The Place I Called Home

Your Mom Is Going To Kill Us

Jordan sklopil stínítko v autě a podíval se na sebe do malého zrcátka. „Je ti jasný, že nás tvoje máma zabije?“

Nova si povzdechl. „Budeme muset doufat, že jí nás bude tak líto, že nám znovu přes hubu už nedá. Bál bych se asi trochu, aby si nepočkala, než se nám to zhojí.“

Jordan se pobaveně usmál, hned na to se mu bolestně zkřivil obličej.

Mohlo to vlastně dopadnout mnohem hůř. Každej z nich dostal tak pět ran, než se na parkovišti objevil někdo další a Dustin se s ostatníma rychle zdekoval. Bylo to ale dostatek na to, aby měli obličej od modřin a krve a bylo jasný, že se porvali. Nova dostal do břicha asi dvakrát, pak se na parkovišti pozvracel, ale trval na tom, že to není tak vážný, aby musel do nemocnice. Celou cestu domů byli ticho a když Nova zaparkoval před domem, vypnul motor a zhasl světa, zůstali tam prostě sedět.

„Není ti blbě? Nemotá se ti hlava nebo tak?“

Nova zavrtěl hlavou. „A ty?“

„Taky ne,“ odpověděl potichu Jordan. Zvedl stínítko znovu nahoru a podíval se do oken domu. „Všude zhasnuto. To je trochu štěstí, ne?“

„Ráno se tomu stejně nevyhneme.“

Jordan stiskl rty do úzké linky a pak se podíval na Novu. V koutku úst měl zaschnutou krev. Začala se mu dělat modřina kolem druhého oka, do zejtřka se mu udělá další pravděpodobně i na tváři, kde měl teď jenom zarudlý flek. Ret měl znovu roztržený. Sám na tom nebyl moc jinak. Dostal do nosu, ale vzhledem k tomu, že ho neměl nakřivo, usoudil, že není pravděpodobně zlomenej.

Jordan se zhluboka nadechl a pak smířenlivě přikývl. „Chystáš se tu sedět celou noc?“

Nova se slabým úsměvem zavrtěl hlavou. „Jdeme.“

Z auta se snažili vystoupit, co nejtišeji, pak se společně bez povšimnutí proplížili do vrchního patra ke svým pokojům. Nova se zastavil u svých dveří, sáhl po klice, ale neotevřel.

„Tak dobrou,“ zamumlal Jordan, zatímco pokračoval dál chodbou.

Nova se zhluboka nadechl, načež ho rozbolely žebra. „Jordane,“ zamumlal do ticha, ale nedokázal se podívat jeho směrem. Kudrnatý chlapec se zastavil ještě předtím, než překročil práh. „Je mi to líto. Že to takhle dopadlo. Nechtěl jsem tě zatáhnout do svých sraček.“

Jordan se na něj chvíli jenom mlčky díval a potom se slabě usmál. „V pohodě.“

„Ne, to není v pohodě. Panebože, fakt mě vytáčí, jak jsi pořád, tak klidnej a se vším v pohodě. Tohle není do prdele v pohodě. Dostal jsi kvůli mně přes hubu. Měl bys být na mě kurva nasranej. Od samýho začátku ti podkopávám nohy, ale ty se vždycky zvedneš, jak kdyby se nic nestalo a řekneš mi, že je to v pohodě? Jsi neuvěřitelnej idiot. Necháváš se sebou furt zametat. Nic neřekneš a pořád se tak přiblble usmíváš, jak kdybys byl nad věcí. Dělej už kurva něco.“

Na chodbě se chvíli rozhostilo ticho,

Potom si Jordan posměšně odfrkl.

„Ulevilo by se ti, kdybych ti dal pěstí taky?“

Nova zatnul zuby. „Jo. Možná, že jo,“ zamumlal a potom zvednul hlavu.

Podíval se na Jordana, který stál u svých dveří a pozoroval ho s nic neříkajícím výrazem. Potom se na něj otočil celým tělem a zvedl odhodlaně bradu. Na moment tam stály jako dvě mlčící sochy. Potom se Jordan rozešel dopředu. Nova zatnul ruce v pěsti podél těla—ne protože by se chystal pálit zpátky, ale protože očekával, že to bude bolet. Už teď mu půlka obličeje pulzovala.

Jenže Jordan mu nevrazil. Místo toho ho chytil za tváře a přitiskl se mu na ústa svými.

Zabolelo to. Měl roztrženej ret. Jenže to bylo to poslední, co ho v ten moment zajímalo.