám snažil zavděčit, protože jste mi věnovali pozornost jenom když jsem udělal krok ve svý kariéře. A já už nechci nikdy víc dělat, co nechci.“

„Takže co? Chceš do konce života kydat hnůj?“

Jordan pokrčil rameny. „Možná. Jo, třeba fakt jo. Proč je to tak špatný? Není důležitý, abych dělal, co mám rád a co mě baví? Abych byl šťastnej?“

Jordanova máma si posměšně odfrkla. „Někdy prostě jenom nestačí, aby tě to bavilo. Pro úspěch se musí dřít, není to zadarmo a není to zábava, Jordane.“

„Třeba nechci bejt vůbec úspěšnej, mami. Mně tohle prostě stačí. Nechci se celej život hnát za penězma a nějakým statusem jako vy. Není to pro mě. Chápu, že jste ze mě chtěli mít perfektního nástupce, ale já takovej prostě nikdy nebudu a nechci bejt. Nechci umřít s tím, že všechno, co jsem v životě dělal jsem dělal pro někoho jinýho a ne pro sebe.“

Eloise si olízla rty. „Myslím si, že vůbec nechápeš, co říkáš. Nerozumíš, jak funguje život.“

„Mami,“ zamumlal Jordan, přičemž se natáhl dopředu, aby ji mohl chytit za ruku, „musíš mě nechat jít svojí vlastní cestou.“