Vysněný kůň

Našla jsem Snow Queen

Další den je úterý a u nás doma vládne pochmurná nálada. Všichni jsme smutní ze ztráty Badýska. Mamka u snídaně neřekne ani jedno slovo. A když vychází dokonale upravená z domu nese si ten smutek s sebou. Bráška se na mě ráno ani nepodívá. Bere mě za lhářku. Ublížila jsem mu a budu to muset nějak vyřešit, ale zatím nevím jak. Tomášek ztrátu Badyho podle mě nese ze všech nejhůř. Je ještě moc malý na to, aby pochopil, že je teď Badovi lépe. Trhá mi srdce, když vidím jak je zkřehlý a smutný. Jediný, kdo se mnou ráno aspoň trochu mluví je Lenka. 

„Už teď mi chybí." říká, když spolu sedíme u stolu a snídáme. 
„Mě taky." přitakávám. 
„Nevím, co si bez něho počneme. Co bude dělat Tomášek. Měl ho tolik rád." říká Lenka, ale už spíš pro sebe. Pak se zvedne, odnesu svoji misku do dřezu a zaleze si zpátky do pokoje. Dnes venku není ani hezky. Po obloze se prohání šedavá mračna, ale neprší. Uklidím po sobě a vyjdu z kuchyně. V hale si nazuji boty a vchodovými dveřmi odejdu z domu. Ihned mě bodne u srdce, když si vzpomenu jak mě vždy ráno vítal Badýsek s nadšením vrtěním ocasu. Projdu prázdným dvorem až k boxu. Nebesa mi zařehtá na pozdrav a vykoukne z boxu.
„Ahoj holčičko." pozdravím jí a snažím se, aby to znělo aspoň trochu šťastně, ale nepodaří se. Nebesa mi jemně ožužlá ucho a prohledává mi kapsy, jestli jsem jí náhodou něco nepřinesla. „Promiň. Zapomněla jsem." říkám ji. Hned se dám do čištění boxu a pak do krmení. Přisypu ji i trochu ovsa. Nebesa spokojeně přežvykuje seno, zatímco já sedím na zemi a vdechuji do plic teplý vzduch, co je v boxu. Nedá mi to a musím zase přemýšlet. Mezi mnou, Danou a Sendy se to už vyřešilo, za což jsem opravdu ráda. Ale pak tady zbývá Patrik, Alice McLeanová a ten knoflík. Vzpomenu si na to, co je na knoflíku vyryto, ale nedokáži přijít na to, co by to mohlo být. Možná značka výrobce nebo tak něco. Ale na co se zaobírat blbým knoflíkem. Měla bych teď vyřešit tu záležitost s Alicí McLeanovou. S těžkým srdce se zvednu z boxu a vydám se zase domu. 

Doma jdu rovnou do mého pokoje a zapínám počítač. Za nedlouho se dostanu až na položku e-maily. Není tam nic kromě pár spamů o nějaké kosmetické značce. Rychle všechny vymažu a kliknu na nová zpráva.

Od: Markéta Lindquistová
           <marketamarky.swedemail.com>
Datum: Úterý 28. srpna 2013 12:15
Komu: Alice McLeanová 
               <McLeanova.alice.swedemail.com>
Předmět: Našla jsem Snow Queen

Dobrý den, 
Jmenuji se Markéta Lindqustová a chtěla bych vám oznámit, že jsem nejspíše našla Vaši Snow Queen. 
Prosím kontaktujte mě, abych Vám mohla zaslat adresu mého bydliště, abyste si mohli pro kobylku přijet. 
                                                                                                                                                                  S pozdravem
                                                                                                                                               Markéta Lindquistová

A bylo to! Teď už nemůžu popírat, že ve své péči nemám závodního koně, ale obyčejnou bílou kobylku. Rozbrečela jsem se. Tento měsíc ztrácím všechno na čem mi tolik záleží. Ztratila jsem Erika, Badýska a teď ztratím i Nebesu. Ach já hloupá! Měla jsem s tím něco udělat. Měla jsem přijít už dřív na to, že s Badýskem není něco v pořádku a ne čekat do  poslední chvíle. Měla jsem si s Erikem ještě jednou promluvit a pořádně si vše ujasnit. A měla jsem si zjistit už před tím, jestli Nebesu někdo nepostrádá. Dřív než jsem se do ní tolik zamilovala. Nedokáži si představit, jaké to tu bez ní bude. Jaké to tu bude bez Badýska. Dostanu potřebu s tím něco udělat. Nějak vše vyřešit, ale bohužel už je pozdě. Pozdě se vším.
Vykřížkuji internet a začnu plakat ještě více. ulehnu na stůl a schovám hlavu do ohybu lokte. Brečím a brečím. Mám toho v sobě tolik, že ani nevím pro co první, bych měla kanout slzy. 

