Vysněný kůň

„Kašli na kluky"

Cesta se před námi různě klikatila, stoupala a klesala. Tomášek si cestu krátil hrami a prozpěvoval si písničky. Se Sendy jsme se tomu nejdříve smály, ale pak se přidali. A tak se v našem autě rozhostilo naše falešné zpívání.

Po chvíli jsme z hlavní silnice odbočili na starší cestu lemovanou vzrostlými jabloněmi. Cesta se klikatila mezi poli a přivedla nás do města. Projíždíme mezi různými obchody, panelovými domy, restauracemi a ostatními budovami. Zahnuli jsme za roh, míjeli jsme pizzeriu a pak přijeli k tetině domu. Teta Ilona bydlí s Dominikem a svým manželem Liborem v malém jednopatrovém rodinném domě kousek od centra města.
Zastavíme před hnědým, drátěným plotem a vystoupíme z auta.
,,Markét. Prosím tě vezmi ten koláč." požádá mě mamka. Obejdu auto a otevřu kufr. Mamka byla z návštěvy nějaká nervózní. Včera večer pekla dva koláče. Jeden pekanový a druhý tvarohový s borůvkami. Mamka má totiž pravidlo, že když kamkoliv jedeme na návštěvu nesluší se přijet s prázdnou. Proto ti koláče. Vezmu pekanový koláč a borůvkový podám Sendy. Sendy se zdá být klidná, ale já ji znám dost dlouho na to, abych na ní poznala, že je nervózní. Vždy se začne trošku třást, oči má vykulené a obočí vytažené. Dneska se Sendy už od rána třese jako osika. Její oči mají stejnou velikost jako oči outloňa jávského. Je nervózní tak moc, že by i psa svou nervozitou nakazila.
,,Tak jdeme!" řekne mamka a obě nás postrčí ke dveřím. Vyměníme si se Sendy pohled.
,,Já zazvoním!" výská Tomášek a už se natahuje po zvonku. Zazvoní a já cítím jak se ve mě něco pohnulo. Proč jsem taky nervózní? Vždyť bych měla být v pohodě. Nemůžu na tom dále přemýšlet, protože se ve dveří objeví tetina kulaťoučká postava.
,,Ahoj všichni.! No to je dost! Už jsme mysleli, že jste zabloudili!" přivítá nás teta svým vysokým hláskem.
,,Ahoj!" pozdravíme všichni až na Sendy, která přiškrceným hláskem, který se jí vůbec nepodobá prohlásí: ,,Dobrý den."
,,Tak pojďte dál." pozve nás tetička do svého obydlí a sama nám otevře dveře. V domě to krásně voní. Všude cítím pečenou husu, kterou nejspíše dostaneme k obědu. Cítím i osvěžovač vzduchu. Podívám se na Sendy. Pořád je ještě dost nervózní. Všichni vejdeme do kuchyně. Do nosu mě uhodí ostrá vůně nějakého koření, které bylo nejspíše použito na tu husu. 
,,Čau." ozve se strejda. Sedí u starého kuchyňského stolu. Na růžovém ubrusu má prázdnou skleničku piva a hned vedle noviny. Strejda vstane a přijde nás pozdravit. Na sobě má zelené montérky a šedé tričko. Asi se ani neobtěžoval se převléknout. ,,Vítejte!" zaburácí svým hlubokým hlasem. 
,,Ahoj strejdo!" Pozdravím ho z vesela a dám mu před obličej pekanový koláč, co držím v ruce. ,,Tady jsem přivezla něco na mlsání."
,,Mňam. Tak to si dám." olízne se strejda a opatrně si ode mne koláč převezme.
,,Strejdo tohle je Sandra." ukážu na Sendy a ta se zářivě usměje.
,,Další koláč!" zasměje se strejda nad borůvkovým koláčem a také si ho od Sendy vezme. Sendy se trochu zasměje, ale spíš nervozitou než pobavením. Počkáme až se všichni pozdraví a usednou ke stolu. Je zvláštní, že se tu Dominik ještě neobjevil. Podívám se na Sendy a ta si asi také klade tu samou otázku. Rozhlíží se nervózně kolem s doširoka otevřenýma očima. Teta mezitím každému uvaří kávu a mě a Sendy čaj. Na stůl položí talířek s ořechovými oplatky a pak se také posadí. Nabídnu si jednu oplatku a usrknu trošku z čaje. Je horký a typovala bych to na lesní plody.
,,Kde je Dominik?" zeptám se po chvíli tety a všimnu si jak se Sendy vedle mě napřímí.
,,Říkal, že si jde do pizzerky pro pizzu. Vlastně nevím kde tak dlouho vězí. Zatracený kluk." poví teta a její obličej na okamžik pošedne. Její vytvarovaný obočí do úzké linky, se trochu nakrabatí. Zadívá se někam za nás a vypadá, že nad něčím hluboce přemýšlí.
,,A kde je ta pizzerie?" zeptám se, když dlouho nic neříká. Teta sebou trochu cukne, jako kdybych jí probudila z hlubokého snu. Silně mrkne a pak se jí na tváři opět objeví ten její veselý, bezstarostný úsměv.
,,Je tady za rohem." odpoví s veselým tónem v hlase. Obrátím se na Sendy a zadívám se jí do očí. Sendy asi ví, na co myslím, ale je tak nervózní, že nedokáže nic říct.
,,Mohli bychom mu jít naproti?" optám se jak tety tak i rodičů.
,,Můžete." odpoví stručně táta. Podívám se na Sendy a zvednu se.
,,Za chvíli jsme zpátky." řeknu a obrátím se ke dveřím, když mě zastaví teta.
,,Tu máš. Něco si cestou kupte." řekne a do ruky mi vrazí stokorunu.
,,Ale teta..." ošiji se, ale teta mě uzemní pohledem a tak už nic nenamítám. Se Sendy vyjdeme na ulici a vydáme se k pizzerii.

