Vysněný kůň

aby tu byl už zítřek

Co to má být. Stojím v mém pokoji a zírám na postel. Na posteli leží nějaké oblečení, které se ke mně vůbec nehodí! Je tam nějaké tílko nad pupík se síťovanými zády. A nějaké roztrhané šortky se síťovanými punčocháčemi. To jsem nějaká šlapka nebo co? Tohle si na sebe doopravdy brát nebudu. Otevřu mojí skříň a očima přejíždím po různých kouscích oblečení. Jenže nic nenajdu. Sednu si na postel a znovu si pozorně prohlédnu outfit. Ne ani náhodou. Položím si hlavu do klína. Očima pozoruji fialový koberec. Očima přejedu až k nočnímu stolku. U stolku leží nějaká taška. Zvednu se z postele a nakouknu do ní. V tašce leží bílá sukně, kterou jsme s mamkou nedávno koupily. Pod ní je ještě něco. Je to bílé přiléhající tílko se širokými tmavě modrými proužky a s růžovým nápisem „GIRL" to bych si zítra mohla vzít na sebe. Ještě najít černé šortky a bylo by to vynikající. Ale kde ty šortky sehnat. Otevřu znovu skříň a prohledám jí. Žádné černé šortky nemám. Zkusím Lenku. Vstanu a rozeběhnu se k Lence do pokoje.

„Tak, jak se ti líbí můj outfit?" vyhrkne na mě Lenka.

„No,... nemyslíš, že je trošku moc odvážný?" řeknu opatrně.

,,Ale vždyť je to vaše rande. Nebo ne?" rande! To ani náhodou! Nemyslím si, že by trénink na fotbalovém hřišti, mezi kluky má být rande. Určitě ne.

„Já nevím, myslím, že se to nehodí na trénink."

„Počkej. On tě nezve k sobě domů."

„Ne, k sobě domů mě rozhodně nezve. Má to být obyčejný trénink s ostatními kluky. Ne ostrá večeře u něj doma!" vyštěknu na Lenku. To jí rozhodí.

„Pomiň, já zapomněla, že si o pět let mladší než já." Přikývnu. Asi se to v jejím věku tak dělá. Ale já chci být s Erikem jen kamarádka a nic víc. Povzdechnu.

„Potřebuji černý šortky." Lence se znovu rozzáří oči.

„Počkej, jedny tady mám." Vylítne z točící židle a ze skříně vytáhne černý plátěný šortky. „Já je už nenosím. Chtěla jsem ti je dát, ale nějak jsem na to zapomněla." Popadnu šortky. Zamumlám něco ve smyslu díky a zmizím ve svém pokoji. Šortky přiložím k tílku ležícím na mé posteli. To je ono. Tričko o mě říká, že jsem něžná (to ta bílá barva) a holčičí (to je růžová) černý šortky zas. Potrhlá a klučičí. Takže je to dokonale sladěné. Už se moc těším na zítřejší trénink.

„Ahoj všichni." Ozve se tátův hlas.

„Ahoj tati." Seběhnu dolů po schodech.

„Ahoj, co tady tak smrdí. Páchne to jako koně." A jejda, co mám tátovi odpovědět.

„Ehm... to jsem asi já. S Veronikou jsme byly na procházce za městem a potkali jsme jejího strýčka, který zrovna jel na koni a dovolil nám, abychom se na něm taky svezli." Ozve se za, mnou Lenka a já na ní vrhnu děkovný pohled.

„Tak jo, ale před večeří běž radši pod sprchu." Táta odkráčí spolu s mámou do kuchyně.

„Díky." Otočím se na sestru.

„Nemáš zač." zmizím v koupelně a rychle se osprchuju. K večeři máme rýži, kuřecí maso a zeleninu. Mňamka.

***

Po večeři zalítnu rovnou k počítači. Lenka řekla, že úklid stolu vezme na sebe. Na tu její ochotu si těžko zvykám. Zasednu k počítači a zapnu e-mail.

