Vysněný kůň

Knoflík

K večeru se vyjasní. Šedavé mraky se ztrácí za horizontem a jeden po druhém předávají své místo na nebi bílým načechraným beránkům. Dokonce i slunce vykouklo skrz mlhu, jež po celém dni panovala v krajině, a svými dlouhými paprsky oblizuje zahrady a domy našeho malého městečka. 
Sedím u Nebesy v boxu a bedlivě ji pozoruji. Snažím se si ji, co nejpřesněji zapamatovat. Kdybych uměla kreslit, tak si ji nakreslím a někde vystavím, jako vzpomínku. Hledím na její krásnou záď a klenutý krk. Nohy má samý sval a tvar hlavy velmi elegantní. Kéž by to nebyla Snow Queen, ale Nebesa. Moje Nebesa. Povzdechnu si. Tohle je možná poslední den, který s ní strávím. Měla bych s ní něco podniknout. Vyjet na dalekou vyjížďku a vrátit se domů až při západu slunce. Ale nějak se mi nechce. Jediné po čem teď toužím, je se na ní pouze dívat. Měla bych říct Sendy a Daně že jsem Alici napsala. A možná bych jim měla říct i o tom knoflíku. No jo vlastně - knoflík! Docela jsem na něho zapomněla. Sáhnu si do kapsy mých tepláků a vytáhnu těžký kovový knoflík s vyrytými písmenky na rubu. V.S. Co to může být? Přemítám a otočím knoflík v dlani.
,,Kde ses tady vzal?" zeptám se ho polohlasně když v tom uslyším známé zavrzání vrátek a klapot podpatků. Mamka! Vyskočím na nohy, pečlivě za sebou zavřu box a peláším k domu. Mamka si právě zoufá své lodičky když otevřu vchodové dveře. 
,,Ahoj mami!" pozdravím ji. 
,,Ahoj!" mamka srovná lodičky do botníku a pomalým krokem projde do kuchyně. ,,Co mám udělat k večeři?"optá se mě. 
,,Nevím." odpovím. 
,,Vzala jsem maso, tak asi udělám řízky. Mohla bys oloupat brambory?" 
,,Jo." 
Mamka odloží svojí elegantní kabelku na židli u stolu a z opěrky si vezme zástěru, kterou si zaváže okolo pasu. Z tašky pak vyndá maso a začne si vše připravovat na řízky. Já skočím do haly pro brambory, stoupnu si ke kuchyňské lince a začnu je škrábat. Mamka zatím krájí maso. 
,,Mami?" zeptám se jí po chvíli. 
,,No?"
,,Našla jsem na zahradě takový zvláštní knoflík. Je kovový a těžký a na zadní straně má vyrytý písmenka. Nevíš,co by ty písmenka mohla znamenat?" optám se, oškrábanou bramboru hodím do studené vody a vezmu si další. Mamka chvíli jen mlčky solí maso, pak se její ruka se solí nad masem zastaví a ona se zamyslí. 
,,No víš," začne a pokračuje v solení masa. ,,dřív existovaly velké firmy na knoflíky a v nich se všechno vyrábělo ručně. Taková firma si pak na jejich knoflíky nechala vyrýt svoje logo, nebo název. Ty knoflíky byly krásný plný ornamentů a velmi drahý. Možná, že jsou ještě teď, ale bude jich velmi málo. Teď už je mnohem modernější a rychlejší průmyslová výroba." 
Přemýšlím o tom. Možná by to V a S mohlo zobrazovat začáteční písmenka názvu firmy, ale která firma by se mohla jmenovat na písmenka V a S? A navíc za každým písmenkem je tečka. Obvykle, když jsou v názvu firmy dvě jména je mezi nimi - &.Tak proč to není zobrazeno i na tom knoflíku. Možná proto, že to dělat nechtěli, třeba chtěli šetřit místem, a nebo to vůbec název firmy není. Třeba to znamená něco jiného než název firmy.
,,A není možné?" natáhnu se pro další bramboru a pokračuji ve škrábání. ,,že by to třeba mohlo zobrazovat nějaké iniciály? Třeba jména?"
Mamka se znovu zamyslí. ,,Je to možné. Dříve se knoflíky vyráběly na zakázku a někdo si na ně dal vyrýt i svoje iniciály. Myslím, že těch brambor bude dost."
Přestanu se škrábáním a hluboce se zamyslím. To, co je na tom knoflíku vyryto nebude název firmy. Budou to určitě něčí iniciály. Jsem si tím jistá! Teď mi zbývá zjistit, kdo má jméno začínající na V a příjmení na S. Nebo naopak? Příjmení začínající na V a jméno na S? Ach jo. Bude to těžší než jsem si myslela.
Očištěné brambory nakrájím na kousky, přiliji do nich teplou vodu a dám je na sporák vařit. Mamka začne obalovat maso a já se nabídnu, že ji pomůžu. 
,,A nevíš," položím maso do mouky a přitisknu ho pěstí, aby se na něho mouka, co nejvíce nalepila. ,,kdo se tady v okolí může jmenovat na V a S?" s masem pokračuji do vajíčka, kde ho ve zlaté tekutině vymáchám z obou stran. 
,,Znám paní Vaderovou Sáru, co bydlí v Jižní ulici, a pak snad Veroniku Sonderovou, ale na nikoho jiného se už asi nevzpomenu. Proč se ptáš?" Mamka si ode mne vezme obalené maso a položí ho na pánev. 
,,Na tom knoflíku, který jsem našla je totiž vyryto V a S. A ty jsi říkala, že by to mohli být něčí iniciály, tak chci zjistit koho." 
,,Zkus se zeptat táty. Ten zdejší lidi zná lépe než já. Třeba ti pomůže." 
,,Hm." zabručím nejistě. Táty se na knoflík vážně ptát nechci. Klidně se vsadím, že jakmile bych otevřela pusu, on by hned začal povídat o té úžasné stáji a ptal by se mě, zda jsem si to nerozmyslela. Akorát bych se rozčílila a to právě teď nepotřebuji. Stejně zde Nebesa už dlouho nezůstane. Je jen otázka času, kdy mi Alice McLeanová odpoví na e-mail a přijede si pro Snow Queen. 

