Vysněný kůň

Události

Čas šel rychle dál. Nebesa už nebydlela v té staré kůlně, ale táta předělal kůlnu za obstojný box. Erik a já jsme prý jak hrdličky na rozpálené střeše, říká mamka, ale já nad tím vždy jen zkřivím obličej. Fuj. Zas tak hrozný snad nejsme. Sendy chodí skoro každý den za Nebesou a pomáhá mi s ní jak jen může a já jsem jí za to nesmírně vděčná. Sendy se také víc a víc stýká s Dominikem, ale mě to nevadí. Podle mě, to právě o nich by se mělo říkat, že jsou jak hrdličky na rozpálené střeše. 

,,Posloucháš mě vůbec?" řekne trochu rozčíleně Sendy. Už asi hodinu mě tady učí jak správně naklusat Nebesu, ale já jsem prý ,,beznadějný případ". Přikývnu. Sendy si povzdechne a řekne. ,,Takže, pobídni ji do cvalu, povol trošku otěže, stiskni ji lýtky a dávej pozor, aby měla nohy dobře pod sebou." suše polknu a přikývnu. Udělám přesně to co Sendy řekla, ale nevím jak si mám dávat pozor na ty nohy. ,,Nohy! Nohy! Víc pod sebe!" křičí na mě Sendy. Bezradně se snažím, aby Nebesa dala nohy víc pod sebe, ale místo toho Nebesa zpomalí do klusu. Slyším jak se Sendy plácla do čela. Malinko zčervenám, ale pak se nad svou tupostí zasměji. 

,,Svačina!" zakřičí mamka a nese nám na podnose čtyři rohlíky s Nutellou. Zpomalím Nebesu, pak jí úplně zastavím, sesednu a nechám Nebesu aby se trošku napásla přičemž jí malinko povolím sedlo. Pak si dojdu sednout na zahradní lavičku k Sendy, která drží už druhý rohlík. 

,,Tak jak to jde s Dominikem?" zeptám se a vezmu si jeden ze zbytku rohlíků. Sendy na sobě nechce dávat příliš znát, že je do Dominika zamilovaná, ale vždy když na něj přijde řeč začervená se. 

,,Je super." odpoví.

,,Kdy se zase uvidíte?" zeptám se znovu a zakousnu se podruhé do rohlíku. Sendy na mou otázku jen pokrčí rameny. Pak polkne sousto a odpoví.

,,Asi až příští víkend. Říkal, že má nějaký závody nebo co?" na Sendy je vidět, že jí trošku zamrzelo, že se s Dominikem tak moc nevídá. Za to já s Erikem se vídáme skoro pořád. Vždy v Pátek, když máme trénink a pak v sobotu nebo v neděli, když je zápas, pak i přes den v týdnu, když jsou ty prázdniny. Štve mě, že za dva týdnu už končí a já se budu muset vrátit do školy. 

Se Sendy dojíme rohlíky a Sendy se ještě projede na Nebese, aby mi ukázala jak ji mám správně naklusat. Celou dobu hltám všechny její pohyby, ale stejně si to asi nezapamatuji. 

,,Ahoj holky." Pozdraví nás Erik zpoza dvířek. 

,,Ahoj." odpovíme se Sendy sborově. Sendy pak dovede Nebesu do boxu a já se odhodlaně vydám za Erikem. 

,,Co ty tady?" zeptám se a pohlédnu mu do jeho oříškově hnědých očí.

,,Jen jsem tě chtěl vidět." odpoví a vlepí mi krátký polibek. Ještě stále si nemůžu zvyknout na jeho hebké rty, ale neříkám, že je mi to nepříjemné. 

,,Ehm. Ehm." ozve se za námi hlas a Erik se ode mě ihned odtáhne. 

,,Dobrý den, paní Lindquistová." pozdraví Erik mou matku.

,,Ahoj." řekne mamka Erikovi a pak se podívá na mě. ,,Jedu i s Tomáškem na nákupy. Jedeš s námi?" Až teď si všimnu malého brášky za mamčinými zády. 

,,Nejedu. Já musím pomoct Sendy." odpovím mamce i když si myslím, že odpověď jí musela být jasná. Nesnáším nakupování. 

