The Place I Called Home

Does It Really Matter?

Nova si nevzpomínal, kdy naposledy tak ztuhnul tak jako právě teď.

Když jeho mozek po pár vteřinách dokázal zpracovat, co se mělo stát a nestalo a co se místo toho děje, instinktivně zvedl ruce a strčil Jordana do hrudi. Ten udělal krok zpátky. Teď už si nehty zarýval do dlaní a v první moment ho napadlo, že by ho měl praštit. S rozšířenýma očima šokem se mu podíval do obličeje. Pootevřel ústa, jazyk ho svrběl od nadávek, které se mu na něm kupily. Nic z toho ale neřekl nahlas. Jako kdyby svoje vlastní tělo ani neovládal se pohnul dopředu a zvedl ruku. Jordan přivřel oči jako kdyby věděl, co se mu honilo hlavou a chtěl se vyhnout ráně. Jenže nepřišla. Nova ho chytil za límec trika a přitáhl si ho k sobě. Tentokrát to byl on, kdo ho políbil.

Jordan ho ale neodstrčil. I když ho překvapil.

Začal ho líbat nazpět. Protože svět kolem nich zmizel a i všechno, co se stalo. Všechno, co si kdy řekli byly rázem jenom slova, protože jediné, na čem záleželo byl tenhle moment.

Nova líbal přesně tak, jak Jordan očekával a stejně ho to zaskočilo. Byl agresivní a chaotický. Narážel zuby do těch jeho a kousnul ho do jazyka, když se snažil dostat k tomu jeho. Do jejich polibku se přimísila krev. Možná byla z Novovy rány na rtech nebo Jordanovi doopravdy prokousl jazyk. Ale bolest byla něco, co k tomu patřilo. Protože bez ní by tady ani jeden v tuhle chvili nebyl.

Nova udělal krok pozadu ke svým dveřím a Jordana zatáhnul za sebou. Volnou rukou se snažil slepě najít kliku. V momentě, kdy ji nahmatal, nemotorně prošli jeho dveřma, které za sebou Jordan zabouchl nohou. Při tom celém manévru za sebou udělali tolik hluku, kterému se tak moc původně snažili vyhnout, ale všechno teď bylo jedno. Po cestě k posteli Nova klopýtnul dozadu, ale zadkem přistál přímo na měkké matraci. Přirozeně se položil na záda jako kdyby tohle dělali už roky a Jordana stáhnul na sebe. Ten se vedle jeho hlavy zapřel rukama, aby ho nezavalil celou svou vahou.

„Počkej,“ zamumlal Jordan mezi polibky. Nova ho ale ignoroval a líbal ho dál. „Novo, Novo, počkej chvilku,“ zamumlal potichu v oparu touhy. Chtěl tohle stejně, ale.

„Co?“ Nova skoro vyštěkl, když se od něj odtáhnul a se skleněnýma očima se na něj podival.

Jordan těžce polknul. Když ho takhle viděl pod sebou s rozcuchanýma vlasama a vlhmýma rtama, nebylo ani trochu jednoduchý přestat. I když jenom na chvíli.

„Já vím, že jsem tohle začal, ale co tohle je, co jsme my?“ zakoktal. Když si to zpětně přehrával v hlavě, vůbec mu to nedávalo smysl. Jenže měl myšlenky v hlavě tak rozbouřené, že líp to nesvedl. „Co to s náma udělá?“ zeptal se potichu a při tom ho nepřestával sledovat.

Nova se na něj chvíli zůstal jenom dívat. „Záleží na tom?“

„Jo. Mně jo. Potřebuju to vědět.“

„Cos čekal? Že se po tomhle budeme po ranči vodit za ručičku jako Calum a Penelope?“

„Preferoval bych kdybychom se zrovna teď nebavili o tvém bratr—“

Než to stihl do říct, Nova převrátil očima a odstrčil ho stranou ze sebe. Sám se posadil a protřel si obličej—i když to bolelo. Na chvíli ztichl jako kdyby si potřeboval utřídit myšlenky. „Běž.“

„Mám . . . jít?“ zeptal se Jordan zmateně.

„Už nemám náladu.“

„Novo—“

„Nezáleží na tom, cokoliv, co chceš říct, dobře? Tohle je jenom rozptýlení. Panebože, jestli ses zaláskoval, Jordane, je to tvůj problém. Nevím, co sis myslel. Odejdi, prosím.“

Jordan stáhnul zamračeně obočí k sobě. Otevřel ústa, ale nakonec nic neřekl. Jenom polknul a zvedl se z postele. U dveří sáhl po klice, ale nestlačil ji. Neotočil se.

„Víš, teď bych ti fakt rád dal pěstí.“

Nova si pobaveně odfrkl. „Moje nabídka pořád platí.“

„Jsi fakt směšnej, Novo,“ zamumlal. Když procházel dveře a zavíral je za sebou, neohlédl se.

Bál se, že uvidí, že je Nova vážně v pohodě.