Pomůžu mamce i s bramborovou kaší, pak vyjdu ven nakrmit kočky a odvézt Nebesu do zahrady. Dneska večer je příjemné teplo a nefouká ani žádný vánek, který by s sebou přinášel podzim. 
Pak si umyji ruce a posadím se za stůl plný voňavých řízků a lahodné bramborové kaše. 
Večeře probíhá v klidu a já jsem ráda, že se táta ani jednou nezmínil o stáji Whitenrolf. 
S Lenkou pak sklidíme ze stolu a já odběhnu do svého pokoje. Lehnu si na postel, z kapsy vytáhnu knoflík a znovu si ho pozorně prohlížím. 
,,Komu patříš?" ptám se ho polohlasně a v tu chvíli se dveře od pokoje otevřou a dovnitř vtrhne Lenka. Bez jakéhokoliv slova se svalí ke mně na postel. Rychle knoflík schovám v dlani, aby ho neviděla a chvíli tam vedle sebe jen tak ležíme a nic neříkáme.
,,Tak co?" ozve se po dlouhých minutách Lenka.
,,Co co?" nechápu.
,,No přece ty a Patrik?"
,,Jak to víš?"
,,Já vím všechno!" Lenka na mě rošťácky mrkne a věnuje mi jeden z jejích oslnivých úsměvů. ,,Líbí se ti?" vyzvídá.
,,Možná?" cítím jak rudnu.
Sestra se zarazí, pak rychle otočí hlavu a podívá se na můj červení politý obličej. ,,Jak jako možná? Přece musíš vědět, jestli se ti někdo líbí nebo nelíbí. Žádné možná neexistuje."
,,Je to složitější." oponuji jí.
,,Jak složitější?" Lenka stáhne obočí k sobě a našpulí rty. Vždycky to dělá když horlivě přemýšlí. Sekundu na to se ji však rozšíří panenky a na rtech se jí rýsuje vševědoucí úsměv. ,,Ty máš pořád ráda Erika, že je to tak?"
Ztuhnu. Nevím, co ji na to mám odpověď. Tady ani možná nepomůže. Vlastně ani já sama nevím, jestli k němu ještě chovám nějaké city. Od té události v kabinách jsme spolu už nepromluvili. Najednou si v hlavě vybavím naše společné chvíle. Jak jsme spolu hráli fotbal, jak mě brával za ruku. Jak něžně mě líbal. Překvapeně si uvědomím, že mám v očích slzy.
,,Máš ho pořád ráda, Marky. To nezapřeš." ozve se znovu Lenka. Slzy, které jsem ještě před chvílí držela pevně uvnitř, mi najednou stékají po tváři. ,,Ale no tak." řekne Lenka lítostivě a přivine si mě k sobě. ,,Víš co já dělám, abych na kluka zapomněla?"
,,Lenko je mi čtrnáct!" vypravím ze sebe přes vzlyky.
,,Tohle jsem přece nemyslela!" Lenka zrudne. ,,Ty jsi mi teda pěkně zvrhlá holka, Marky. Na co pořád myslíš?" řekne legračně, ale já se nezasměji. ,,Chtěla jsem říct, že se koukám na ty nejvíc přeslazené romantické hovadiny."
Přes uslzené oči se na ní podívám. ,,A to ti jako pomáhá?" zeptám se jí sarkasticky.
,,Jasně. A víš proč?"
Zavrtím hlavou.
,,Protože ti milenci tam jsou tak strašně trapní a nechutní, že začnu být ráda, že jsem single. A když vidím, jak krásní kluci tam jsou, tak jsem šťastná, že jsem se toho vola zbavila."
Povytáhnu obočí až někam ke stropu. Nepřipadá mi to moc logické.
,,Ale no tak Marky. Nebuď takový suchar a pojď." zvedá mě za ruku z postele a já se nebráním. ,,Mám jeden extra romantický kousek. Šetřím ho na ty nejhorší případy a to ty zrovna jsi!" 

A než se stačím vzpamatovat už sedím na gauči a koukám na tu nejvíc romantickou hovadinu, jakou jsem doposud viděla. A byť si to nechci přiznat, tak Lenka měla pravdu. Když vidím jak nechutní a trapní herci ve filmu jsou, začínám být ráda, že už s Erikem nejsem. Všechno ve mě se najednou zdá být lehčí a krásnější. Vytvářím si v mozku malinkatou záložku, v tom nejmenším nejzatuchlivějším mozkovém laloku, kterou pojmenuji - Erik Tafrston a vložím do ní všechny vzpomínky týkajíce se Erika. Záložku zamknu několika zámky a klíče zahodím do hluboké propasti, abych ji už nikdy nemusel otevřít. A jakmile je záložka vytvořená a uzamčená. Položím hlavu na sestřino rameno a při té nejromantičtější písničce, jež ve filmu je, usnu.