,,Jo jasně. Musíš pomoct Sendy." řekne mamka a významně se koukne na Erika. Ihned zrudnu.

,,Jo mami, Sendy." řeknu a obrátím oči v sloup. Mamka se zachichotá, nasedne i s Tomáškem do auta a odjede pryč. V tu chvíli si oddechnu. Otočím se na Erika a omluvně se na něj usměji. Erik se na mě také usměje.

,,Asi už půjdu domů." vloží se mezi nás Sendy. ,,Jo a Markét, máš se zítra stavit za Danou, prej ti něco potřebuje říct." řekne ještě a pak rychle odkráčí pryč, že jí ani nestihnu říct ahoj.

,,Takže s čím potřebuješ pomoct?" otočím se na Erika a zasměji se na něj. 

,,Popravdě,-" na chvíli se odmlčí a pak dodá. ,,Potřebovala bych zlepšit hlavičky." nad jeho nápadem si povzdechnu. Už zase budeme na hřišti a já doufala v krátkou procházku parkem. No nic. 

,,Tak jo. Já vezmu míč." řeknu a odběhnu pro míč. I s míčem se vrátím zpátky a pak vyrazíme na hřiště.

                                                                                                           ***                                                                                               

,,Zkus víš." křikne na mě Erik a já vší silou podkopnu míč, tak aby letěl na Erikovu hlavu. Povedlo se. A Erik krásně zakončil hlavičkou do pravého růžku.

,,Hej! Šibenice!" zakřičím na něj a vítězně rozhazuji kolem sebe rukama. Erik se nade mnou pousměje, pak si sundá tričko, udělá s ním ve vzduchu pár kružnic a s rozpaženýma rukama se vydá ke mně. Začnu se smát nad jeho výstupem typu- Dal jsem nejlepší hlavičku na světě- a čekám až ke mně doběhne. Jakmile je Erik u mě chytí mě a přehodí mě na záda. Křičím a bouchám mu do zad, aby mě pustil, ale on mě tvrdohlavě drží v pevném sevření. Pak mě postaví na zem a já si oddychnu. Mé oddychnutí bylo malinko předčasné, protože ucítím na svých zádech něco mokrého a studeného. Rychle uskočím a podívám se na to. Je to jeden z rozstřikovačů, které tu na hřišti zalévají trávník. 

,,Blbe." bouchnu slabě do Erikovy hrudi a snažím se trošku usušit mé promoklé tričko. Erik se zasměje a znovu mě strčí pod rozstřikovač. Tentokrát tak, že jsem pod ním celá. Rychle uskočím a rozběhnu se proti Erikovi. Jenže Erik uhne a já se ocitnu na mokré trávě a znovu postříkaná rozstřikovačem. Erik se nade mnou začne hrozně smát. Já po něm vrhnu uražený výraz. Erik se ihned přestane smát a podá mi ruku. Ruku přijmu a zvednu se. Všimnu si, že rozstřikovač už je zase skoro u nás. Strčím tedy vší silou do Erika a sama uskočím. Při pohledu na na trávě ležícího Erika a kapiček vody, které mu stékají po těle se začnu smát. Erik na mě vyplázne jazyk a zvedne se. Přestanu se smát sundám si tričko a vyždímám ho. Všimnu si Erikova pohledu na mou je podprsenkou zahalenou hruď a pousměji se nad ním. 

,,Dávej pozor, aby ses neposlintal." Erik ihned odvrátí pohled, dojde si pro tričko, které nevím jak skončilo na zemi pak pro míč a společně vyrazíme domů. 

                                                                                                ***

,,Tak zítra na tréninku?" zeptám se a pohlédnu do Erikových očí.

,,Jo." řekne a přistoupí ke mě. Ucítím zase motýlky v břiše a ještě víc se zakoukám do jeho očí. Erik se ke mne nahne a dá mi dlouhý polibek. Jeho měkké rty se třou o ty mé a já jsem v sedmém nebi. Cítím jak se mi rozklepaly kolena. A tak pro větší stabilitu obmotám své ruce kolem Erikova krku a ucítím jeho ruce na mích bocích jak si mě přitahují ještě blíže. Když nám dojde dech odtáhneme se a já pak vyrazím domů.