The Place I Called Home

I Hear Them Calling For You

Kdyby nevěděl, kdo Jordan je, myslel by si, že tohle dělal každej den.

Westernovej klobouk a kožený chapsy mu padly jako kdyby byly jeho vlastní. Nova upřímně očekával, že v tom bude vypadat směšně, ale opak byl pravdou. Venku před stájemi si nohu dal do třmenu, chytil se za hrušku a na koňský hřbet se vyhoupl bez pomoci. Chytil koně za otěže a poposedl si trochu dopředu. Potom zvedl hlavu a podíval se na něj. Koutky úst se mu roztáhly do úsměvu. Většinou se na něj takhle díval vždycky když udělal něco, o čem Nova pochyboval, že by zvládl. Tentokrát v tom výrazu, ale bylo ještě něco jiného. Jordan měl radost.

Nova se přichytil při tom, jak přemýšlí nad tím, že takhle vlastně vypadá docela dobře.

V duchu si dal facku a podíval se na Caluma.

„Sraz u jezera?“ Na čtyřkolce bude rychlejší. Mohl by s nimi držet tempo, ale nebavilo by ho to se táhnout krajinou, zatímco se mohl pořádně rozjet.

„Chci to tu Jordanovi trochu ukázat. Bude nám to možná chvilku trvat.“

Nova kývnul hlavou a potom se podíval zpátky na Jordana, který ho nepřestal sledovat. Nedal to na sobě znát, ale pohled Jordanových tmavých očí ho trochu vyváděl z míry. Nikdy totiž nedokázal odhadnout, co za nimi bylo. A zajímalo ho to víc, než by mělo. 

„Fajn, tak pozor na kojoty,“ ušklíbl se. „Včera večer jsem je slyšel docela blízko.“ Doufal, že Jordana trochu vystraší, ale soudě podle jeho výrazu ho nějací kojoti vůbec netankovali. Možná že kdyby mu bylo o deset let míň.

„Kojoti se nás bojej víc než my jich. A máme Beau.“

„Beau se bojí i koštěte,“ odfrkl si Nova. Nasadil si helmu a otočil klíčkem v zapalování. Zvuk motoru přehlušil všechno ostatní. Koně nervózně přešlápli, ale nevyplašili se. Odmalička byli trénovaní na hluk, protože na ranči ho byla spousta a nemohli si dovolit, aby je omezoval při práci. 

Když Nova přidal plyn a pohnul se dopředu, ještě pořád cítil Jordanovi oči v zádech.