The Place I Called Home

The Trust Fund Baby

Nova rozrazil dveře do Jordanova pokoje. Ten jenom vzhlédl od laptopu, který měl položený na svých stehnech. Vyhodnotil, že nemělo cenu mu opakovat, že by se mělo klepat, stejně by ho neposlechl. Blonďák vůbec nic neřekl, jenom za sebou zabouchl dveře a potom přešel k posteli, do které se sebou plácnul. Lehl si na bok a rukou si podepřel hlavu, podíval se do Jordanova laptopu a stáhl obočí k sobě. „Co děláš?“

Jordan se zhluboka nadechl. Zíral na rozsvícenou obrazovku už pár hodin.

„Koukám se na školy. Nemůžu se rozhodnout, jestli bych měl jít někam se zemědělskými programy nebo životní prostředí, možná by mě bavila i biologie. Nemůžu se rozhodnout.“

„Já bych si vybral podle toho, kde je nejmíň matiky.“

Jordan se na moment pobaveně ušklíbl, ale potom znovu zvážněl. „Bojím se, že se rozhodnu špatně. Bylo mnohem jednodušší, když mi všechno rodiče nalajnovali.“

„O tom to asi je. Se svobodou přichází zodpovědnost za následky svých činů.“

Jordan se na něj překvapeně podíval. „To je z nějakýho filmu?“

Nova ho probodl pohledem. „Ne, přestaň ze mě dělat úplnýho idiota.“ Blonďák převrátil očima a potom se podíval zpátky na laptop. Přimhouřil oči na jednu z otevřených záložek. „Co je tohle?“

Jordan stiskl rty do úzké linky a potom beze slova rozklikl na co poukázal Nova. Objevila se stránka realitní kanceláře, která prodávala starý statek.

Nova se na to chvíli jenom díval, než mu došlo, co by to mohlo znamenat.

„Chceš to koupit?“ zeptal se trochu překvapeně a podíval se Jordanovi do obličeje.

Jordan pokrčil rameny. „Možná, že jo. Bylo by to hezký. Během školy bych to renovoval.“

Nova si ho přeměřil pohledem. „Kolik máš vlastně peněz?“

Jordan se usmál. „Dost. Ze svěřeneckého fondu jsem nakoupil už nějaký nemovitosti, který bych mohl prodat. Něco jsem investoval a znásobil. Zbytek jsem si nechal. Plus jsem měl peníze, když jsem občas makal na něčem ve firmě. Myslím si, že bych to mohl zvládnout.“

„Proč mi to nedošlo dřív, že jsi prachatej do prdele?“

„Choval by ses ke mně líp?“

„Možná, že jo.“ Nova pokrčil rameny. „Okay, chceš bejt můj sugar daddy?“

Jordanovi se pobaveně zkroutily ústa. „Jo, klidně. Jsi docela nenáročnej.“

„Vždycky chci věci v rámci reálných možností. S tvým bankovním účtem bych rád jel do Karibiku. Aspoň na měsíc. Dík.“ Nova na Jordana mrkl a potom se podíval zpátky na obrazovku. Spěšně si jednou ještě přečetl inzerát. Potom si všiml lokality. Přimhouřil oči a obličej přiblížil k laptopu. „To je tak dvě hodiny odsud,“ zamumlal. To je tak dvě hodiny odsud, ozvalo se mu ještě jednou v hlavě.

Když se podíval na Jordan, tvářil se tak trochu provinile.

„Sháníš něco schválně blízko mě?“ zeptal se Nova.

Jordan nakrčil nos. „Není to vyloženě kvůli tobě, ale asi bych tomuhle místu byl rád na blízku. A k tomuhle místu patříš i ty, takže částečně jo?“

Nova se na něj zůstal dívat. „Není směšný, že jsem se tě od začátku snažil za každou cenu odehnat a výsledkem je to, že se chceš nastěhovat skoro za roh?“

Jordan se usmál. „Jo, trochu směšný to je. Asi na tom budeš muset zapracovat pro příště.“

Nova si pomyslel, že už nechce, aby bylo žádný příště. Jenom nevěděl, jestli kvůli tomu, že by dalšího narušitele na ranči nezvládl nebo protože nikdo jinej by už nedokázal být jako Jordan.