The Place I Called Home

The Emergency Room

Jordan to bral smrtelně vážně. Dokonce si vzal i gumový rukavice.

„Au,“ sykl Nova a trhnul hlavou do strany. Dál od vatový tyčinky, kterou Jordan namočil do dezinfekce a snažil se mu s ní potřít ránu. Zamračil se na Jordana, který stál před ním. Měl zakloněnou hlavu a do očí mu hrozně svítilo světlo z lustru. Seděl na židli uprostřed místnosti s rukama v klíně a litoval toho, že ho tohle vůbec napadlo a že to řekl nahlas. Asi si to představoval jinak.

„Musíš držet. Takhle to nikdy nedodělám,“ zamumlal soustředěně.

„Za chvíli budu mít vypálený zorničky.“

„Proč nezavřeš oči?“ zeptal se Jordan a znovu mu špičku tyčinky přiložil k ráně.

Tentokrát Nova jenom nakrčil nos. „Nevěřím ti. Nemůžu zavřít oči jen tak.“

Jordan se pobaveně usmál. „Co si myslíš, že bych udělal?“

„Co já vím. Pobodal mě nůžkama, snažil se mě uškrtit, ukradl mi něco.“ Pokrčil rameny. Skoro ani nemrkal. Oči už ho začaly trochu štípat z toho, jak dlouho je měl otevřené.

„Jasně, o to se přece snažím celou dobu.“ Jordan se od něj odvrátil, aby použitou tyčinku odložil na stůl a vzal odtamtud náplast. Když se s ní zpátky ale vrátil k Novovi, instinktivně před ním uhnul a nedůvěřivě si změřil jeho ruku. „Je to jenom motýlek. Dává se to na rány, který nejsou na šití, ale můžou se trochu stáhnout, aby ta jizva nebyla tak veliká,“ vysvětlil skoro otráveně.

„Fakt je to potřeba?“

„Ne, ale stejně ti to tam dám,“ odsekl Jordan. Dřív, než stačil protestovat, chytil Novu za vršek hlavy a natočil mu ji do boku. Když mu dal náplast na patřičné místo, odstoupil krok dozadu a spokojeně se usmál nad svojí prací. Nova už tak nadšeně nevypadala. Tak trochu Jordanovi připomínal psa, který právě dostal krunýř, aby si nemohl vykusovat stehy a nemohl přijít na to, jak si ho sundat.

„Co když se mi to do rána odlepí?“

„Tak ti to nalepím znovu.“ Pokrčil rameny Jordan.

„Jakože máš celodenní pohotovost?“

„Co bych pro tebe neudělal.“ Ironicky se na něj usmál. Potom přistoupil zase zpátky a ukazovákem mu nadzvedl bradu. Přiložil mu palec na spodní ret a zatlačil mu s ním dolů. Trochu se sklonil, aby si mohl prohlídnout drobnou ránu na puse. „Tohle máš dobrý. Až se to zahojí, pravděpodobně to nepůjde ani vidět.“ Zvedl pohled. Do tý doby si ani neuvědomoval, jak moc blízko mu vlastně byl, dokud neměl možnost si všimnout, že měl v levém oku tečku hnědé. 

„Ještě chvíli se na mě budeš takhle dívat a budu si myslet, že mě chceš líbat.“ Nova trochu šišlal, protože mu Jordan pořád držel spodní ret, jeho slovům, ale rozuměl moc dobře.

Ušklíbl se. „Možná, že chci.“

Nova chvíli nic neříkal. Očima mu zakmital po tváři jako kdyby v ní něco hledal. Potom mu pleskl do ruky, která ho držela za obličej. „Nech si zajít chuť.“