The Place I Called Home

Apologies, Revenges & Heroes

V celém domu bylo ticho. Nova doufal, že se zvládnul vrátit v čase, když už všichni spali.

Stejně si to slízne zejtra ráno, protože odešel bez toho, aniž by něco řekl a napsal jenom krátkou zprávu, ať na něj nikdo nečeká. Pomalu vystoupal po schodech, čím opatrnější se ale snažil být, tím víc vrzaly. Byl už jenom pár kroků od svého pokoje, když se na konci chodby otevřely dveře od koupelny a z nich vyšel Jordan. Strnul na místě, doufal, že si ho nevšimne, když se nebude hýbat, ale musel by bejt úplně slepej, aby ho nezpozoroval na úzké krátké chodbě.

V momentě, kdy Jordan zvednul hlavu od kliky dveří, zůstal stát na místě a dívat se Novy směrem. Asi přemýšlel nad tím, jestli se mu to spíš jenom nezdálo.

Co dělal vůbec vzhůru ve tři ráno?

Nova se rozhodl vypařit dřív, než by mu chtěl něco říct. Pohnul se dopředu, jenže to samé udělal Jordan jako kdyby vytušil, že se chystá zdrhnout. K jeho dveřím dorazili nastejno. Jordan ho chytil za paži a znemožnil mu tak zaplout dovnitř. Nova se na něj ani nepodíval.

„Co to máš s obličejem?“ zeptal se znepokojeně. Očima mu zakmital po tváři.

„Nevím, proč bych měl tobě vůbec něco říkat. Teď bych ocenil, kdybys mě pustil.“

„Kdo ti to udělal?“ Jordan úplně ignoroval to, co mu právě řekl. Zdálky bylo patrné, že měl oteklé oko, tahle zblízka viděl, že to bylo rozbité obočí a natržený ret.

Nova stiskl rty do úzké linky a potom na Jordana otočil hlavu. „Co? Půjdeš mě pomstít, hrdino?“

Jordan se na něj chvíli zůstal dívat. „Ošetříš si to?“

Nova převrátil očima. „Ano, tati. Teď mě pusť. Díky.“ Trhnul rukou, ale Jordan nepovolil. Blonďák vytáhnul obočí a podíval se Jordanovi do očí. „Chceš se prát taky nebo?“

„Chci se ti omluvit. Za to, co jsem předtím řekl.“

„Dobrý, udělal jsi to. Všichni jsme spokojený.“ Nova se na něj ironicky usmál.

„Myslím to vážně, Novo. Mrzí mě to, že jsem tak—“

„Já taky. Je mi úplně u prdele, co jsi předtím řekl nebo tvoje omluva. Nezajímáš mě, Jordane. Ale pokud se ti uleví na srdíčku, tak ti to odpouštím, dobře?“ Nova znovu trhnul rukou, tentokrát se mu ale podařilo vymanit. Zabral za kliku a vpadl do svého pokoje. Neohlédl se. Zabouchnul za sebou dveře a bylo mu jedno, jestli to Jordanovi urazí hlavu nebo skřípne ruku.

Došel ke své posteli, otočil se a potom do ní padnul zády. Chtěl si frustrovaně protřít obličej, ale jakmile se dotkl obočí, sykl bolestí a ruce si zase od hlavy odtáhl.

Podělal to. Až ho takhle uvidí zejtra ráno máma a Calum, dají mu jednou tolik.

Chtělo se mu už jenom spát. Hlava se mu ještě trochu motala i přes to, že během toho, co dostal pěstí dost vystřízlivěl. Měl v sobě ale pořád alkohol, bylo mu to všechno o trochu méně jedno.