The Place I Called Home

When The Stars Collide

„Jde vidět, že si můj brácha.“ Nova chytil Caluma za obličej a vtiskl mu pusu na tvář. Ten se znechuceně zaksichtil a hřbetem ruky si utřel místo, kde se ho dotkly rty jeho bratra. Penelope, která seděla na druhé straně se rozesmála, Jordan se napil ze své sklenice, aby pobavený úsměv zamaskoval. „Fakt, máme stejný DNA. To, že jsme nejlepší máme prostě v krvi.“

Paradoxně Calum se alkoholu ani nedotkl, vzal si na starosti řízení domů, aby ostatní mohli pít, Nova ale zvládl oslavovat za ně oba, možná ještě za pár dalších lidí, co už odjeli.

„Já si myslím, že bys měl hlavně trochu brzdit,“ zamumlal Calum a pochybovačně se podíval na prázdnou sklenici, co měl Nova před sebou—a to ke Kojotovi přišli tak před dvaceti minutama. „Jestli tě v tomhle stavu uvidí máma až přijdeme domů, zabije tebe i mě a v životě tě už nikam nepustí.“

„Blbost!“ vyhrkl Nova. „Jsem dospělej a úplně v pohodě.“ Pravdou bylo, že pět piv na přímým sluníčko a šestý v baru udělalo svoje. Jen co to dořekl se mu šíleně zamotala hlava. Chytil se za okraj stolu a několikrát za sebou rychle zamrkal, aby rozehnal poletující mžitky kolem sebe.

„Budeš zvracet?“ zeptala se napůl znechuceně a napůl starostlivě Penelope.

Calum se od něj trochu odtáhnul pro případ, že by Penelopina domněnka byla správná.

Nova zavrtěl hlavou. „Půjdu se ven nadejchat trochy čerstvýho vzduchu,“ zamumlal se rty skoro přilepenými k sobě. Vstal od stolu, Jordan mu uhnul nohama, aby kolem něj mohl projít.

Vypotácel se z baru ven, ruce si zastrčil do kapes a zhluboka se nadechl.

„Chceš se projít kolem?“ ozvalo se mu za zády.

Když se ohlédl přes rameno, uviděl k sobě přicházet Jordana. Ušklíbl se. „Nemusíš mě hlídat. Dokážu se o sebe postarat sám. Nepotřebuju držet vlasy, víš?“

„Jasně, protože jsi nejlepší, vždycky všechno zvládneš sám a tak,“ pronesl ironicky.

„Nemám na to teď náladu,“ odsekl mu Nova. „Můžeš jít zpátky dovnitř.“

„Nechci, abychom tě tady našli v příkopu udušenýho vlastníma zvratkama. Nemusíš se mnou mluvit, ale pro teď se na to vyser, ať už je to jakejkoliv problém, co se mnou máš, Novo.“

Blonďák převrátil očima, ale nic víc neřekl. Podíval se na noční nebe nad sebou. Bylo jasné, sta tisíce hvězd zářily vedle sebe. Některé větší a některé menší. Některé už možná dávno ani neexistovali.

„Nechtěl jsem se tě předtím dotknout nebo tak něco,“ pronesl Jordan po chvilce ticha.

„Taková pitomost by se mě nemohla dotknout.“ Zavrtěl hlavou.

„Vypadal jsi trochu rozhozeně. Chtěl jsem se jenom ujistit, že jsi v pohodě.“

Nova si posměšně odfrkl. „Vůbec mě neznáš, Jordane. Přestaň se starat, slídit a strkat nos do věcí, do kterých ti nic není a všichni budeme spokojený, rozumíš?“

Jordan otevíral dveře, který měly zůstat zamčený. Nova neměl rád změny. Jenže když přišel tři týdny nazpátek, nedokázal se zbavit pocitu, že se všechno pomalu obracelo naruby. 

„Pozére,“ zamumlal si Jordan skoro neslyšně a sklopil hlavu dolů.

Nova se na něj otočil a stáhl obočí k sobě. „Co jsi to řekl?“

Jordan se na něj podíval a křivě se usmál. „Myslíš si, že ti to někdo žere? Pořád se nosíš jako pán světa, oháníš se ostrýma slovama, vyhrožuješ a předstíráš jak tě nikdo a nic nezajímá, ale hádej co? Jsi hrozně průhlednej, Novo. Všechno je to jenom debilní póza, aby nikdo nepřišel na co? Podle mě ani sám nevíš. Jsi jenom směšnej panáček,“ odfrkl si a zastrčil si ruce do kapes.

Nova se na něj zůstal chvíli mlčky dívat jako kdyby potřeboval vstřebat všechno, co na něj Jordan právě teď vychrlil. Možná taky dost přemýšlel nad tím, jestli to myslel vážně. 

V kapse se mu rozebzučel mobil. 

Nevyndal ho hned. Ještě chvíli se díval na Jordana a potom se mu znovu otočil zády. Vytáhnul telefon z kapsy, přejel prstem po displeji a pak si ho přiložil k uchu. 

„Jo, Macy, ještě pořád tady jsem.“