Vysněný kůň

blbý den

Po obědě přijde Sendy.

„Ahoj." Pozdraví mě.

„Čau, co ty tady děláš?" Zeptám se jí.

„Jdu se kouknout na Nebesu..."

„Koho?" přeruší jí Lenka. Připadá mi jako úplně jiná osoba. Vlasy má rozcuchané a lesk všude okolo pusy. Tílko je jako když ho vytáhnete krávě z huby a i sukně tak vypadá. V ruce drží podprsenku. To snad ne. Nechci si ani představovat co s Kristiánem dělaly. Ani to nechci vědět.

„Koně na Howrse." Odpovím stejnou otázkou jako ráno.

„Co vás na tom Howrse tak baví?"

„Jaký Howrse?" nejradši bych Sendy vrazila facku. Takhle se prořeknout. To,... to je celá Sandra Nilssonová. Lenka obrátí oči v sloup.

„Radši by ses měla trochu upravit. Mamina ti chce pěkně vynadat." Radši změním téma rozhovoru.

„Pche, a co má být." Lenka dnes drží nos pěkně vysoko a nafoukaně odkráčí do domu. Naneštěstí je otevřené okno v kuchyni. Takže jsme celý rozhovor slyšeli. Mamka Lenku pěkně seřvala. Lenka se nemohla ani dostat ke slovu aby něco namítala. Když už to začínalo být moc ohnivé, radši jsme se se Sendy stáhli k Nebese.

„Tak jak se má moje krasavice." Pohladí Sendy Nebesu po nose.

„Hele to není tvoje krasavice, ale moje." Namítám.

„Víš, co ať si sama vybere čí je." Prohlásí rozhodně Sendy. Postavíme se vedle sebe. Nebese na nás jen tupě zírá. Strčím ruce do kapsy. V levé kapse něco nahmatám. Je to cukr. Nepozorovaně vytáhnu ruky z kapsy a ukážu cukr Nebese. Ta zařehtá a vydá se za mnou.

„Vidíš je moje." Ušklíbnu se na Sendy.

„No jo."

***

Sendy tu byla až do večeře pak už musela jít domu. Zaklapnu knížku, kterou jsem právě začala číst a lehnu si na záda. Nade mnou je plakát s koněm běžícím ve vodě. To mi připomene Danu. Co asi teď dělá a kde je? Myslím, že bych jí měla zavolat. Vstanu z postele a rozběhnu se do kuchyně. Sakra. Mamka právě s někým volá. Myslí, že je to teta Ilona. Tak tenhle telefonát bude trvat dvě hodiny. Protože mamka když se rozpovídá tak není k zadržení. Je tu ještě jedna možnost jak si promluvit s Danou. Můžu jí napsat na e-mail. Její táta má přece notebook. A já si myslí, že si e-maily kontroluje. Vyběhnu schody a zamířím do pokoje, zapnu počítač a chvíli čekám, než se zapne. Pak se už snadno proklikám až na e-mail. Na e-mailu mám jednu nepřečtenou správu je od Sendy.

Od: Sandra Nilssonová <sendy_sendis@britmail.com> Datum: středa 15. Července 2013 10:30 Komu: Markéta Linduquistová <marketamarky@swedemail.com> Předmět: Moc mě to mrzí.

Ahoj, před chvílí mi volala Dana. Opravdu mě to moc mrzí. Taky se ti po ní tolik stýská? Mě jo. Bez ní to není ono. Že jo. Už si jí řekla o Nebese? Zítra za tebou nepřijdu. S mamkou jedeme na nákupy. A znáš mamku. To bude. „Hele támhle v tom krámku mají hezčí věci než tady a támhle to je levnější atd...." prostě klasika. A co budeš zítra dělat ty beze mě? Doufám, že ti to nevadí, že k tobě nepřijdu.

Ahoj, Sendy

Očima přelítnu text ještě jednou. Takže jí Dana volala. Sendy má pravdu. Bez Dany to není ono. Bez té její opatrnosti. A nejhorší na tom je, že nepřijede na moje narozeniny. Vzpomenu si na moje první narozeniny s Danou a Sendy. Sendy snědla půlku dortu a Dana mi přinesla strašně moc dárků. Potom jsme měli pyžamovou párty. Od ségry jsme si vzali pleťovou masku a celé jsme se s ní napatlaly. V jednu hodinu začala bouřka. Využili jsme toho a začali si vyprávět strašidelné příběhy. Nikdy nezapomenu, jak se Dana bála a jak jsme jí museli utěšovat. Teď to bude jiné, protože to bude bez ní. A zítra bude ještě ke všemu den bez Sendy. Aspoň, že je tu Nebesa. Bez ní bych se unudila k smrti. Po přečtení Sandřiny zprávy na napsání Daně úplně zapomenu. Vypnu počítač a zalezu do postele.

***

Pootevírám oči. Nade mnou je můj známý plakát s koněm běžícím ve vodě. Na zdech jsou další známé plakáty. Zaslechnu, jak na okno bubnují kapky deště. Ale ne. Den bez Sendy a ani nemůžu jít ven za Nebesou. Co budu dělat? Pohlédnu na počítač. Vždyť já jsem úplně zapomněla napsat Daně. Vyskočím z postele a zasednu k počítači. Zapnu ho. Podívám se ven z okna. Na nebi jsou velké černé mraky. Z nich se válí obrovské kapky vody. Ještě, že není bouřka. Na zemi jsou obrovské louže, do kterých stále přitéká voda. Počítač se zapne. Pohlédnu do monitoru. Myší zakliknu internet. A pak e-maily.

Od: Markéta Lindquistová. <marketamarky@swedemail.com> Datum: čtvrtek 16. Července 2013 9:40 Komu: Dana Wordová <danadanouš@swedemail.com> Předmět: moc nám chybíš.

Ahoj, Dani.

Moc se nám po tobě stýská. Kde jste a co děláte? Doufám, že si přes to dobrodružství v Chorvatsku na nás nezapomněla a taky doufám, že si to tam užíváš. Jestli chceš vědět novinky tady od nás tak to se radši podrž. V Úterý k nám přijel Dominik. A já jsem ho seznámila se Sendy. Mělas je vidět. Sendy byla červená jak pivoňka jen, když se na ní Dominik podíval. A Domča se zas jen usmíval od ucha k uchu a pořád se na Sendy díval. Myslím, že budou skvělý pár. A co ty? Nenašla sis tam nějakého kluka? Určitě jsou všichni do tebe paf.

Moc nám chybíš. Posílám spoustu objetí. Marky.