The Place I Called Home

The Remaining Five Percent

„Takže,“ pronesl Jordan do ticha letního odpoledne, „jak se vlastně to celé s Calumem a Penelope stalo? Říkal jsi, že spolu spí, ale nikdy si neřekli, že k sobě něco cítí?“

Novu měl někde za zády. Společně natírali bílou barvou zábradlí altánu. Calum rozhodl, že střecha bude hnědá a všechno ostatní bílé, i když to Novovi připadalo jako naprostá hloupost s tím vším prachem a bordelem okolo. Do měsíce ho budou muset přetírat znovu, protože se zašpiní. Nakonec se mu ale rozhodl vyhovět, protože přece jenom ten altán zase brzy upadne v zapomnění a začne se rozpadat jako předtím.

„Penelope chodila s Calumem do třídy a rodiče jí platili lekce u nás na koních. Prakticky jsme spolu vyrůstali, trávila tu většinu volnýho času odmala. Někdy ke konci střední její táta měl ošklivou nehodu a zůstal na vozíku. Penelope měla velký sny, chtěla jít na jezdeckou akademii, pořídit si vlastního koně, soutěžit a vyhrávat, vždycky byla hrozně ambiciózní. Jenže po tom, co její táta nemohl už pracovat, musela zůstat tady ve městě, aby pomohla finančně mamce. Práce jí zabrala spoustu času, takže omezila i koně. Calum jí byl v tomhle období velkou oporou. Já jsem sice mohl bejt ten šašek, co ji rozesmíval, ale neuměl jsem s ní mluvit tak jako on. Myslím si, že to bylo někdy v tom čase, co to začalo. Nikdy jsem o tom s Calumem pořádně nemluvil, z toho, co říkal, jsem ale pochopil, že s ním začala spát tak nějak, aby zapomněla na to všechno okolo. Měl ji rád, takže mu nevadilo, že ho tak nějak využívá, byl rád, že má aspoň něco. Ač mám Penelope nadevšechno rád a Calum by to nikdy nepřiznal, celý ty roky, co se to táhne ho to hrozně sžíralo, že nemá z Penelope všechno, ale rozhodl se prostě počkat, jestli náhodou. Párkrát to tu už bylo, byl odhodlanej to na ní vybalit, ale pokaždý si to nakonec rozmyslel, protože se bál, že se lekne, zdrhne odsud a sebere mu i to málo, co z ní měl.“

Jordan byl chvíli ticho. Na pozadí toho bylo mnohem víc, než si myslel.

„Co si myslíš, že mu Penelope řekne?“

„Popravdě nemám tušení. Jsem si tak na devadesát pět procent jistej, že ho má taky ráda, ale . . . “ odmlčel se. Buď to nechtěl říkat nahlas nebo nevěděl, kam se vlastně těch zbylých pět procent podělo a odkud přicházely ty pochyby o Penelopině reakci. „Asi prostě uvidíme, jak to dopadne.“

Nova si ani nechtěl představovat, co by se stalo, kdyby ho Penelope poslala k vodě. Spoustu věcí by šlo do kelu a nic by nebylo jako dřív. A on přece nesnášel, když něco bylo najednou jinak.

„Když jsme předtím Caluma šmírovalil—“

„Nešmírovali jsme ho,“ skočil mu Nova do řeči, aby ho opravil.

Jordan převrátil očima, ale musel se trochu pobaveně usmát. „Dobře, když jsme ho pozorovali z okna bez toho, aniž by o tom věděl, neodpověděl jsi mi nakonec. Na to, jestli někoho máš.“

„Viděl jsi tady na ranči někoho jinýho kromě mě, Caluma, Penelope nebo mých rodičů?“

„Ne, ale na tom rodeu ses bavil s nějakou holkou. Vypadali jste si docela blízký. Taky tě nevidím tady furt. Netuším, co děláš mezitím. Klidně bys za někým mohl chodit.“

„Macy je moje bývalá spolužačka, nic víc. I kdybych se jí líbil, není to můj typ.“

„To jsi předtím řekl i o Penelope. Kdo je teda vlastně tvůj typ?“

Nova přestal natírat. Jordan to poznal, protože už neslyšel to, jak se štětiny štětce třely o dřevo.

„Mám rád kluky, Jordane. Holky nikdy nebyly můj typ.“

Jordanovi se trochu zadrhla ruka, ale rychle dokázal předstírat, že to s ním ani nehnulo. Ve skutečnosti se ale modlil, aby Nova neslyšel, jak silně mu bilo srdce.