The Place I Called Home

Jordan The Rule Breaker

Jordan si začal pobrukovat písničku z rádia.

„Řekl jsem žádný zpívání,“ zamumlal Nova a rádio ztlumil na minimum, tak že v autě zůstalo úplně ticho. Z venku šly slyšet jen jak se pneumatiky třely o horký asfalt. Spolujezdec převrátil očima, nic neřekl a natáhl se k rádiu a písničku dal znovu nahlas. Na Novu se podíval s úsměvem jako kdyby byl pyšnej na to, co právě udělal a potom se znovu zavřel do sedadla. Blonďák ho probodl pohledem. „Řekl jsem nesahej mi na rádio.“ To už byly dvě pravidla, co Jordan porušil. Zamračil se na něj a rádio tentokrát úplně vypnul.

„No tak, vždyť to jsou Rascal Flatts. Určitě máš tu písničku taky rád.“ Jordan se na svého řidiče prosebně podíval.

Nova mlčel. Doopravdy měl tu písničku taky rád, ale hodlal si tvrdohlavě stát za tím, co říkal. Žádný zpívání. Žádný sahání na rádio. Ještě by tam měl asi doplnit jedno. Nikdo nebude sahat na můj koktejl a už ne vůbec z něj pít. 

„Novo,“ řekl Jordan, aby upoutal jeho pozornost, ale oslovený ho dál ignoroval. Dočista předstíral, že tam vůbec nebyl, i když se na něj nepřetržitě díval a Nova z toho začínal mít osypky. „Novo, prosím, jenom tuhle jednu.“ Kdyby si byl Jordan jistý, že mu Nova nevypálí, zatahal by ho i za rukáv trička jako malý děcko. Bál se, že by to ale vzal jako jeden z dalších podnětů, proč mu rozbít hubu.

Novovi na krku poskočil ohryzek.

Musel si připomenout, že to dělal pro sebe. On tuhle písničku měl rád a chtěl si ji poslechnout. Taky chtěl mít od Jordana klid. Když mu dá to, co chce, tak ho aspoň přestane otravovat. Rozhodně to nebylo pro to, že tak prosil a že jeho jméno z Jordanových úst neznělo vůbec špatně.

Na sedadle si poposedl a natáhl ruku k rádiu. Znovu ho zapnul.

„Jenom tuhle jednu,“ připomněl. „Jestli budeš zpívat i po tom, tak tě vysadím u krajnice.“

Jordan se rozpustile usmál. Neřekl to nahlas, ale očima mu poděkoval. Rozhodl se ještě jednou pokoušet svoje štěstí a písničku dal ještě víc nahlas. Nova jenom nevěřícně zakroutil hlavou, ale oči udržoval na cestě. Jordan rukama začal bubnovat do palubní desky v rytmu písničky, chytil se textu a rozezpíval se. Pokud se tomu tak dalo říkat. Kdyby se Novy někdo zeptal, řekl by že to bylo fakt strašný.

Jenže by stejně tak nikdy nahlas nepřiznal, že na tý Jordanově dětský radosti něco bylo. A bylo to nakažlivý, protože se přichytil při tom, jak pokyvuje hlavou dopředu a dozadu a prsty poklepává do volantu. Dokonce měl v jednu chvíli nutkání taky začít zpívat a cítil se v pohodě.

Spoustu dalších věcí si ani neuvědomil, dokud písnička neskončila.

„Tak jo vážení, tohle byli Rascal Flatts a jejich největší hit Life Is a Highway. Písnička byla věnována všem řidičům, co jsou právě za volantem, ať už jdou kdekoliv. Přejeme všem šťastnou cestu a jako další tu máme . . . “ Tentokrát to byl Jordan, co se natáhl po rádiu a moderátora ztlumil.

„Vždycky se tak hrozně mračíš jako kdybys byl nasranej na celej svět. Je nezvyk tě vidět se usmívat bez tý škodolibosti. Kdybych věděl, že mi mobil nevyhodíš oknem, tak bych si tě na památku vyfotil.“

Když se Nova na Jordana krátce podíval, zjistil, že se loktem znovu opíral o dveře, ale tentokrát pozoroval jeho, a ne krajinu za oknem. Ten zájem v jeho očích ale nezmizel. Nova stáhl obočí k sobě až se mu mezi ním udělala malá vráska, ale rty se mu zkroutily do úšklebku.

„Snažíš se mě nasrat nebo se mnou flirtuješ?“

Jordan se polovičatě usmál. „Asi si na to budeš muset přijít sám.“