Vysněný kůň

Čarodějnické obřady

Se Sendy jsme pak ještě chvíli seděli na lavičce a lízali svojí zmrzlinu. Sendy mi celá nadšená vyprávěla o tom jak bude klub skvělí, a že budeme shánět i ostatní holky ve škole a bude to prostě paráda. Bohužel jsem o tom moc přesvědčená nebyla. Po chvíli jsem se vydali se zbytky zmrzliny k tetě. 

,,No kde jste?" křikne na nás ode dveří teta. ,,My už jsme mysleli, že jste se ztratili."
,,Promiň teta." řeknu. ,,Zašli jsem si na zmrzku,protože Dominika jsme  v pizzerce neviděli." zalžu.
,,Dobře. Ale neměli jste si dávat zmrzlinu. Právě jsem dodělala tu husu." teta od nás odejde do kuchyně, skloní se nad krásně vonící husou a něco si pro sebe brumlá.
,,Pojďte si sednout holky." pozve nás strejda ke stelou a obě si sedneme. 

,,Tak." řekne strejda, když všichni dojíme tetinu výbornou husu a před sebou máme sklenky s minerálkou. ,,Kam vlastně chcete na školu?" zeptá se nás. Připadá mi, že každý dospělí člověk se vás aspoň jednou zeptá: ,Jak jde škola?' ,Jaké máš známky?' a podobně. Je to jejich oblíbené téma, protože i když o vás nevědí vůbec nic, tak přeci jenom jim dojde, že chodíte do školy. A proč se na ni o prázdninách, kdy přemýšlíte jen o tom, jak prvního září přijdete do školy s benzínem a sirkami v ruce, nezeptat?
,,Já bych chtěla jít na právničku do Prahy." odpoví pohotově Sendy.
,,Právnička?" řekne uznale strejda. Vypadá to jakoby ho to překvapilo.
,,Ano." přitaká Sandra.
,,A proč zrovna do Prahy?"
,,Moc se mi tam ta škola líbí." odpoví Sendy.
,,A na jaký obor?"
,,Přemýšlela jsem o..." Sendy to ale nedořekne, protože se ozve prásknutí dveří a po chvíli se v kuchyni objeví Dominik. Na tváři má široký úsměv, který mu však zmizí jakmile si všimne Sendy.
,,No kde ses zasejc coural?" okřikne ho teta.
,,Já..." Dominik je z nás očividně nervózní. Očima těká ze mě na Sendy a rozpačitě překročí z jedné nohy na druhou. Pak si dokašle a řekne: ,,Byl jsem s kluky venku. Hráli jsme fotbal." Hrkne ve mě. Je mi jasné, že nehrál fotbal a už vůbec ne s kluky. On nám právě lhal. Po očku kouknu na Sendy. Je rudá vzteky a celá se třese.
,,No tak vem holky někam ven." řekne teta.
,,Dobře." Dominik se obrátí na podpatku a vyjde ven z kuchyně. Nejistě se zvednu ze židle a vydám se za ním. Sendy jde za mnou.
Když za námi zaklapnou vchodový dveře Sendy se neudrží a vyštěkne na Dominika: ,,Jaká byla pizza?!" 
Dominik chvíli nechápe. Asi to ještě,  jeho lží zaplněný mozek nestačil zpracovat. ,,Co tím myslíš?" zeptá se.
,,Ty víš, sakra, moc dobře, co tím myslím." Sendy si založí ruce na prsou a stoupne si před Dominika. I když je Dominik skoro o hlavu vyšší než ona, Sendy teď vypadá jakoby měla dva metry. Její hruď se jí s každým nádechem zvedá a v obličeji je rudá jako pivoňka. Spodní ret má trošku vyšpulený do předu a oči přivřený. Dominik nic neříká. Stojí před ní a zarytě se jí dívá do očí. 
