Vysněný kůň

stará Lenka Lindquistová

Chudáček Dana. Prožít sitakový trapas. To bych nepřežila. Odhlásím se a spěchám do kuchyně. Konečněvenku přestalo pršet. Chci jít honem za Nebesou. Lenka šla s Veronikounakupovat. Prý u ní dnes přespávat nebude.

„Marky," osloví mě mamkav kuchyni. Zastavím se a kouknu na ní. „Tomášek dnes přespí u Honzíka. Ajá potřebuji někam jet. Táta přijede až v devět hodin a já přijedu asis ním. Mohla bys prosím vyvenčit Badyho?" mám sto chutí říct ne. Ale kdyžjsem včera viděla Badyho, jak je pořád sám. Přikývnu. Mamka na svých novýchlodičkách odkráčí z kuchyně a z vchodových dveří. Z misky nalince vezmu jablko a ze skříňky pamlsek pro Badyho. Vyjdu ven. Všude nazemi jsou kaluže vody. Vzduch je krásně čistý a svěží. „Nazdar Bady. Něco protebe mám." Pozdravím Badyho a podám mu pamlsek. „Pojď." Řeknu mu a poklepu namé levé stehno. Bady se mnou cupitá k Nebese.

„Ahoj půjdeme ven." Nebesazařehtá a já vím, že v téhle kůlně už nechce zůstat ani minutu. Sendy mitaké říkala, že koně se mají brát také na vyjížďky. Že je to pro ně i projezdce dobré. Prý si jezdec líp zvykne na pohyby svého koně. To se teď hodlámvyzkoušet. Osedlám a nauzdím Nebesu. Bady si zatím dojde pro vodítko. VyveduNebesu a Badyho ven na silnici. Tak jo. Badýsek je zvyklí na psy, kteří na něhoštěkají, a nějak se kvůli tomu nevzrušuje. Nasednu na Nebesu a pobídnu jí do kroku.Badýsek jde poslušně vedle nás. V sadu nechám Badýska trochu popoběhnout ai Nebese povolím otěže. Sendy má pravdu. Na pohyby Nebesy jsem si už zvykla. Adokážu jí krásně kopírovat. S Badym a Nebesou jsme došli až k lesu apak jsme se vydali na cestu domů.

***

„Byli jste na projížďce?" zeptá se mě před naší brankou Lenka.

„Jo, Nebesa je úžasná a Badýsek taky." Lenka podrbe retvíra za ušima.

„Můžu se na ní taky svézt?" udiveně se podívám na tmavovlasou dívku, která se krčí nad zlatým retvírem. Pak se podívám na Nebesini stříbřité uši. Jsou nastražené a poslouchají každý zvuk, který se ozve. Pohledem se podívám na její krásný klenutý krk.

„Jo, jasně, že můžeš. Nebese to nevadí viď, že ne." Nebesa zařehtá. Lenka se na mě mile usměje. Přikročí k Nebese a začne jí drbat kštici. Seskočím ze sedla a přistoupím k Lence. Vezmu Nebesu za otěže a dovedu ji na náš dvorek. Lenka se na ní zručně vyšvihne. „Ehm, chceš, abych jí vedla?" zeptám se Lenky opatrně.

„Ne. To je dobrý." Pobídne Nebesu do kroku a zkušeně objede krokem celý dvorek. Já na ní jenom tupě zírám. „S Verčou jsme byly u jejího strýčka a ten má koně." Co že? Ona byla u koní a nic mi neřekla.

„Kolikrát si u toho strýčka byla?" Lenka pohladí Nebesu po šíji.

„Asi pětkrát." To snad není pravda. Ona byla u koní a nic mi neřekla! Lenka seskočí ze sedla a předá mi otěže. „A nějaký oblečení na zítra jsem ti vybrala, leží na tvé posteli." nedomáhám se slov. Lenka se chová tak povrchně. Já nevím, co mám říct. Ráno jsem jí musela utěšovat a teď mi řekne, že byla u koní a ne jen jednou, ale pětkrát. Zdá se, že se stará Lenka Lindquistová vrátila dřív, než jsem čekala. Zavedu Nebesu do kůlny. A dám jí čerstvé krmení a vodu. Žrát dám i Badýskovi a kočkám.