Od: Markéta Lindquistová marketamarky@swedemail.com Datum: čtvrtek 16. Července 21:15 Komu: Dana Wordová <danadanouš@swedemail.com> Předmět: chudáčku!

Ahoj Dani. Chudáčku. To musí být hrozný hrát si s tou Anetkou. Věř mi Tomík byl jeden čas taky takový. Jenže to nebyly bárbínky (díky bohu) ale vojáčci. A když zjistil, že to se mnou nemá cenu, začal si k sobě zvát kamarády na hraní. A ten kluk. Už si tě představuju. „Ahoj kluku z neznáma. Spadl mi spodek plavek a já ho potřebuju vylovit. Mohl by ses pro něj potopit. Byla bych ti opravdu moc vděčná." Ha, ha, ha. Nechtěla bych být ten kluk. Nevěřila bys, jak se Lenka změnila. Dnes ráno jsem jí našla v jejím pokoji. Seděla na posteli a brečela. Věřila bys tomu, Lenka Lindquistová opravdu brečela. Přísahám. Ptala jsem se proč. Prý se s ní rozešel Kristián. No byla z toho úplně na dně. Asi hodinu jsem jí utěšovala. A teď mi se vším pomáhá a i nádobí si vzala na sebe! No, věřila bys tomu? Já tomu do teď taky nemohla uvěřit. Zítra jdu za jedním klukem a poprosila jsem Lenku, aby mi pomohla s oblečením. A ona vybrala takový oblečení jako pro šlapku. Myslím si, že to se na fotbalové hřiště vážně nehodí. Ještě, když tam budou ostatní kluci z fotbalu. Patrik a ostatní. To bude asi všechno. Měj se krásně.

Ahoj, Marky.

Očima ještě jednou přelítnu po textu a stisknu odeslat. Vypnu počítač a pádím do koupelny. Už se zítřka nemůžu dočkat. Konkrétně páté hodiny. Odpoledne určitě přijde Sendy. Asi se bude chtít podívat na Nebesu. A taky mě chce naučit klus. Říká, že je Nebesa opravdový talent. A má vytrénované nohy. Myslí si, že dřív běhala závody. Ale kdyby, je běhala, tak proč by nikdo nepodal v novinách nějaký inzerát? Otevřu dveře od koupelny a vejdu dovnitř. Kouknu se do zrcadla. Moje zelené oči září na vybledlé tváři. Nechápu to. Lenka je tak opálená a to nechodí do solárka a ani se ničím nemaže. Prostě jen leží na lehátku. A když jsem to já zkusila, tak jsem se akorát spálila a byla jsem rudá jako pivoňka. Ale ty vlasy jsou fajn. Sice už zase delší, ale krásný. Opláchnu se teplou vodou. Vykouknu z koupelny. Máma, táta a Tomík se koukají na nějakou nesmyslnou pohádku. To není nic pro mě. Vyklouznu z koupelny do haly. Nazuju si kecky a pádím do kůlny. Bady je na svém obvyklém místě. Na dece před vchodovými dveřmi. Badýsek se na mě koukne a když vidí, že pro něj nic nemám. Zase položí hlavu na deku. Za mnou se ozve nějaký zvuk. Rychle se schovám za roh. To bude asi mamka, která šla pro vodu. Otevřu dveře od kůlny. Nebesa se nějak nevzruší, když mně uvidí. Plně se věnuje své síťce se žrádlem. Přijdu k ní a přejedu jí rukou po zádech. Pořád nemůžu uvěřit, že tak krásné stvoření jako ona je moje. Obejmu ji kolem krku a silně jí stisknu. „Nikomu tě nedám, slibuju." Pošeptám jí. Nebesa se ke mně obrátí a očuchá mě. Z kapsy vytáhnu kousek mrkve a dám jí ji. Políbím jí na čumák a řeknu dobrou noc.