Vysněný kůň

Kde je ta stará Lenka?

Přečtu si text a stisknu poslat. Je skoro deset. To bude Dana určitě na pláži a smažit se. Ach jo. Proč musí pršet. Vypnu internet a namířím do kuchyně. Projdu okolo sestřina pokoje. Lenka sedí na posteli a brečí. Dojdu k ní a posadím se vedle ní na postel.

„Co se ti stalo?" opatrně se jí zeptám.

„Kristián mi dal kopačky." Vzlyká. Mně to bylo hned jasný, že se s ní dřív nebo později rozejde.

„A kvůli čemu." Obejmu jí.

„Prý pro něj nejsem dost dobrá." Ségra popotáhne a rozbrečí se ještě víc. Snažím se jí utěšit. Lenka si položí hlavu na můj hrudník a brečí. Chudinka. Asi ho musela mít strašně ráda, když to takhle špatně snáší.

***

Lenka brečela ještě půl hodiny, než se uklidnila.

„Ahoj, sestřičko." Pozdraví mě bráška z gauče.

„Ahoj na co se koukáš?"

„Na Kung-fu pandu dvě." bráška upřeně sleduje obrazovku. Z misky, která stojí, na kuchyňské lince vytáhnu dva pomeranče, banán, kiwi a pár jablek. Vše nakrájím na malé kostičky a hodím do misky. Zakapu citrónem a vidličkou ochutnám.

Přisednu si k Tomíkovi. „Koukám, že máš hodně vydatnou snídani." Vedle Tomíka je miska od popcornu. Bráška se na mě uculí.

„To mi udělala Lenka." Kývnu hlavou. „Půjdeme dnes za Nebesou..."

„Za kým." Přeruší Tomíka Lenka. Radši rychle odběhnu od tématu.

„Už je ti líp." Lenka se na mě kouká jako by nikdy nebrečela. Ale do očí se jí nahrnou slzy a ona je nechá volně stékat po obličeji. „Nechceš si přisednout k nám?" Řeknu a ukážu na místo vedle mě. Lenka přikývne a přisedne si.

„Na jakou pecku se to koukáte?" Sebere mi vidličku z ruky a napíchne na ní kiwi. Strčí vidličku s kiwim do pusy. Zašklebí se. „Proč si to vždy děláš tak kyselý?" zasměju se a vytrhnu jí vidličku z ruky.

„Pšššt." Napomene nás bráška. „Já se dívám." Lenka se zasměje a pohladí ho po vlasech. „No jo. Náš malý bratříček se dívá." Takovou Lenku vůbec neznám. Vždy to bylo jenom „já jdu." Nebo. „nepřijdu na oběd." Ale aby se s námi koukala na televizi. To se ještě nestalo.

***

„Leni, já,... jdu zítra za jedním klukem a nevím, co si mám vzít na sebe. Poradíš mi?" Řeknu Lence, když skončí film. Sestře se rozzáří oči.

„Od kdy ty randíš." Řekne mi. Zrudnu a zabořím pohled do země. „Své malé sestřičce s kluky vždy poradím." Usměju se na ní.

***

Nebesa mi zařehtá na pozdrav, když otevřu dveře kůlny. „Ahoj, miláčku." pohladím jí po hebkém nose. Nasadím jí nepromokavou deku, protože venku ještě stále prší a otevřu dveře od kůlny. Nebesa se rozběhne na dvorek. Je asi hodně šťastná, že nemusí být zavřená v té kůlně. Vyhazuje zadními nohami a pohazuje hlavou. Přeběhne celý dvorek. U plotu se zastaví a začne se pást. Vykydám jí stání, umyji koryto a naplním ho vodou. Sendy mi včera ukázala, jak se má seno dávat do síťky, aby nemusela pořád žrát z toho koše. Naplním síťku a pověsím jí za háček. Z venku se ozve pronikaví zvuk volání o pomoc. Rozběhnu se ven. U vchodových dveří stojí Lenka a vyděšeně zírá na Nebesu. Rozběhnu se k nim.

„Marky, co to je?" už zase ta otázka.

„To je Nebesa." Řeknu posmutněle. Lenka určitě řekne o Nebese našim a ty mí jí vezmou.

„To je kůň z Howrse." Zasměje se.

„Jo to je kůň z Howrse." Pokusím se, aby to znělo, co nejlegračněji, ale místo toho to z ní spíš posmutněle, hodně posmutněle. Sestřin úsměv zmizí a sestra se na mě podívá starostlivýma očima. „Ona je tvoje?" přikývnu. Sestra asi vycítí mé obavy, že o ní řekne rodičům a prohlásí: „Neboj, já o ní našim nic neřeknu." Na tváři se mi objeví široký úsměv a oči se mi rozzáří. Vrhnu se na Lenku a obejmu ji. Nebesa do mě šťouchne čumákem. Pohladím jí na čele a popleskám po jejím nádherném klenutém krku.

***

Celé dopoledne jsme byli já, bráška a Lenka venku s Nebesou. Než přišla mamka.

Rychle zhltnu oběd a pádím do svého pokoje. Počítač je od rána zapnutý. Rychle se proklikám až na e-maily. Super. Dana už odepsala.

Od: Dana Wordová <danadanouš@swedemail.com> Datum: čtvrtek 16. Července 2013 13:54 Komu: Markéta Lindquistová <marketamarky@swedemail.com> Předmět: scházíte mi.

Ahoj, Marky.

Jak tě vůbec mohlo napadnout, že jsem na vás zapomněla? Je tady taková nuda, že z toho za chvíli umřu! Mamka s taťkou tady poznaly nějaké své známé. A ty mají pětiletou holčičku Anetku. No, a protože rodiče za nimi často chodí, tak si musím s Anetkou hrát. A na co si chce malá Anetka hrát? Na maminku a tatínka a s bárbínkami. Hrůza!!! Prosím odvezte si mě. Prosím!!! Nejhorší na tom je, že se rodiče rozhodli, že Anetka a její rodiče s námi budou cestovat po Česku!!!!! To abych si vzala prášky na nervy! Sendy a Dominika bych spolu chtěla vidět. Při pohledu na ně ses musela dusit smíchy, no nemám pravdu? Tady v Chorvatsku žádní hezcí kluci nejsou. Všichni mají protáhlí obličeje a jsou hubení jak tyčka. A čeští kluci v mém věku tu nejsou. Nevěřilas, co se mi stalo. Normálně jsem se koupala v moři. Najednou přišla obrovská vlna. Já jsem se otřela a útes a ta vlna mi sebrala spodek plavek. Na pláži bylo přeplněno a já neměla spodek plavek!!! Nevěděla jsem, co mám dělat!! Pak jsem něco nahmatala v hloubce. Podle hmatu to byly mé plavky!!! Jenže jak se tam k nim potopit. Protože byly hodně v hloubce tak bych se musela potopit tak aby mi viděl zadek. Jinak se k nim nedostanu. Vedle mě proplaval nějaký kluk. Poprosila jsem ho, aby mi je vytáhnul. Měla si vidět, jak se tvářil, když poznal, že to je spodek mích plavek. Vytrhnula jsem mu je z ruky, nasadila jsem si je a plaval od něho. Takový trapas!!! Nejradši bych se propadla před ním do země!!! Taky mi moc chybíte. Už se nemůžu dočkat až si spolu někam vyrazíme. A opravdu mě moc mrzí, že nepřijedu na tvoje narozeniny.

Posílám spoustu objetí. Ahoj Dana.