The Place I Called Home

Sometimes It Is Too Late

Lovellovic byli všichni tak trochu šmíráci. Celá rodina stála u okna v kuchyni a natahovali krky. Sledovali prašnou cestu před domem, černý Mercedes, u kterého se před chvílí zastavil Jordan s jeho mámou po tom, co asi dvě hodiny chodili po ranči. Nova neměl moc tušení o čem se ti dva bavili, ale nevypadalo to tak hrozně na to, jak Jordan vyšiloval s tím, že sem jeho máma rozhodně přijet nemůže.

„Tipoval bych jí max pětadvacet. Neříkal Jordan, kolik jí je?“ zamumlal zadumaně Calum.

„Padesát. Googlil jsem si jí,“ odpověděl Nova ledabyle.

„To není ani možný.“

„Takhle budeš vypadat taky, pokud si budeš moct dovolit všechny ty drahý krémy,“ odfrkla si jejich máma. Potom koutkem oka zkontrolovala svého manžela, jestli tak zírá taky.

„Nebo plastiky a botox.“

„Myslíš si, že má plastiky?“

Nova pokrčil rameny. „Připadalo mi, že má na některých fotkách jinačí nos.“

„Co jeho táta? Jak vypadá?“

„Taková ženská by vedle sebe neměla hnusnýho chlapa.“

„Pravda. Jordan schytal ty nejlepší geny od nich obou.“

Nova se úkosem podíval na svého bratra, ten ho ale nevnímal. Stiskl rty do úzké linky a potom se podíval zpátky před dům. Jordan se se svou matkou objal, otevřel jí dveře a zamával jí, když odjížděla. Když se otočil čelem k domu, podíval se přímo na ně jako kdyby věděl, že tam celou dobu stáli.

Všichni kromě Novy se pohotově otočili a šli předstírat, že něco dělají. Mezitím Jordan došel k domu a potom se objevil ve dveřích kuchyně.

„Šmírovali jste mě?“ zeptal se, ale rty měl zkroucené do pobaveného úsměvu.

„Jasně, tebe vždycky.“ Nova se opřel zadkem o kuchyňskou linku a založil si ruce na hrudi. „Tak co? Vydědí tě? Jsi teď bezdomovec?“ zeptal se, načež máma zvedla pohled od utěrky, kterou žmoulala v ruce a dělala že utírá stůl a táta vzhlédl od vypnutého mobilu, který ale držel v ruce.

Jordan se zhluboka nadechl. „No, myslí si, že jsem se zbláznil, ale z domu mě nevyhodí. Na firmu můžu zapomenout, ale to mi nějak nepřekáží vzhledem k tomu, že jsem o ni nestál. Ale chce, abych si dodělal školu. Dodala, že jedno jakou, ale musím.“

„A proč teda vypadáš tak zklamaně?“

Jordan pokrčil rameny. „Asi si ještě pořádně neuvědomuju, co se stalo. Možná jsem z mámy celou dobu dělal zlejšího člověka, než kterým doopravdy byla. Vyčítal jsem jí, že mě pořádně nezná, ale očividně ani já neznám tak úplně ji. Na jednu stranu je mi to teď docela líto.“

Všichni na moment zůstali ticho. Potom Novy máma stiskla rty k sobě, ale usmála se. „Máš celej život před sebou. Nikdy není pozdě na to to napravit.“

Jordan přikývl a potom se podíval na Novu, který ho taky pozoroval.

Nikdy není pozdě. Měl už ale jenom tři týdny.