Vysněný kůň

Nález....

Ráno se probudím asi až v půl desáté. Dnes mě nikdo nebudí, takže se cítím fantasticky.

Zvednu se z postele, vezmu si na sebe zase šortky a tílko jako včera. Seběhnu schody a dojdu do kuchyně. Na stole je opět šálek s horkou čokoládou a tentokrát místo toustů chleba s máslem a marmeládou. Sednu si ke stolu a začnu usrkávat z hrníčku.

„Ahoj Marky." Pozdraví mě Tom.

„Ahoj bráško." Opáčím.

„Markéto." Řekne důrazně táta.

„Odpoledne pojedeme za babičkou. Pojedeš s námi?" zeptá se mě.

„A Lenka jede?" optám se, protože vím, že když tam nebude ségra tak se tam budu nudit.

„Ne, Lenka jede do akvaparku s Veronikou a prý tam u ní přespí." Odpoví táta.

„Hm. Asi nepojedu." Odpovím a ukousnu kousek chlebu. „A co tady budeš sama dělat?" řekne táta.

„Nevím, asi budu na počítači a pak pudu někam s Badym." Odpovím.

„A kdy se vrátíte?" zeptám se, protože když bude ségra pryč a ještě rodiče s Tomem, tak bych mohla pozvat Danu a Sendy teda vlastně Sandru, Sendy je její přezdívka a mohli bychom tady uspořádat pyžamovou párty! To by bylo bezva!

„Asi zítra." Odpoví táta. A moje šance na pyžamovou párty o něco vzrostla.

„A mohla bych si sem pozvat Danu a Sandru?" zeptám se a nasadím ten nejsladší úsměv, který umím. Táta se zamyslí a pak odpoví.

„No tak dobře a zeptala ses jich?" no jo na to jsem zapomněla.

„Ne." A hned se rozběhnu k telefonu. Vytočím Danino číslo a přiložím sluchátko k uchu. Chvíli slyším jenom píp, píp, ale pak se ozve Danin hlas. „Ahoj Dano, to jsem já Markéta." Pozdravím jí.

„Ahoj co potřebuješ?" zeptá se.

„No, víš, rodiče odjížděj tak jsem myslela, že bys u mě mohlas přespat? Co myslíš?" Zeptám se jí a netrpělivě čekám na odpověď.

„No to asi nepůjde, já jsem v Praze u tety, víš." Řekne dost smutně.

„Aha tak, ahoj." Dořeknu a zavěsím. Pak vytočím i Sendino číslo, ale ta taky nemůže. Říkala, že zítra brzy ráno jedou do Prahy nakupovat. Jsem docela zklamaná. Znovu zasednu ke stolu a usrknu horkou čokoládu, teď už studenou čokoládu a ukousnu chleba s máslem a marmeládou.

Dojím a dopiju, odnesu mamce hrníček a běžím nahoru. Sednu si na postel a v hlavě si promítám hovor s Danou a se Sendy. Najednou jsem pořádně naštvaná na Prahu. No nedá se s tím nic dělat, bohužel.

Odpoledne rodiče odjeli a já jsem doma s Lenkou. Lenka je na počítači a tak si řeknu, že půjdu pro Bobíka. Ale nesmí mě ségra vidět, protože nesnáší, když si beru kočky do pokoje. Mamce ani taťkovi to nevadí, ale Lence jo. Rychle seběhnu schody a běžím do haly. Nazuju si krosky a vyběhnu ven, popadnu Bobíka a běžím zpátky domu. V hale si vyzuju krosky a tiše vyběhnu schody. Proplížím se s Bobíkem okolo Lenčinýho pokoje a rychle se rozběhnu ke mně do pokoje. Zavřu za sebou dveře. Hopsnu s Bobíkem na postel. Lehnu si na postel a Bobík si lehne vedle mě. Začnu Bobíka hladit, Bobíček k tomu nádherně přede, je to tak uklidňující, že jsem zapomněla na Prahu, na Danu a Sandru a na pyžamovou party. Najednou se pohne klika. Ale ne Lenka! Rychle Bobíka schovám pod peřinu a sednu si před něj.

„Hele Marky já teda jedu jo. Prosím tě nedělej tady žádné hlouposti jasný!" přikáže mi ségra, já jen přikyvuju hlavou. Lenka zavře dveře mého pokojíku a jde dolů. Hned jak za sebou Lenka zavřela, jsem odhrnula peřinu a pohladila Bobíka. Chudáček určitě se tam musel strašně škvařit. Seběhnu s Bobíkem dolů, sednu si na gauč, Bobík si pochopitelně sedne vedle mě, pustím dývko. A znova se koukám na OCELOVOU PĚST.

Uprostřed filmu začne Bady hlasitě štěkat.

„Já jsem ale blbá." Bouchnu se do čela.

„Vždyť jsem zapomněla na Badyho!" rychle vypnu DVD a běžím ven. Doběhnu do haly, nazuju si krosky a vezmu si mikinu, ještě zavolám na Bobíka a pak už běžím za Badym ven. Bobík mi je v patách.

„Badýsku promiň, já jsem na tebe úplně zapomněla." Bad se zatváří uraženě.

„Mě to opravdu moc mrzí." Dodám. Badýsek se ke mně obrátí a začne mě lízat. Nasadím mu řetízek a připnu vodítko. Vyrazíme po silnici až do třešňového sadu. Tam Badymu jako obvykle odepnu vodítko a nechám ho volně běhat. Najednou se mi Bad ztratí z očí.

„Bady! K noze!" začnu hlasitě volat, ale Badýsek nikde. Něco zaslechnu u lesa a tak se tam rozběhnu.

„Bade, co tu děláš." Řeknu mu.

Badýsek začne štěkat. Po zádech mi přeběhne mráz, co kdyby ze křoví vyběhnul

muž s nožem anebo pistolí! To by byl, ale průser. Něco zachrastí ve křoví

a já ztuhnu. Krev v žilách se mi ztratí a já se nemůžu ani pohnout. Čekám,

co bude dál, co nebo kdo se ve křoví objeví. Napjatě pozoruju křoví. Když

v tom...