The Place I Called Home

The Other One Looks Worse

Ráno se cítil ještě víc na hovno než včera večer.

Bolela ho hlava. Nevěděl, jestli z piva nebo z těch ran, co do ní dostal. Oteklo mu obočí, tak že mu oko zůstalo přivřené. Měl pocit, že se mu s každým pohybem úst rána na rtu znovu otevřela. Měl štěstí, že všichni vstávali o trochu dřív než on, takže když dorazil do kuchyně na snídani, s nikým se tam nepotkal. Věděl, že dřív či později-spíš dřív-na to všichni přijdou, ale snažil se to oddálit jen co to šlo. Půlku dne pracoval s kapucí přes hlavu a modlil se, že všichni budou natolik zaneprázdnění, že si nenajdou chvilku na to, aby se po něm sháněli, ale marně.

Po desátý si ho našel Calum u ovcí.

„Co to kurva . . . “ Chytil svého mladšího bratra za bradu a nejdřív mu hlavu natočil na jednu stranu a potom na druhou. „Řekni mi prosím, že ses někde jenom natáhl, a ne že ses popral, Novo." Byl rozčílenej, ale snažil se držet zpátky. Díval se na něj těma přísnýma očima a nepouštěl ho.

Nova převrátil očima a potom se ohnal po jeho ruce, co ho držela.

„Uleví se ti, když ti řeknu, že jsem zakopl na schodech?“ Ironicky se na něj usmál. Hned na to toho zalitoval. Skoro zasyčel, jak ho ret zase rozbolel, ale před Calumem se snažil držet.

„Kdo to byl? Proč ses do prdele rval? Myslel jsem, že ses na tohle už vysral.“

Zhluboka se nadechl a na chvíli se podíval jinam. Před svým starším bratrem měl trochu víc pokory než před Jordanem. Potom stiskl rty do úzké linky.

„S Dustinem,“ zamumlal. Zpětně toho litoval. Ten pitomeček mu nestál ani za pohled, teď byl sám na sebe naštvanej, že se nechal vyprovokovat.

„S Dustinem Belmorem?“ Zamračil se Calum. „Novo, do prdele. Co jsi mu udělal? Víš, že jeho fotr to nenechá jen tak. Mohl sis vybrat kohokoliv jinýho do hajzlu.“

„Začal mluvit o Penelope,“ řekl potichu. Nechtěl to ani říkat nahlas. Calum byl kliďas, nebyl rozčílenej často nebo moc, ale pokud se doopravdy nasral, dokázal rozpoutat bouři. Penelope Palmerová mohl bejt zrovna jeden z těch důvod kvůli kterýmu by srovnal svět se zemí.

„O Penelope? Co do prdele mohl kecat o Penelope?“

Novovi poskočil ohryzek na krku. Díval se na nebe. Ani se mu to nechtělo říkat nahlas, rozčilovalo ho to jenom když na to myslel, navíc před Calumem.

„Že je to naše děvka, kterou jsme zkazili. Že kdyby se nepaktovala s námi, mohla být někde jinde, něco víc. Že píchá s náma oběma, protože nic jinýho neumí než jenom roztahovat nohy vidlákům, protože je stejně blbá a že kdyby dávala aspoň jemu, tak z toho něco bude mít.“

Novovi připadalo, že se rančem rozhostilo úplný ticho. Že i ptáci v korunách stromů přestal zpívat. Když se podíval zpátky na Caluma, mlčky na něj jenom zíral. Potom odstoupil kousek stranou, sklopil hlavu a protřel si čelo jako kdyby přemýšlel.

„Jak moc od tebe dostal?“ zamumlal po chvíli.

„Asi bude potřebovat plastiku nosu.“

„Dobře,“ zamumlal Calum. Stiskl svému bratrovi rameno, otočil se a odešel.