Vysněný kůň

Problém?!

uslyším koňské zařehtání a ze křoví vyleze nádherný bělouš. Pak zahlédnu na jeho stehnu, že je zraněný. Na stehnu má dlouhý, zdálo se, že je dost hluboký krvavý škrábanec.

„Sedni Bady a zůstaň." Řeknu Badymu a ten mě bez problémů poslechne. Pomalu se přibližuju k běloušovi.

„Jen klid. Já ti neublížím." Potichu říkám běloušovi. 

Nádherné bílé stvoření se na mě podívá svýma hnědýma očima. Jsem uchvácena jeho krásou a vznešeností. Pohlédnu mu do očí. Hledíme si do očí a já pochopím, že jsme už navěky spoutáni zatím tenoučkým, ale silným poutem a že patříme k sobě. 

Pomalu se k němu přiblížím a stále mu hledím do očí. Když už jsem skoro u něj, natáhnu ruku. On do ní pomalu strčí svým studeným čumákem. Začnu ho hladit po hlavě a mezi očima. Přistoupím až k němu. A opatrně ho obejmu kolem krku.

 Kladu si otázku: jak ho dostanu domu? Nemá na sobě ohlávku, takže nemám, jak k němu připnout vodítko je to průšvih.

„Pojď Bady jdeme domů." Řeknu Badymu. 

Myslím si, že doma něco najdu, čím bych ho mohla odvést. Ale není zapotřebí. Hned jak se otočím a vyjdu s Badym směrem domů jde krásný bělouš s námi a tak jdu sadem Bady přede mnou a bělouš za mnou. Vždycky po chvíli se otočím, abych se ujistila, že jde bělouš s námi. Ale vůbec se otáčet nemusím, bělouš jde celou dobu za mnou. 

Otevřu vrátka. Badýsek proběhne na dvůr. Kouknu se na bělouše, ten tam stojí a svýma nádhernýma očima mě pozoruje.

„Neboj se, pojď." Řeknu něžným hlasem. Bělouš chvíli váhá a pak vejde dovnitř. Jdu pomalu ke garáži, běloušek jde pořád za mnou. U garáže vyndám provaz, udělám na něm oko a to přehodím běloušovi přes krk. Přivážu ho k Badyho boudě. Běžím domu, v hale si rychle sundám boty a namířím do koupelny. Do malého kbelíku naliju vodu, vezmu malý hadr a hodím ho do kbelíku s vodou. S kbelíkem běžím do haly, nazuju si boty a pospíchám k běloušovi. Když jsem se k němu blížila, uvidím u něj Badýska, jak mu líže ránu. Pousměju se, jsem pyšná na Badýska, na to jak umí být hodný a jak všem vždycky pomůže, jsem na něj moc, moc pyšná.

„Tak vy jste se skamarádili jo, a co já, vezmete mně taky do party." Řeknu Badýskovi, když k nim dojdu. Položím kbelík, vyndám z něj hadr, vysuším ho, tak aby byl jen vlhký, a přejíždím s ním po ráně. Když ránu pořádně očistím, vidím, že je dost hluboká a taky dost zahnítěná. Tak radši doběhnu pro dezinfekci.

„Tak a teď to bude asi trošku pálit jo?" běloušek se na mně koukne psím pohledem jako by říkal. „A to mi to tam musíš dávat?" bohužel musím. Namočím si v ní hadr a opatrně přejedu po ráně. Běloušek sebou cukne a zafrká, potom to je dobrý. Jenže nevím kam překrásného koně dát. Domu ho odvézt nemůžu a v garáži taky moc dlouho zůstat nemůže. Zbylo jen jedno, zeptat se mích nejlepších kamarádek. Jenže Dana přece není doma a Sendy odjíždí brzy ráno do Prahy. A když říká brzy ráno tak půjde asi spát v půl deváté, takže z toho vyplívá, že bych jí ještě mohla stihnout a zajet za ní. „Takže hoši." Otočím se na bělouše a Badyho. 

„Teda vlastně, hochu a dívko" Opravím se, protože běloušek je ve skutečnosti klisnička. 

„Teďka vás tady na pár minutek nechám, takže nezlobte! Jasný!" řeknu důrazně. 

„Tak, ahoj." Řeknu. Rychle běžím do kůlny a vytáhnu mé kolo. Nasednu na něj a jedu k Sendy.