,,Jsi v pohodě?" zeptám se po chvíli, protože ani jedna z nás nic neříká.
,,Jo. Tvoje teta je moc milá." poví Sendy. Přikývnu. ,,Jen jsem hrozně rozhozená z Dominka." přizná se Sendy a ramena jí poklesnou. ,,Prostě jen nevím, co od něj čekat."
,,Hm." nevím, co na to říct. Vlastně ani Sendy nepoznávám. Vždy měla s klukama jasno. Zamilovala se a pak se hned odmilovala. Nikdy jsem jí takhle nervózní neviděla. Asi má Dominika hodně ráda. 

Mlčky dojdeme až k pizzerii a před ní se zastavíme. Otupěle koukáme na prosklené dveře, na kterých je nalepená otevírací doba a menu. Zhluboka se nadechnu a vezmu za hliněnou kliku. Zvoneček nad dveřmi zacinká a já ucítím sladkou vůni pizzy. Už jen z té vůně se mi sbíhají sliny. Cítím rajčatový protlak, šunku, sýr a spoustu dalších ingrediencích, co se dávají na pizzu. Na malý okamžik zavřu oči a nechám tu vůni, aby mě celou pohltila. Pak oči otevřu a to, co spatřím mě vyděsí. Nemůžu dýchat. Rozbuší se mi srdce, jako kdybych celý den běhala do schodů. Zamlží se mi před očima a zamotá se mi hlava. Nemůžu se ani hnout. Dominik. Sedí u jednoho z dřevěných stolů. Před sebou má krabici od snědené pizzy a ještě něco z čeho se mi zvedá žaludek. Holka. Nevidím jí do tváře, ale už teď vím, že bude hrozně ošklivá. Ostatně jaká holka by mohla být lepší než Sendy? Nasupeným pohledem sleduji Dominika. Dívá se na tu holku jakoby to byl ten největší poklad světa. Je mi z toho zle.
,,Pusť mě dovnitř." řekne Sendy a než ji stihnu zastavit protáhne se kolem mě. Ustaraným pohledem ji sleduji. Sendy ztuhne a celá zbledne. Vím, že kdyby uměla vraždit pohledem už je Dominik i ta holka mrtvý. Pak se Sendy otočí a vyjde z pizzerie. I hned jdu za ní a venku jí chytnu za ruku.
,,Je to hajzl." řeknu a dívám se jak má Sendy skleněné oči. Ona brečí? Ne ona přeci nikdy nebrečí. Pak jí začne stékat jedna slza za druhou po jejím pohublém obličeji.
,,Já ho nenávidím!" křičí. ,,Nenávidím!" Sevřu jí v obětí. Nikdy jsem jí neviděla takhle vyšilovat. Nikdy. Je mi jí neskutečně líto. Nejradši bych právě teď šla za Dominikem a všechno mu pěkně od plic řekla. Mě bylo divný, proč už za ní nejezdí a k tomu ten e-mail. Ale, že by jí mohl podvádět. To mě ve snu nenapadlo.
,,To bude dobrý." říkám, protože nic jiného mě v tu chvíli nenapadá. Sendy se ode mně odtáhne a uslzenýma očima řekne: ,,Potřebuju zmrzlinu. Tunu zmrzliny."
,,Dobře. Někam zajdeme." řeknu a v ruce sevřu stokorunu od tety. 

