The Place I Called Home

Little Big Gestures of Love

Nova s Jordanem si vyměnili zmatené pohledy.

Calum si je posadil ke stolu vedle sebe. Nova si nejdřív myslel, že půjde o nějakou přednášku, jenže jeho starší bratr vypadal tak nějak nervózně. Pořád přešlapoval ze strany na stranu, očima přeskakoval z jednoho na druhého, mnul si zpocené dlaně o sebe, připadalo mu, že se ani sám nemohl rozhodnout, jestli tady fakt chce být nebo jim říkat cokoliv, co měl na srdci.

„Chci vás o něco poprosit. Chtěl bych opravit starej altán za stodolou.“

Nova vytáhnul obočí—už to bylo pár dní, tolik ho už nebolelo. „Proč tak najednou?“

Calum se nejdřív zhluboka nadechl a zadržel dech. „Chtěl bych se Penelope zeptat, jestli bude moje holka,“ zadrmolil to s výdechem tak rychle, že ani jeden z kluků skoro ani nerozuměl.

V kuchyni na pár vteřin zůstalo úplný ticho.

„A na to potřebuješ altán přesně proč?“

„Chci to udělat romantický?“

Nova nevěděl, jestli se má smát nebo nevěřícně civět na svého bratra. Neznal ho takového. Calum byl vlastně docela suchar, který se ani moc neusmíval a nechápal vtipy. A už vůbec si ho nedokázal představit s kytkou v ruce, svíčkama okolo a jak mluví o svých pocitech.

„Jo, jdu do toho,“ rozsekl ten moment ticha Jordan, který se spokojeně usmíval.

Calum se na něj vděčně podíval. „Fajn, super.“ Semkl ruce k sobě a pak se podíval na svého mladšího bratra, kterej na něj pořád tak nějak jenom zíral. „Novo?“

„Myslíš to vážně? Nevycouveš z toho jako vždycky? Ne, že se budu ve svým volným čase srát s blbým altánem a potom z toho nic nebude, Calume.“

Vypadalo to jako kdyby Calum na chvíli zaváhal, ale potom kývnul hlavou. Začal se tvářit docela odhodlaně a vážně, ta nervozita se z jeho tváře pomalu začala vytrácet. „Jo, udělám to. Neboj.“ Nova se musel zamyslet nad tím, co bylo tou vzpruhou, aby se k tomu konečně dokopal.

„Tak jo.“ Nova si založil ruce na hrudi a opřel se dozadu.

„Dobře, skvělý. Moc děkuju.“ Vděčně se na oba podíval. „Chtěl bych to mít do příštího týdne. Ten altán má ztrouchnivělou podlahu a díry ve střeše. To potřebuju opravit a potom ho celej natřít. Taky vtrhat plevel kolem něj, posekat, možná že udělat nějakou hezkou cestu k němu. Já nevím, možná třeba z kamínků nebo ji osázet kolem nějakýma kytkama?“ Calum začal pochodovat ze strany na stranu, na Jordana a Novu se přestal dívat a začal přemýšlet nahlas. „Penelope přijde na koně, chtěl bych ji tu potom trochu zdržet, mezitím bych taky potřeboval, abyste to tam trochu připravili. Chtěl bych tam dát stůl, dvě židle, svíčky, nějaký hezký kytky, možná že i světýlka. To by mohlo vypadat hezky,“ zamumlal si spíš sám pro sebe. „Jako světlušky,“ dodal ještě.

Jordanovi ten úsměv trochu zamrzl na tváři. Koutkem oka se podíval na Novu.

„Calume, chceš jí říct, že ji miluješ nebo ji rovnou požádat o ruku?“

Calum se zastavil a podíval se na Novu. „Myslíš si, že je to moc?“

„Nikdy mi nepřipadalo, že by Penelope byla na velký gesta.“

Na Calumovi šlo vidět, jak ho to sebevědomí zase rychle opustilo.

„Ale jestli tě má taky ráda, tak určitě ocení cokoliv, co pro ni uděláš,“ dodal Jordan s úsměvem ve snaze Caluma uklidnit.

Jenže tomu se najednou obličej úplně zkroutil. „Panebože, co když mě nemá ráda?“