The Place I Called Home

Time Flies Too Fast, So Am I

Všechno to uteklo až moc rychle. Jordan si zamračenýho Novu před domem pamatoval jako by to bylo včera. Už jenom z toho výrazu hned poznal, že to s ním nebude ani trochu jednoduchý, ale vůbec nepředpokládal, že se celá situace vyvine takovým směrem. Lhal by kdyby řekl, že si univerzitu nevybral podle toho, jak daleko byla odsud. Lhal by kdyby řekl, že celou dobu u toho nemyslel na Novu. Lhal by kdyby řekl, že koupit si zpáteční letenky nebylo jedno z jeho nejtěžších rozhodnutí v životě.

Zůstal ležet v posteli a dívat se do stropu. Zbývalo jim necelých čtrnáct dní.

Přemítal si každý moment a co všechno ještě spolu mohli zažít, kdyby měli trochu víc času.

Uprostřed toho nostalgického momentu se v jeho dveřích objevil Nova. Nezaklepal jako obvykle. Tentokrát měl ale Jordan opravdu pocit, že ho přistihl při intimní chvilce, i když nic v zásadě tajného nedělal. Nechtěl, aby ho viděl takhle, protože by to vypadalo, že pro něj celé tohle znamená mnohem víc, než jak celou dobu předstíral. I když to Nova musel tušit.

Když se na něj z postele podíval, zjistil, že v ruce držel další piva. „Nemohl jsem před rodičema tolik pít. Tak mě napadlo, že bych ještě přišel a oslava by mohla pokračovat.“

Jordan by se pořádně ožral. Ale zároveň měl pocit, že jestli to přežene, tak na Novu navalí všechno, co se mu honilo hlavou. Nedokázal mu ale říct ne.

„Pojď dovnitř,“ řekl potichu.

Nova si ho prohlédl a potom trochu nejistě vkročil dovnitř. Zavřel za sebou dveře. „Je ti něco?“ zeptal se opatrně a potom se svalil na postel k jeho nohám. Ještě že tu v pokoji pro hosty byla tak velká.

Jordan si od něj mlčky vzal pivo, otevřel ji a hodně se napil.

Nova zvednul obočí a zůstal se na něj dívat.

Jordan se na něj nepodíval a jenom se zůstal dívat díru v plechovce. „Už jsem koupil letenky domů,“ zamumlal. Připadalo mu jako kdyby se přiznával.

„Jak dlouhej máš vůbec let?“

„Asi jenom hodinu.“

„To se dá vydržet. I když tě dítě bude zezadu kopat do sedačky.“

Jordan se posmutněle usmál.

„Nikdy jsem neletěl. Nejdál, co jsem se dostal bylo asi dvě stě kiláku odsud, kde jsme kupovali koně z jednoho ranče. Ale po všech těch katastrofických filmech bych do toho ani nevlezl.“

„Není to zas tak hrozný. Nepříjemný jsou turbulence, ale pádu letadel je minimum.“

„Ale nikdy nemůžeš vědět, jestli to není zrovna to tvoje, kterýmu se porouchá motor.“

„Jo, to máš pravdu,“ zamumlal Jordan. Nejenže byl smutnej z toho, že odsud bude muset odjet, teď se ještě začínal bát toho, že s ním spadne letadlo a Novu už tuplem nikdy neuvidí.

Nekoukal se na Novu, proto neviděl, že natáhl ruku a dotkl se ho na stehnu. Měl hrubé ruce plné mozolů. Instinktivně cukl nohou, protože to nečekal. Nova se neodtáhl, ale tázavě se mu podíval do obličeje. „Sorry, chtěl jsem se tě jenom zeptat na tohle tetování. Co to vlastně je?“

Jordan se podíval dolů tam, kde ho Nova držel.

„Víš, je docela vtipný, že se mě na to ptáš zrovna dneska. Nechal jsem si ho udělat o mých šestnáctých narozeninách. Měl jsem v tu dobu pocit, že nade mnou maj rodiče moc velkou kontrolu se vším, co dělám, tak jsem potřeboval udělat něco, co je naštve, protože mi v tom nemohli zabránit.“

„Co to teda je? Nějak v tom vůbec nic nevidím.“

„Bylo to špatně udělaný. Dělala mi to nějaká známá mý kamarádky, co si strojek pořídila asi tak týden předtím a neměla s tím vůbec žádný zkušenosti. Mělo to být srdce probodnutý dýkou, ale vypadalo to, linky jsou křivý, taky to už dávno vybledlo. Ale mám to tetování rád. I když je ten návrh totálně stupidní, protože ho má každej druhej a je to špatně udělaný a budu ho mít navždycky, jsou to dobrý vzpomínky.“ Slabě se usmál. Ještě teď si vzpomínal, jak to štípalo.

„Chtěl bych tě poznat v tvý rebelující fázi. Musela s tebou být sranda.“

„Zaráží mě, že bys mě chtěl vůbec poznat. Jedno v jaký fázi.“

„Hej,“ řekl Nova trochu nahlas, aby upoutal jeho pozornost. Jordan mu vzhlédl do obličeje, aby zjistil, že ho blonďák upřeně pozoroval. „Jsem rád, že jsem tě poznal.“