Vysněný kůň

Návštěva

„Tak vstávej, ty ospalče!" křičí na mě mamka.

Párkrát zamrkám, protáhnu si ruce a sednu si na okraj postele.

„Mamíííííí!! Proč mě budíš, vždyť jsou prázdniny?" je červenec a já obyčejně v červenci ještě spím.

„Protože za chvíli přijede návštěva." „Jaká návštěva?" zeptám se, protože o tom že někdo přijede, mě nikdo neinformoval.

„Teta Ilona s Dominikem." Řekne mamka a v jejím hlase je slyšet, že je trochu v rozpacích.

„A strejda Libor nepřijede?"zeptám se.

„Ne, tentokrát ne."

Mamka roztáhne závěsy a do pokoje vtrhne světlo, najednou se celý pokoj rozsvítí.

„No tak honem za chvíli jsou tady!" pobídne mě a probodne mě pohledem.

Rychle vstanu a pospíchám ke skříni s věcmi. Na sebe si vezmu moje oblíbené šortky a růžové tílko. Rychle pospíchám dolů za mamkou.

Na stole je připravena horká čokoláda a na talíři jsou tři tousty.

„Dobré ráno!" pozdravím a posadím se ke stolu. „

Ahoj" pozdraví mě bráška.

„Kde je Lenka?" zeptám se pravděpodobně táty, ale táta má zabořenou hlavu do časopisu, takže mě absolutně neposlouchá a tak se podívám na mamku.

„Šla s Verčou a kluky nikam ven." „Aha" Natáhnu se pro toust a usrknu z hrníčku.

„A s jakými kluky?" Zeptám se, protože vím, že se Kristiánovi Pedrovi ségra líbí.

„No, přišla pro ně nějaká parta, rozpoznala jsem jenom Petra od vedle." Takže šla s Kristiánem, protože Petr je Kristiánův nejlepší kámoš. Mně osobně se Kristián nelíbí, je vysoký, má uhlový rozcuchaný vlasy a nosí velký vytáhlý oblečení. Jenže Lenka je do něj blázen. Vážně nechápu, co na sobě vidí, Lenka je hezká umí se stylově oblíkat, má hezkou postavu a černohnědé vlnité vlasy.

Dojím poslední toust a dopiju čokoládu, odnesu talíř a hrneček. Táta dočte noviny a podívá se na mně, cítím, jak si mně prohlíží. Po asi minutě hledání chyb zvolá

„No, ale Markéto okamžitě se běž učesat!" má pravdu, v tom spěchu jsem se zapomněla učesat. Vylítnu z kuchyně a proběhnu obývákem, až se zastavím před dveřmi od koupelny. Vejdu do koupelny. Vždy když do ní vejdu, připadám si jako v moři. Tmavě modré dlaždice připomínají nekonečný oceán, ve kterém se potápím, podlaha je nažloutlá tak, aby připomínala písek.

Doběhnu k umyvadlu, vezmu kartáč a pohyby nahoru a dolů si pročesávám moje blonďaté dlouhé vlasy. Vlastně nejsem čistá blondýnka, spíš špinavá blondýnka. V zrcadle sleduji, jak se moje tenoučké pramínky přichytávají ke kartáči.

Pročesala jsem si vlasy a pohlédla do zrcadla. Nechci se vytahovat, ale myslím, že mi to sluší, taky chci na Dominika udělat dojem. Ne jako že se mi líbí to ne, ale vidíme se jenom párkrát, tak asi jednou za čtyři nebo za dva roky. Vlastně jsem ho neviděla od šesti let a to mi je už třináct takže se na něj docela těším. Pomatuji si jak k nám jezdili a jak jsme si spolu hrávali. Hráli jsme si třeba na tatínka a na maminku, ale hlavě na koně. Já totiž miluju koně, i když na žádný jezdecký kroužek nechodím a ani doma koně nemáme ani na jezdecký tábor nejezdím. No prostě smůla. Vyběhnu z koupelny rovnou do Lenčina pokoje. Rychle doběhnu ke stolku se šminkami, popadnu žehličku na vlasy a utíkám zpátky do koupelny. Zapojím žehličku do zásuvky a začnu si žehlit vlasy. Za pět minut jsou vlasy vyžehlené. Vytáhnu žehličku ze zásuvky, a běžím do Lenčina pokoje, vrátit ji. Dám žehličku na místo, kde jsem jí vzala. V tom zazvoní zvonek. Dominik! Pomyslím si a v duchu začnu panikařit. Uslyším tetin hlas.