Smells Like a Chicken Shit

421 41 7
                                    

Večer to vymyslel. Vstane dřív a všechno udělá ještě předtím, než se Jordan probudí.

Byl by to dokonalej plán, kdyby se ho dokázal doopravdy držet.

Když mu ale o hodinu dřív zazvonil budík, zmohl se jenom na to se natáhnout na noční stolek a vypnout ho. Dřív, než se aspoň posadil, už znovu spal. Ve finále se tak vzbudil ještě později než normálně a když vyšel z domu, Jordan už seděl připravený na schodech verandy. Otočil se za zvukem skřípajících pantů a když uviděl za sebou stát Novu, prostě se jenom usmál.

Takhle po ránu jeho přítomnost zvládal ještě mnohem hůř.

Nova se na chvíli zamyslel, jestli by byla máma hodně naštvaná, kdyby ho kopl.

„Spal jsi dobře?“ zeptal se opovážlivě. Samozřejmě, že narážel na to, že měl půl hodinový zpoždění a že už dávno měli pracovat.

„Spal bych mnohem líp kdybych věděl, že tě nebudu muset vodit za ručičku.“

„Kdo řekl, že mě budeš muset vodit za ručičku? Nemusíš si mě vůbec všímat.“

„Jako kdybych to do teď dělal,“ zamumlal si spíš sám pro sebe a potom se pohnul vpřed. „Nebudu ti nic vysvětlovat, nebudu nic opakovat. Dívej se a uč. Když něco posereš, je to tvůj problém,“ odsekl. Nečekal na něj, prošel kolem něho div mu nešlápl tvrdou podrážkou na ruku, kterou se Jordan opíral na vrchním schodu. Nezastavil se a ani nezpomalil. Jordan s ním ale dokázal udržet krok.

Kdyby tohle někdo řekl jemu, pravděpodobně by mu rozbil ksicht. Doufal, že to v Jordanovi vyvolá podobnou reakci, ale on ani necekl.

„Byla to levandule. Ne ledový vánek.“

Značkový boty. Vybělený zuby. Sprchovej gel s vůní levandule. Ten stupidní úsměv. Zatracenej měšťák.

Cuknul mu sval na tváři.

„Doufám, že ses i ráno navoněl. Co používáš? Dolce Gabbana?“ zeptal se jízlivě.

„Giorgio Armani,“ odpověděl jako kdyby se ho doopravdy ptal.

Nova si odfrkl a nepatrně zavrtěl hlavou. „Mám pro tebe novou vůni. Úplně zadarmo. Nemá to každej.“ Zastavil se u poplastovaného pletiva, které tvořilo výběh pro drůbež. Odsunul západku a otevřel vrátka. Potom se otočil na Jordana a usmál se. „Co říkáš na ptačí sračky?“

The Place I Called HomeKde žijí příběhy. Začni objevovat