The Place I Called Home

The Pirates of Internet

Nova slyšel kroky na chodbě. Podlaha už byla stará a vrzala. Vzhledem k tomu, že před pár vteřinami bouchly dveře vedle, předpokládal, že Jordan někam šel ze svého pokoje, s největší pravděpodobně do koupelny. Ku jeho překvapení se ale Jordanovy kroky v devět večer zastavily před jeho prahem a následně se ozvalo zaklepání. Nejdřív stáhl obočí k sobě. Už nebyli tak na ostří nože jako předtím, ale pořád si nemyslel, že byli tak dobří kamarádi na to, aby spolu trávili čas, i když nemuseli.

„Dále?“ vysoukal ze sebe, původně to nezamýšlel jako otázku, ale nedokázal tak úplně skrýt svoje podivení. Musel přemýšlet nad tím, co od něj může chtít.

Klika se nejdřív pohnula dolů a potom se mezi dveřmi objevil Jordan. „Neruším?“

„Kdybych řekl, že jo, vypadneš?“

„Asi spíš ne.“ Pokrčil ledabyle rameny.

Nova si povzdechl. „Čemu vděčím za tvou návštěvu?“

„Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Nebo tě spíš asi poprosit.“

„Docela si troufáš. Máš mou pozornost.“ Nova se na posteli posadil a zkřížil si pod sebou nohy. Ani si pořádně nepamatoval, kdo z rodiny byl naposledy v jeho pokoji. Vidět tu Jordana už po druhý bylo svým způsobem zvláštní. Nebyl zvyklý na někoho jiného v jeho prostoru.

Jordan se zhluboka nadechl. „V kinech teď bude pokračování jednoho filmu, co jsem chtěl vidět. Díval jsem se na program vašeho kina ve městě a budou ho tam dávat taky. Cestu tam bych asi zvládl busem, ale zpátky mi už nic nejede. Takže jsem se chtěl zeptat, jestli bys nechtěl jít se mnou.“

„Zveš mě na rande?“ Ušklíbl se Nova.

„Jestli je to tvoje přání, klidně tomu tak můžeš říkat, ale spíš mi jde o to, abych nemusel čekat na první spoj do pěti do rána na zastávce nebo jít deset kiláků pěšky.“

„Možná by ti to prospělo. Taková škola života.“

Jordan převrátil očima. „Půjdeš nebo ne? Premiéra je pozejtří. Tak abych se když tak zeptal Caluma, popřípadě se připravil na to, že půjde i Penelope a celej film se budou vedle mě muchlovat.“ Jordan znechuceně nakrčil nos a ošil se, Nova to po něm při té představě zopakoval.

„O jakej film jde?“

„Tvůrci a lidé. Je to sci—fi. Třetí díl. Říká ti to něco?“

„Ne, je to dobrý?“

Jordan pokrčil rameny. „Pokud koukáš na filmy od Rosemund Pilcher, tak se ti to asi moc líbit nebude. Jestli máš rád, ale třeba Ghost in the Shell, tak je dost pravděpodobný, že tě bude bavit i tohle.“

„Asi se na to budu muset podívat. Pak se rozhodnu.“

„Mám oba předchozí díly stažený, můžu to k tobě přetáhnout, jestli chceš. Nebo se na to můžeme podívat spolu, už jsem to taky dlouho neviděl a nebylo by špatný si to trochu oživit.“

„Mám tě nahlásit za stahování nelegálních pirátských kopií?“

„Jsem právník. Dokážu se obhájit.“

„Omyl. Byl jsi studentem práv. Teď jsi vidlák.“

„Pravda. Jestli mě maj ale sebrat, ujistím se, že tě stáhnu sebou.“

„Panebože, s mým štěstím budeme i ve stejný cele. To je asi horší trest než, že budu dlouhodobě omezenej na svobodě. Zabírám si horní místo na palandě.“

Jordan se pobaveně usmál. „Fajn, stejně mám strach z výšek.“