The Place I Called Home

Down To Earth, Jordan

Bude to katastrofa. Jordanovi připadalo, že se některý věci vždycky vyřeší jenom, aby se jiný prostě mohly posrat. Snažil se vysvětlit Novovi, že mít tady jeho mámu je naprostá blbost a cesta do pekel, jenže on si z toho nic neudělal, a tak po chvíli začal i Jordan věřit tomu, že by to nakonec mohlo bejt v pohodě. Nebo to byl prostě jenom efekt, kterej na něj Nova měl. 

Ve finále byl docela rád, že Penelope vymyslela to dvojitý rande, protože ho to donutilo se na chvíli přestat ohlížet přes rameno, jestli mu už na krk nedejchá máma. Ani nenapsala, kdy že má v plánu dorazit.

Jordan věděl, že je hodně věcí, kterým se dá říkat rande. Ale pomáhat s úklidem garáže Penelopině tátovi do toho nespadalo. Nejdřív si myslel, že je to jenom nějaká kamufláž a na poslední chvíli bude předstírat, že to táta ruší, ale nic z toho se nestalo. Nakonec usoudil, že si asi jenom mylně myslel, že je to součástí jejího plánu. Jordan měl o panu Palmerovi už jisté představy—věděl že je na vozíčku a že pečuje o své vlasy. Ve finále byl stejně ale trochu překvapený z toho, že Penelope byla jeho celkem důvěrná kopie, co se týkalo vzhledu i chování.

Vysvětlil jim, co všechno potřebuje z garáže vystěhovat a vyhodit, co naopak jenom přemístit, dal jim pivo a nechal je pracovat. Zabralo to nakonec víc času, než si mysleli. Garáž potřebovala i trochu zamést, nakonec se pan Palmer při kontrole rozhodl, že by chtěl ještě vymalovat, takže všechny věci potřeboval sestěhovat do středu a natáhnout plachtu po podlaze.

Všichni se potili jako prasata. Penelope sem tam jenom něco přenesla nebo se probírala starýma krabicema a po letech teprve přicházela na to, co v nich vlastně celou dobu je.

„Napadlo mě, že bychom mohli skočit na večeři do města.“

Takže přece jenom to asi trochu bylo součástí plánu. Naprosto příšernýho plánu. Chápal, ale jak ho zamýšlela. Nova by do restaurace musel s nima, protože by se neměl, jak dostat domů.

Všichni tři chlapci se na ní podívali jako kdyby se úplně zbláznila. Nemuseli ani nic říkat.

Penelope stiskla rty do úzké linky. „Dobře, možná bychom si mohli ugrilovat něco vzadu na zahradě jenom? Máme tam udělaný nový posezení.“

„Klidně, ale už nehnu ani prstem, abys vědělala,“ zamumlal Nova. Vyšel ven z garáže a vzal si zelenou hadici, co byla stočená u zdi domu. Pustil si studenou vodu, nejdřív si opláchl jenom ruce, ale potom si začal namáčet v předklonu i vlasy. 

Někdy před hodinou si sundal i propocené tričko a Jordana to hrozně rozptylovalo. Pořád ještě trochu litoval, že s ním nakonec včera do tý sprchy nešel.

Připadal si jako ve vlhkým snu. Polonahej mokrej Nova a za ním zapadalo slunce. Jako ve zpomaleným záběru sledoval, jak se Nova zpátky narovnal a při tom pohodil dozadu vlasama. Kapky vody se roztříkly všude kolem. Jordan těžce polknul. Nova se na něj podíval koutkem oka a jako kdyby přesně věděl na co všechno myslí se ušklíbl.

„Jordane, haló? Země volá, Jordana!“

Jordan několikrát za sebou zamrkal. Když se podíval na Penelope, ta se usmívala podobně potutelně. „Calum taky souhlasí, co ty?“ zeptala se jakoby nic.

„Jo, jasně, umírám hlady,“ zamumlal. Jako kdyby svoje oči nedokázal ani ovládat mu zpátky sklouzly na Novu, kterému teď voda stékala po lesklém opáleném hrudníku.

„Můžeš tu hadici použít taky, víš, vypadáš, že bys trochu potřeboval zchladit hlavu,“ dodala Penelope poměrně nevinně, ale při tom se jí kroutily rty, jak moc se chtěla smát.