Vysněný kůň

Lekce jízdy

Sakra, jaké boty si vezmu. Je za deset dvanáct. Rozmýšlím se nad keckami a holiny. Rozhodnu se pro holiny. Nazuju je a nepozorovaně proklouznu ven. Venku na mě Bady začne štěkat. 

„Klid, to jsem já." Pohladím ho. Otevřu vrátka a zamířím k třešňovému sadu. U něj na mě už čeká Sendy. 

„Kde jsi, už jsem myslela, že ses na to vybodla.

 „To víš, že ne, takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít." 

Vedle třešňových stromů je pole a na něm balíky sena. Naštěstí byly docela malé. Sevřel se mi žaludek. Balík byl velký asi jako Sendy a Sendy měří asi sto šedesát metrů. Přibližně. Začali jsme ho kutálet. Šlo to jako po másle. Naštěstí na silnici nikdo nebyl, takže jsme se neztrapnili. Dovalily jsme ho až k velkému stromu ukrytým mezi plotem a kůlnou. 

„Super a teď máš o jídlo postaráno." Řekla Sendy a plácli jsme si do dlaní. Doprovodila jsem jí k parku a pak zalezla do postele.

Probudila jsem se dost pozdě. V noci jsem asi čtyřikrát šla za Nebesou. Strašně jsem se o ní bála, ale ona byla v pohodě. Oblékla jsem si džínové šortky a bílé volné tričko. Šla jsem do kuchyně. Na stole byly ovesné vločky s jogurtem.

 „Ahoj sestřičko." Volal na mě bráška, který seděl na gauči a koukal se na pokémony. 

„Ahoj bráško." Opáčím. 

„Budeme si zase hrát s Nebi?" kouknu se, jestli nikdo okolo není a pak odpovím. 

„Jo, budeme, ale pak musíme vlézt taky do bazénu. Aby byl táta spokojený. Kde je vlastně mamka?" Zeptám se, vezmu misku se lžičkou a sednu si vedle něj. 

„Šla do práce." Odpoví bráška a neodtrhne oči od televize. 

„A Lenka?" 

,,Je venku s Veronikou a Kristiánem.Určitě se venku pusinkujou."

„A kde venku, na zahradě?" zeptám se a do pusy vložím první lžičku vloček. 

„Ne, jsou v parku." Tak to je v pohodě. 

 Chvíli jsem se s Tomem koukala, než jsem dojedla. Pak jsem se šla učesat. Před zrcadlem jsem se na sebe podívala. Nebyla jsem nějak extra krásná jako třeba Amálie. To je moje spolužačka ze školy. Do školy jde namalovaná. Nosí samé svůdné oblečení. Jako třeba mini sukničku, trička nad pupík a dokonce i podpatky. Nevím, co si osobě myslí, že je nějaká krasotinka, když se v tom producíruje před kluky. Ne, žádná modelka to není, spíš nějaká nafoukaná dylinka. Pozorně jsem si prohlédla své nudné vlasy. Asi by potřebovali nějaký sestřih. Co třeba mikádo. To by mi nejspíš slušelo. A možná i nějaké barevné melíry dopředu na mou dlouhou ofinu. Na poličce vidím řasenku. Kouknu se na mé skoro neviditelné řasy. Možná by chtěli trochu zvýraznit. Vezmu řasenku a přejedu jí několikrát po řasách. Kouknu se do zrcadla. Páni. Teď vypadám úplně jinak. Moje oči jsou jaksi výraznější. 

„Marky, co tam děláš tak dlouho!" křičí na mě bráška. A jo. Nebesa. Chudinka je tam tak sama. Zašroubuji řasenku a vrátím jí na místo. Otevřu dveře a kouknu na brášku. 

„Páni, co to máš s očima." Užasne. 

„Řasenka." Řeknu a jdu k Nebese. Bráška je těsně za mnou. Je půl dvanácté, když jsem odcházela z kuchyně, mně furt něco vrtá hlavou, ale nemůžu si vzpomenout co. Pohladím Nebesu po hlavě a pustím jí ven. Kouknu se na koš se senem. Je prázdný. A voda? Ta tam taky není. Vezmu koš a naplním ho senem, který jsme včera v noci se Sendy ukradli. Pak vezmu kbelík a naplním ho vodou z venkovního kohoutku, pod kterým má Bady misku. Nebesa se najednou rozeběhne k vratům. Rozeběhnu se za ní. U vrat čeká Sendy a hladí Nebesu po hlavě.