Vysněný kůň

Příklad

Domů jsme přijeli až pozdě večer. Venku už byla tma a noční oblohu ozařoval měsíc.
Vysadili jsme Sendy u jejího domu.
,,Budeš v pohodě?" pošeptám jí ještě než vyleze z auta. Na odpověď jen nepatrně kývne hlavou a pak se ztratí ve dvoupatrovém velkém domě. 

Reflektory auta zhasnou na naší zahradě a tři dveře auta se otevřou. Vystoupím z auta a první, co uslyším je Nebesino řehtání. Nejdřív si myslím, že je to Nebesin pozdrav, ale pak si uvědomím, že toto řehtání je jiné. Není veselé jako obvykle. Nýbrž zoufalé a stresující.
Zrychlí se mi dech a ucítím jak mi divoce tluče srdce.  Mám nepříjemné tušení, že s Nebesou něco je. Co když si zlomila nohu? Nebo se tam nějak zaklínila?! Jako střela se rozběhnu k boxu. V tu chvíli okolo sebe nic nevnímám. Slyším jen jak mu tluče srdce a krev ve spáncích. Doběhnu k boxu a vezmu za dřevěné dveře. Uvnitř je tma a já nic nevidím. Cítím jen teplý zápach Nebesinýho těla a výkalů. Párkrát zamrkám, abych rozeznala aspoň obrys. A pak ji spatřím. S hlavou svěšenou stojí v koutě boxu a nahlas odfrkává.  
,,Nebeso." vydechnu všechen vzduch, který jsem nevědomky zadržovala. Nebese se našpicují uši, ale hlavu má stále skloněnou. ,,Nebeso." řeknu už o trochu hlasitěji. Nebese znovu cuknou uši a tentokrát i zvedne hlavu. Spatřím její velké hnědé oči, jak mě s nadějí a radostí, že jsem se vrátila, pozorují. ,,Ahoj holka." povím k ní jemným hlasem a udělám jeden krok v před. Nebesa se napřímí. Vím, že mě poznala a tak se nebojím a udělám další krok vpřed. ,,Klid holka. To bude dobré." natáhnu k Nebese ruku a nechám ji, aby si mě očichala. Přiblížím se k ní ještě blíže a když vidím, že je Nebesa v klidu pohladím ji po čumáku. Nebese se přivřou oči, které měla ještě před chvílí do strachy do široka otevřené. Zlehka uchopím Nebesinu elegantně tvarovanou hlavu do rukou a zadívám se jí do očí. Nechápu jak se mohla do boxu dostat. Vždyť jsem jí přece nechávala ne zahradě.
,,Jsi v pořádku?" Od dveří se ozve tátův hlas doprovázený světlem jeho baterky. Nebesa se náhlého světla lekne. Zafrká a uskočí stranou až zadkem narazím do stěny boxu.
,,Jo, jsem." odpoví přes rameno tátovi a přijdu k Nebese blíže. Táta vstoupí do boxu a baterkou posvítí na Nebesu. Přede mnou se naskytne děsivý obrázek ozářené Nebesy. Její před tím čistě bílá srst je zpěněná potem a zablácená. Páchne po moči a hřívu a ocas má slepené do několika proužků.  
„Ta teda vypadá." prohodí táta a kývne hlavou k Nebese. Nemůžu nic říct. Jsem doslova v šoku z toho, co před sebou vidím. Tupě zírám na zablácenou Nebesu a ztěžka dýchám. Takhle zřízená nebyla ani, když jsem jí našla v lese.
,,Zdá se, že tu byla dost dlouho." poví táta čímž mě probudí z šoku. ,,Nemá tady vodu ani seno." dodá a baterkou posvítí do žlabu, kam jí dávám vodu. ,,Jak jsi ji tu mohla takhle nechat." zakroutí nade mnou hlavou.
,,Ale já jsem ji nechala,-" konečně se přiměji ke slovu, ale táta mě přeruší.
,,Vždyť přece víš, že nesmíš nechávat koně dlouho bez vody. A ještě k tomu v zavřeném boxu."
,,Ale já jsem ji nechala,-"
,,No. Něco s ní udělej. Pak se vysprchuj a jdi do postele. Já si jdu lehnout." táta mi podá baterku a pak bez dalších slov odejde z boxu. Slyším ještě jeho boty na zámkové dlažbě před domem a pak se vytratí docela.  Zůstanu s Nebesou sama. S otevřenou pusou na ni šokovaně zírám, dokud ke mně Nebesa neudělá krok. Trhnu sebou.
,,Tak pojď holka." promluvím k ní tiše a přistoupím blíž. ,,Dáme ti seno a vodu." vezmu Nebesu jemně za ohlávku a vyvedu ji z boxu do tmy.  Venku je krásně. I když fouká slabý vítr, který sebou přináší přicházející podzim, je stále teplo. Pustím Nebesu na zahradu a ta se okamžitě rozklusá k zelenému trávníku na zahradě. Posvítím si na ní baterkou, abych viděla kam odběhla a pak se dám do práce. Jako první napustím plný kýbl vody a donesu ho Nebese. Nebesa skloní hlavu ke kýblu a začne dychtivě pít studenou vodu. Pohladím ji po šíji a vrátím se k boxu. Vyčistím koryto na vodu, odklidím špinavou podestýlku a nanosím dovnitř čerstvou slámu. Připravím Nebese síťku se senem a do malého kýble ji dám trochu ovsa. Z bedny uvnitř boxy si vyndám hřbílko a kartáč a vydám se k Nebese, abych z ní zase udělala krásnou bílou kobylku.