The Place I Called Home

The Unspoken Words

Slunce na nebi zapadalo. Oblohu zbarvilo do oranžova a žluta, v kontrastu se zelenými kopci a bílými ohradami výhled před Novou vypadal jako umělecké dílo. Jenže ho víc zajímaly dvě osoby, co stály před domem. Penelope se zadkem opírala o zavřené dveře tý svojí plechovky, který říkala auto a Calum postával se založenýma rukama před ní. Nova neslyšel, o čem si povídali, sledovat je mu ale stačilo, za bílým závěsem byl téměř neviditelný, dokud by se jeden z nich na okno v kuchyni nezačal soustředit, neměly šanci ho vidět. Stejně byli natolik zabraní do vrkání, že všechno ostatní jim bylo fuk.

„To je jako šmíruješ?“ ozvalo se od dveří do kuchyně.

Neslyšel kroky. Možná přece jenom všem ostatním křivdil, že si ho nikdo nevšímá. O tom, že se k němu Jordan odněkud z domu blížil taky neměl tušení.

Podíval se na něj a prvních několik vteřin mlčel.

„Nešmíruju, dívám se. Je to prdel.“ Pokrčil rameny a potom se podíval zpátky na svého bratra a černovlasou dívku. „Calum je úplně neschopnej, ale zároveň úplně průhlednej.“

„Cože?“ zeptal se Jordan nechápavě.

„Pojď sem.“ Trhnul Nova hlavou. Jordan na moment zaváhal, ale potom udělal krok vpřed. Blonďák udělal krok do strany, aby druhému chlapci udělal místo u okna.

„Chceš, abych je šmíroval s tebou?“

„Není to šmírování, když stojej před barákem, kde je může vidět kdokoliv,“ ohradil se. Samozřejmě, že to byla blbost. Prostě je šmíroval, ale musel se vždycky na něco vymluvit. „Calum je do ní zabouchlej až po uši, ale neví, jak jí to má říct. Vždycky když odsud Penelope odjíždí jde na něm hrozně vidět, jak jí chce dát pusu a říct jí, že ji má rád, ale nikdy to neudělá.“

„Nebudu sledovat tvého bratra a—“

„Teď, dívej se,“ přerušil ho Nova, drkl do něj loktem a ušklíbl se.

Calum přešlápl a udělal malý krok dopředu. Objal se rukama jako kdyby nevěděl, co s nimi má dělat. Podíval se do země a potom zpátky Penelope do tváře a při tom se tak přiblble usmíval. Chvíli se na sebe zůstali dívat, nepatrně se k sobě naklonili a v momentě, kdy to vypadalo, že se doopravdy políbí, tak Calum sklopil hlavu a udělal zase krok vzad. Nervózně se poškrábal na zátylku hlavy a řekl něco jako tak zase příště nebo rád jsem tě viděl. Byla to furt ta stejná pohádka pořád dokola.

„Idiot,“ odfrkl si posměšně. „Než se k tomu odhodlá, tak Penelope bude mít deset dětí.“ Zakroutil hlavou. Sledoval, jak Penelope kývla hlavou, řekla něco na rozloučení taky a potom se otočila Calumovi zády. Otevřela dveře od svého auta a nasedla dovnitř. „Víš, co je naprosto neuvěřitelný? Tyhle dva spolu nemaj problém píchat ve stáji, ale nedokážou si říct, co k sobě cítí.“

„Myslel jsem si spíš, že mezi tebou a Penelope něco je.“

Nova se na Jordana podíval a zamračil se. „Já a Penelope?“ Rty se mu rozšířily do pobaveného úsměvu. „Je pro mě spíš jako mladší sestra. Vždycky měla oči jenom pro Caluma. A hlavně není úplně můj typ, abych pravdu řekl. Nemám rád tyhle malý pomstychtivý mrchy.“

Jordan se pobaveně usmál. „Jo, teď už to vidím. Dává to vlastně větší smysl, když se na to podívám zpětně.“ Jordan si založil ruce na hrudi a zadkem se opřel o kuchyňskou linku zády k oknu. Nova si všiml, jak ho sjel očima od hlavy k patě. „Takže ty nikoho nemáš?“

Nova se mu podíval do očí, ale nic neřekl. Odpovědět už mu nestihl.

„Vy jste mě šmírovali?“ ozvalo se ode dveří.

Když se tím směrem oba podívali, narazili na zamračeného Caluma.

„Ne, jak tě to napadlo? Jenom tu tak postáváme. Jordan chtěl vodu.“ Nova vzal do ruky první skleničku, která mu padla pod ruku a začal do ní natáčet vodu z kohoutku.

„Jo, měl jsem hroznou žízeň.“ Jordan mu tu lež odkýval, vzal si vodu od Novy a napil se.

Soudě podle ale Calumova výrazu to ani jednomu nežral.