Jordan se loktem opíral o dveře, rukou si podepíral bradu a celou dobu se díval ven z okna. Nova jeho obličej viděl jenom v odraze skla. Oba si poklepávali prsty do rytmu písniček, Jordan do svého stehna a Nova do volantu, ale mlčeli. V půli cesty do Port Wailu se Jordanovi v klíně rozvibroval mobil, blonďák tím směrem okamžitě střelil pohledem, ale druhý z chlapců na to vůbec nereagoval. Nepodíval se ani na displej, aby zjistil, kdo volá, hovor netípl nebo neztlumil vibrace.
„Někdo ti volá,“ řekl Nova pro případ, že by si toho Jordan nebyl vědom.
„Vím,“ zamumlal potichu, nezúčastněně, jako kdyby se ho to skoro ani netýkalo.
„Nezvedneš to?“ zeptal se zaujatě.
„Kdybych to chtěl zvednout, tak to udělám.“
Mobil přestal vyzvánět. Kdyby Nova měl prostor se soustředit na Jordana, a ne na cestu, všiml by si, jak se mu úlevně svěsila ramena.
„Však ses ani nepodíval, kdo volá.“
„Nemusím se dívat, abych to věděl.“
„Takže jsi senzibil nebo něco takovýho?“
Jordan si povzdechl. „Moje máma,“ zamumlal a bez toho, aniž by se na mobil podíval ho zvedl a natočil rozsvíceným displejem směrem na Novu. Přesně, jak řekl. Jenže nepřijatých hovorů od jeho mámy tam měl několik, ne jenom jeden. „Nikdo jinej mi ani nevolá.“
„Kdybych to tolikrát nezvedl svojí mámě, asi by mě vykuchala.“
„Mám s mámou trochu jinej vztah než ty s tou tvojí,“ zamumlal. Na hlase mu šlo poznat, že z tohohle tématu není úplně dvakrát nadšený.
„Proč nechceš mluvit se svou mámou?“
„Proč tě to vůbec tak najednou zajímá? Kam se podělo to Jordan je mi úplně u prdele?“ zeptal se ho podrážděně. Nova se na něj chvíli zůstal dívat a potom oči přesměroval zpět na cestu. Nic na to neřekl. Auto na pár chvil zase naplnilo ticho. Potom si Jordan povzdechl. „Máma neví, že jsem tady.“
„A kde si myslí, že jsi?“ Nova zmateně stáhl obočí k sobě.
Jordan si posměšně odfrkl. „Na stáži v Atlantě. V právnický firmě.“
Nova obdivně hvízdl. „A místo toho se hrabeš v kravských sračkách. To se ti povedlo.“
„Věř mi, že se radši hrabu v kravskejch a v jakejkoliv jinejch sračkách, než sedět od rána do večera v kanclu, biflovat se zákony a nebo sedět hodiny na soudech.“
„Takže co jsi vlastně? Nepovedenej synáček?“
„Něco takovýho. Rodiče vlastní právnickou firmu, chtěli, abych byl advokát stejně jako oni, pracoval u nich a pak to jednou celý převzal,“ zamumlal celkem smířenlivě.
„To asi nebudou úplně nadšený, že na to sereš.“
Jordan pokrčil rameny. „Čert vem nějakou stáž, ukončil jsem celý studium.“
Nova se na moment odmlčel, aby vstřebal to, co mu řekl. Znamenalo to, že Jordan není student, nemá ani práci, nebude z něj žádný právník. Je tady v zasraným oblečení a nesedí v sáčku a lakýrkách v nějaký zbytečně velký prosklený budově s kravaťákama. Byli to dva naprosto rozdílné životy. Jeden, který doopravdy žil a druhý, který si pro něj představovali ostatní. Včetně Novy.
„Co jim hodláš říct po prázdninách? Když se budeš muset vrátit do školy?“
Jordan pokrčil rameny. „Tak daleko jsem to ještě nedomyslel.“
ČTEŠ
The Place I Called Home
Teen FictionJestli tu bylo něco, co Nova fakt neměl rád, tak to byli měšťáci a lidi, co upozorňovali na jeho neobvyklý jméno. Jordan byl oboje. Jenže ten bude celý letní prázdniny bydlet v pokoji vedle něho a musí se s ním naučit vycházet, aby práce na farmě od...
