Welcome To The Family

309 37 3
                                    

„Vypadáš jako úchyl,“ ozvalo se Novovi zpoza zad.

Nevyděsilo ho to tak, že by nadskočil, ale tep se mu na chvíli zrychlil. Když se ohlédl přes rameno, uviděl k sobě přicházet Penelope. Myl si čtyřkolku, ale když zachytil koutkem oka Jordana s tričkem zastrčeným v kapse, jak jde přehazovat hnůj, už docela zapomněl, co vlastně dělal.

„Jak dlouho už tu takhle stojíš?“

„Teď jsem se podíval, nemůžu za to, že jsi zrovna v ten moment přišla,“ zamumlal.

„Kecáš, máš čtyřkolku skoro suchou.“

„To, protože je horko,“ odsekl jí. Pravdou bylo, že už to ale dobrých pět minut muselo být. Nějak se nemohl vynadívat na to, jak se Jordanovi na ramenou a zádech napínaly svaly.

„Takže co?“ Postavila se vedle něj a podívala se na Jordana taky.

„Co co?“ zeptal se zmateně Nova a podíval se na ni se stáhnutým obočím.

„Jak to mezi sebou máte? Nejste tak úplně hrdličky z toho, co vidím.“

Nova převrátil očima. „To, že se nemuchlujeme na každým rohu jako ty a Calum neznamená, že . . . “ Nevěděl, jak by ta věta měla pokračovat. Napadlo ho to dokončit že se nemáme rádi. Ale takhle to přece nechtěl, takhle to být nemělo. „To je jedno přece.“

Koutkem oka postřehl, jak se Penelope uculila.

„Jsi do něj zabouchlej.“

„To rozhodně nejsem. Běž už pryč.“

„Novo Lovelli, ty ses nám zamiloval.“ Říkala to moc nadšeně a moc nahlas.

„Panebože, Penelope, nežijeme tu v nějakým venkovským románu. Jordan za chvíli odjíždí a už ho pravděpodobně nikdy neuvidím. A jde jenom o . . . fyzično.“ Pravdou ale bylo, že ani toho moc neměl. S Jordanem se jenom líbali, zároveň ale neměl vůbec potřebu zacházet dál. Nevěděl, jestli to ale bylo kvůli tomu, že to fakt nevyžadoval nebo protože Jordan vždycky vypadal, že se na to necejtí, když se mělo schylovat k něčemu dalšímu.

„Co je to za výraz?“

„Líbím se ti?“

„Cože?“

„Jestli se ti líbím, jsem . . . sexy?“

Penelope se na něj zůstala zmateně dívat. „Novo, jsi gay a já chodím s tvým bráchou. Mezi náma to fakt nebude fungovat.“

Blondák zakoulel očima. „Takhle jsem to nemyslel,“ zamumlal nejistě. Přešlápl z nohy na nohu. Potom si pročistil hrdlo. Penelope se přece mohl svěřit. „Nespali jsme spolu ještě. Ani nic . . . víc.

„Tak na to, že jde jenom o fyzično, tak to berete docela pomalu.“

„Vždyť je to jenom asi dva tejdny.“

„Stejně. Trávíte spolu čas, bavíte se spolu, smějete se, chodíte do kina. Kdyby šlo jenom o to jedno, nevím, jestli bys zrovna ty přistupoval na ty věci okolo, rozumíš. Na to, jak máte málo času si užívat spolu, tak jím docela plácáte. Skoro jako kdyby o to jenom nešlo.“

Nova ji probodl pohledem. „Nezabouchl jsem se do něj.“

„Jasně,“ Penelope sarkasticky mlaskla. „Cokoliv pro tvůj klid na duši. Každopádně jsem ti vlastně přišla něco říct. Skončila jsem u Gablese. Dneska už ofiko.“

Nova vytáhnul obočí. „Gratuluju. Do měsíce zkrachuje. Bez tebe to tam nepošlape.“

Penelope se samolibě usmála.

„Co budeš teda teď dělat?“

„Dostala jsem zajímavou pracovní nabídku. Na jednom ranči.“

„Nejbližší ranč je Carterův. Budeš se odsud stěhovat? Řekla jsi to už Calumovi? S ním to sekne.“

Penelope převrátila očima. „Nikam se stěhovat nebudu. Tvoje máma mi nabídla místo stájníka. Vzala jsem to. Od teď tu budu každej den. Neskákej radostí.“

Nova se na ni chvíli jenom zůstal dívat. „Asi si s ní budu muset promluvit. Tenhle ranč je ze čtvrtiny můj a nikdo se mě na tohle nezeptal.“

Penelope ho praštila do ramene, načež se blonďák pobaveně usmál. Potom ji chytil kolem ramen a přitáhl k sobě. „Tak vítej do rodiny. Ne že bys v ní nebyla už dávno. To se sem můžeš rovnou už nastěhovat. Kdy bude svatba a děti? Uh, panebože, malý křížence tebe a Caluma asi nezvládnu.“

Stejně tak rychle jako to obejmutí přijala, Novu rychle zase odstrčila a rozešla se směrem ke stájím. „Vrať se k tomu oplzlýmu očumování radši. To ti jde líp.“ 

The Place I Called HomeKde žijí příběhy. Začni objevovat