The Place I Called Home

The Bittersweet Taste

Jordan si nechtěl přiznat, že to tak asi mělo být.

Posledních pár dní před odletem ho trápili hořkosladké pocity a jestli Novu taky, nedal to na sobě znát. Na první pohled se nic moc nezměnilo, a i když si to neřekli nahlas, uvnitř nich bylo jinak všechno. Přes den fungovali jako předtím a noci probděli jeden druhému v náručí. Ten nedostatek času z nich dostal to nejlepší. Každou možnou vteřinu vytěžily na maximum jako kdyby nemělo být zítřka.

Když byl s Novou měl pocit, že tohle nemá konec a nikdy mít nebude, o samotě, když měl čas na přemýšlení ho ty myšlenky užíraly zaživa.

„Vypadáš fakt strašně,“ ozval se vedle něj dívčí hlas.

Jordan vzhlédl od vidlí. Neměl tušení, jestli doopravdy pracoval. Zahloubal se do svých myšlenek tak moc, že všechno ostatní vypustil.

Napřímil se v zádech a potom stiskl rty k sobě.

„Nova se pořád tváří hrozně drsně, ten už se asi nezmění, ale na tobě se to podepisuje.“

Penelope měla pravdu. Měl pocit, že ten smutek skrz něj začne za chvíli prosakovat.

„Co mám dělat, Pen?“ zamumlal potichu.

Penelope se zhluboka nadechla. „Asi ti moc neporadím.“

„Asi ani není co. Nevím, proč jsem se ptal.“

„Jordane, je v pohodě, že nevíš, co teď dělat. Je to situace na nic.“

„Tohle léto mi změnilo život. Doslova.“

„Jsem ráda, že jsi tu byl s námi. A rozhodně si nemyslím, že jsi tu byl naposledy. Počítám s tím, že přijedeš. Když nebudeš mít čas během roku, tak máme pořád všechny ty léta potom.“

„Co když to už nebude stejný? Myslím si, že s Novou něco máme. Ale proto, že jsme byli pořád spolu. Co se s námi stane, když tu už nebudu a uvidíme se za tak dlouhou dobu?“

Penelope pokrčila rameny. „To nikdo neví.“

Jordan si povzdechl. „Přál bych si vidět do budoucnosti.“

„To samý jsem si taky říkala, když jsem ještě nebyla s Calumem. Chtěla jsem tak hrozně moc vědět, jak to s námi dopadne, místo toho, abych se doopravdy snažila, abychom byli spolu. Moc jsem se soustředila na to, co by mohlo být, že jsem úplně zapomněla na to, co už mám. Nenech si těch pár posledních dní tady zkazit tím, že budeš furt přemýšlet nad tímhle. Nikam se stejně nedopracuješ a nic nevymyslíš. Užij si prostě to, co je teď a tady.“

„Mám pocit, že to dělám, ale nestačí to. Vůbec se mi odsud nechce.“

„Vím, že je to těžký, ale jestli je tohle to, co doopravdy chceš a i Nova. Věřím tomu, že si k sobě najdete cestu za každých okolností.“

Jordan se usmál. Přál by si, aby to byla pravda. Zároveň si byl dost dobře vědomej toho, že život byl vrtkavej a mohlo se stát úplně cokoliv. Myslel na ty nejhorší scénáře. Že potom, co odjede, tak Nova ze všeho vystřízlivý, uvědomí si, že to byla jenom síla jednoho velkýho okamžiku, že to pro něj vůbec nic neznamená a v tom nejděsivějším případě, že už ho nikdy nebude chtít vidět.

„Budu doufat,“ zamumlal.

„Každopádně jsem ti původně přišla poděkovat.“

Jordan se zamračil. „Za co?“

„Nevím, jak jsi to dokázal, ale Nova za mnou přišel s tím, že chce znovu začít jezdit na koních.“