The Place I Called Home

Those Goddamn Lawyers

Jordan viditelně zblednul. Na moment zapomněl i dýchat.

Věděl, že to ví. Jedna ze zpráv byla OKAMŽITĚ MI ZAVOLEJ. Ten Caps Lock mluvil za všechno.

Nevěděl, jestli na něj paní Lovellová nebo Calum mluvili, v uších mu hučelo. Frustrovaně si protřel tvář. Zvednul se mu žaludek. Věděl, že ta chvíle přijde, ale bylo to moc brzo. Ještě ke všemu uprostřed tohohle šílenýho chaosu, kdy poprvé v životě dostal přes hubu, líbal se s Novou a potom rovnou dostal kopačky. Když se podíval na mámy číslo, rozhodl se, že to strhne jako náplast.

Těžce polknul a zvedl pohled. Calum se na něj znepokojeně díval.

„Musím si zavolat,“ zamumlal. Měl pocit, že když otevře pusu o trochu víc, tak se pozvrací.

Nečekal, jestli mu na to někdo něco řekne, rychle se otočil a vyšel z domu. Na čerstvém vzduchu měl pocit, že mu plíce něco nedrtí.

„Tak jo,“ zamumlal si pro sebe. Narovnal se v zádech, ale ještě předtím, než stačil vytočit mámy kontakt v telefonu, na displeji se mu objevil nově příchozí hovor.

Ztuhnul. Nedokázal pohnout prsty, aby to zvednul.

Co jí řekne? Nemá vůbec nic připravenýho.

Nemohl ji ale ignorovat. Nemohl už dál dělat, že se nic neděje.

Na moment zavřel oči a zhluboka nasál teplý vzduch nosem. Potom dříve, než si to rozmyslel, přejel prstem po displeji a dal si telefon k uchu.

„Kde jsi, Jordane?“ vypálila okamžitě. Byl rozčílená. Vyloženě nasraná.

Nečekal, že ale tahle otázka bude jedna z těch první. Vůbec netušil, co na to měl říct. „V Louisianě,“ zamumlal potichu.

„Cože? Asi jsem tě špatně slyšela.“

„V Lousianě,“ zopakoval.

„Nechtěla jsem, abys to doopravdy zopakoval. Jenom tomu nemůžu uvěřit. Můžeš mi vysvětlit, co děláš v úplně jiným státě? Je tohle nějaká fáze rebelování? Nechápu, co se ti honilo hlavou,“ zasyčela. Nezvedla hlas. Pravděpodobně byla v kanceláři a rozhodně nechtěla, aby někdo jinej slyšel, že její syn s tím talentem a slibnou budoucností byl jedno velký selhání. „Dokážeš si představit, jak jsem vypadala před Rollinsem, když jsem mu dneska volala, abych se ho na tebe zeptala a on mi řekl, že jsi stáž zrušil a nikdy nenastoupil? Jako úplnej idiot. Matka, která ani neví, kde je její vlastní dítě.“

„Mami,“ zamumlal a polkl, v puse měl pachuť žluči, „sekl jsem se školou.“ Na druhé straně se rozhostilo ticho. Někde za ním zařehtal kůň. „Jsi tam?“ zeptal se po chvíli.

Na moment si myslel, že musel hovor vypadnout.

„Očekávám, že okamžitě nasedneš na letadlo a přiletíš domů.“

Jordan sevřel křečovitě oční víčka, sklopil hlavu a protřel si kořen nosu. „Nemůžu.“

„Nebudu o tomhle vůbec diskutovat, Jordane. Jedeš domů,“ odsekla.

„Mami—“ Neměl tušení, co chtěl říct, ale nedostal prostor. Máma mu hovor típla. Nevyjednávala. Mohl jí zavolat zpátky a snažit si o tom ještě promluvit, ale věděl, že neměl šanci. Byla přece ksakru právnička.

Chvíli se na zhasnutou obrazovku mobilu ještě díval, dokud neuslyšel zvuk kol. Když zvednul hlavu, aby se podíval na prašnou cestu, co vedla k domu, zjistil, že se k němu blíží policejní auto. Nemusel přemýšlet dlouho, aby přišel na to, proč zrovna teď se tu objevili. Bouchly za ním dveře od domu. Když se ohlédl přes rameno, uviděl na verandě stát Caluma s jeho mámou. Paní Lovellová mu věnovala krátký pohled a stiskla rty. V jejím pohledu ale bylo něco jinak.

Nevypadala vystrašeně a ustaraně. Viděl odhodlání.