„Marky." ozve se ode dveří. Vzhlédnu a přes uslzené oči spatřím Lenku. Jen tam tak stojí mezi dveřmi a lítostivě mě pozoruje.
„Je pozdě." řeknu aniž bych si uvědomovala, že to Lenka pochopí. Jenže Lenka to ani chápat nepotřebuje. Ze slz a z toho jak se tvářím usoudí, že na tom nejsem zrovna nejlépe. Přistoupí ke mě a schová mé rozechvělé tělo ve svém objetí. Snaží se mě uklidnit hlazením po vlasech, ale to nepomáhá. A škaredé počasí venku mi na náladě také moc nepřidává. Pláču do sestřiného trika a nic neříkám. Není potřeba nic vysvětlovat. Za nedlouho už Lenka brečí se mnou. Naše vzlyky se rozléhají tichým pokojem jako ozvěny. Naslouchám té symfonii a snažím se nějak uklidnit. Až po dlouhých minutách mi konečně dojdou slzy a já se můžu v klidu nadechnout.
„Proč všichni, které mám ráda odchází?" pokládám Lence otázku a z přímá se jí dívám do očí. Má je stejné jako já. Modré a u panenek našedivělé.
„Někdy prostě musí odejít, aby udělali místo dalším." opáčí Lenka s jemností v hlase. „Ale to neznamená konec světa. Když někdo umře, někdo druhý se zase narodí. Když někdo odejde z tvého života, někdo další do něho zase vejde. Je to koloběh, co nikdy nebude přerušen. Musíš jen rozpoznat, pro které lidi, kteří z tvého života odešli, stojí za to plakat." 

A pochmurné ráno přejde v ještě pochmurnější poledne. Venku už začalo pršet. Šedavá mračna, co se od ráno procházela po obloze, se protrhly a seslaly na zem nekonečnou spršku studeného deště. Nechal jsem Nebesu v boxu a sama zalezla do pokoje. Udělala jsem si teplý čaj a zachumlala se do teplé deky. Chvíli jsem jen tak zírala do prázdna a nechala myšlenky, aby se mi volně proháněly hlavou. Vyrušila mě z tupého zírání až Lenka, která vtrhla do mého pokoje jako velká voda.
„Co si udělat filmový maratón." povídala nadšeně.
„Myslíš, že je to dobrý nápad?" opáčila jsem.
„Ale Markét. Nemůžeš celej den strávit koukáním do blba. Pojď bude sranda. Tomášek vybírá film a v mrazáku jsem našla pizzu."
„Tak jo." pomaličku vylezu z vyhřáté deky a jdu s Lenkou do obýváku. Tomášek už sedí před regálem s DVD a vybírá film. „Ahojky!" pozdravím ho, ale on mi neodpoví. A to i přesto, že mě musel určitě slyšet. Nechám to být a radši se vydám udělat pizzu. Po tom, co jsem viděla Lenčiny kuchařské dovednosti, se rozhodnu, že od teďka budu radši vařit já. Lenka se postará o chipsy a pití. Nasype brambůrky do dvou misek, aby oddělila pálivé od slaných. Já mám radši pálivé. Dokonce ve spíži najdeme i Coca-colu.  Tomášek nakonec vybere Harryho Pottera a nás čeká několika hodinová zábava v podobě, pojídání, pití a sledování všech dílů brýlatého hrdiny a jeho přátel. 

Lenka měla pravdu a filmový maratón byla vážně zábava. I když jsem už po třetím dílu začal usínat. Lenka usnula hned v půlce prvního dílu, ale Tomášek vydržel vzhůru a dál zaujatě sledoval děj.
„Chceš dolít?" zeptám se ho, když vidím, že má prázdnou skleničku. Už otevírám zavírání pet lahve, když mi odpoví: „Ne." takže je na mě stále naštvaný. Povzdechnu si.
„Promiň, že jsem ti lhala." povím sklesle.
„Hm."
„Já vím, že jsem to neměla dělat."    
„Neměla." 
„Odpustíš mi to?" podívám se na brášku psíma očima. A však Tomášek se na mě dívá lhostejně. Zavrtí tou jeho maličkou hlavičkou a mě málem pukne srdce. „A když ti něco koupím?" snažím se ještě víc. Nesnesu, aby na mě byl můj malý bráška naštvaný. 
„Možná." zdá se, že nabídka obchodu ho zaujala. „Odpustím ti, když mi koupíš motorku." vyhrne na mě uraženě rtík. 
„Koupím ti motorku, ale jako hračku." Tomášek nesouhlasně zavrtí hlavou. 
„Ne. Já chci normální motorku, jako má Dominik!" 
„Na tu jsi ještě moc malý. Až budeš velkej jako Dominik tak ti koupím opravdickou motorku." Tomášek se rozzáří. 
„Fakt?"
„No to si piš! A budeš s ní jezdit moto GP a budeš pořád vyhrávat." Usměji se na něj.
„Jo!" zakřičí Tomášek nadšeně, vyskočí ze země a začne předvádět jízdu na motorce. Vrčí jako motor a pobíhá po celém obýváku. Hotovo! S Tomáškem už jsem se usmířila. Už žádné jeho lhostejné pohledy. To se mi ulevilo. Konečně můžu v klidu zavřít oči a ničím se nezabývat. Ale přeci je tu ještě jedna věc, co mě nenechá chvíli v klidu. Ten knoflík. Až přijde mamka domů, zeptám se jí, jestli náhodou neví, co by to mohla být. Ale teď už se mi nic řešit nechce. Tomášek se konečně uklidnil a usadil vedle mě na pohovku. Z levé strany mi do ucha chrápe Lenka a na pravé straně se vedle mě vrtí bráška. Opět se zadívám na film a po pár minutách usnu.