                                                                                                              ***

Za chvíli už sedíme na staré lavičce se zmrzlinou v ruce. Mlčky obě lížeme své točené zmrzliny a tupě koukáme před sebe. Ani jedna z nás nemá tu sílu něco říct. Sleduji auta před sebou a v duchu počítám. Deset, jedenáct, dvanáct...Rozhlédnu se po parkovišti kolem nás a hledám další auta. Třináct, čtrnáct, patnáct.
,,Nechápu jak to moch udělat." zabručí Sendy a zakousne se do ledové zmrzliny. Nic neříkám. ,,To jsem mu nebyla dost dobrá nebo co?" šestnáct, sedmnáct, osmnáct. ,,Nevěřím, že by ona byla lepší." slovo ,,ona" vyplivne jako něco smrtelně jedovatého. ,,Asi umí lépe líbat. Nebo má velký kozy." zní to jakoby si Sendy mluvila jen pro sebe. Chvíli nic neříkáme a já stále počítám. Dvacet dva, dvacet tři.
,,Víš, co bysme měli udělat?" řekne Sendy s odhodláním v hlase. To její odhodlání se mi vůbec nelíbí. Naznačuje to, že Sendy něco plánuje a i kdybych jí řekla ne, tak to stejně udělá. Posledně to dopadlo tak, že jsme vlezli staré paní Stonkhartové do zahrady na jablka. Paní Stokhartová nás zahlédla z okna a vyběhla ven tak rychle, že si udělala něco se zády a musela jí záchranka odvézt do nemocnice. Obě dvě jsme z toho měli  velký problém.
,,Nevím." řeknu a modlím se, aby to pro tentokrát bylo něco rozumného.
,,Založíme klub." prohlásí Sendy stejně rozhodným tónem jako před tím.          
,,Cože?" vyhrknu.
,,Založíme klub. " odpoví mi Sendy prostě.
,,Jaký klub? " zeptám se stále překvapená z toho šíleného nápadu.
,,Není to super? " poví Sendy.  Ne, to teda není. Chci jí odseknou, ale pak mi dojde, že před chvílí viděla, jak jí podvádí její vlastní kluk a tak mlčím. ,,Bude se jmenovat ,Kašli na kluky' a my budeme hlavními členkami." Snažím se najít nějaký pádný důvod proč bych chtěla být hlavní členkou klubu. Ale bohužel mě nic nenapadá. ,,Řekneme o tom i Daně." Sendy je ze svého nápadu moc nadšená a já vím, že kdybych jí řekla ať to nedělá stejně by mě neposlechla. Je už prostě taková. ,,Napíšeme pravidla pro členství v klubu a seženeme i ostatní holky..." Sendy dále vypráví o svém báječné nápadu, ale já se nějak nemůžu přinutit, abych jí poslouchala. Jediné co vím na sto procent je, že založení klubu bude pro mě i pro Sendy hrozná chyba. Mám takové špatné tušení.