,,Hele nebudeme to víc protahovat." řekne Sendy a já si najednou mezi nimi připadám trapně. Tenhle rozhovor není pro moje uši.
,,Já..." řeknu, ,,nechala jsem si tam mikinu. Za-za chvíli jsem tady." pomalu odkráčím směrem k tetinu domu.
,,Viděla jsem tě s tou courou v pizzerce." slyším Sendy jak křičí na Dominika.
,,Cože jsi viděla?!" optá se jí Dominik.
,,Nedělej ze sebe blbýho." slyším ještě Sendy, ale pak už zaslechnu jen útržky z jejich rozhovoru.
,,....to snad nemyslíš vážně...."
,,...nech mě!"
,,Konec!" uslyším ze Sendiných úst jasně a zřetelně. Pak zaslechnu kroky. Leknu se a vejdu do domu. Projdu do chodby, kde se zouvají boty a upírám oči na věšák, kam jsem si před chvílí pověsila mikinu. Není tam. Podívám se na podlahu jestli náhodou nespadla na zem, když si všimnu, že jí mám celou dobu na sobě. Plesknu se do čela. Ty jsi opravdu geniální, Markéto. Příště až budeš chtít říct nějakou výmluvu, tak si zkontroluj jestli to náhodou nemáš u sebe.
Slyším prásknutí vchodových dveří a vedle mě se objeví Sendy. Vidím, že má slzy na krajíčku, ale drží se, aby se tu nerozplakala.
,,Jsi v pohodě?" zeptám se opatrným tónem.
,,Ten klub založíme ihned. A budeme tam provádět čarodějnické obřady proti klukům, který podvádějí svoje úžasné holky." řekne Sendy a trochu se tomu zasměje.
,,ty jsi vážně praštěná." rozesměji se a letmo Sendy obejmu. Obdivuji jí za to, že se před pár sekundami rozešla s klukem a teď dokáže vtipkovat. Můžu s klidem prohlásit, že Sandra Nilssonová je ten nejstatečnější člověk jakého znám.
Se smíchem se vrátíme k rodičům do kuchyně. Teta se na nás divně podívá, ale my nic neříkáme. Posadíme se ke stolu a já se napiji ze své skleničky. Ozve se hlasité bouchnutí vchodových dveří a pak uslyšíme dupot nohou na linoleové podlaze doprovázený zlověstným mumláním. Vyměníme si se Sendy pohled. Obě si myslíme to samé: Náš ,,tvrdý" hoch to zřejmě neunesl.  
,,Co se mu stalo?" zeptá se nás teta poněkud vystrašeným tónem. Začínám se trochu červenat. Nechci, aby zjistili, že máme s Dominikem spory. Jako vždy mě, ale zachrání Sendy, která pohotově odsekne: ,,Prej je moc unavenej z fotbalu" Teta pokývá hlavou, jako kdyby věděla, jaký úsilí fotbal odnáší. ,,No." řekne. ,,On fotbal není jednoduchá hra. Jako malá jsem ho párkrát hrála."
,,Tak to asi po tobě má Markéta talent na fotbal." řekne mamka a napije se svého kafe. Na průhledné sklence se obtiskne její jasně rudá rtěnka, bez  které nevychází  z domu. 
,,Ty hraješ fotbal Markýtko?" pohladí mě teta po vlasech.
,,Jo. Začala jsem koncem července."
,,A kde hraješ?" zeptá se mě strejda.
,,Většinou jsem na střídačce." odpovím a cítím jak mě to zamrzelo. Také bych chtěla hrát jako hraje Erik, Patrik a ostatní kluci na jistotu a ne jenom čekat až se někdo unaví.
Nastane těžké ticho. Nikdo neví, co má říkat. Mamka si znovu usrkne kafe. Pohledem slétnu na mé ruce a začnu si okusovat kůžičku kolem nehtů. Je to jeden z mích zlozvyků.
,,Mamí." protne ticho Tomáškův hlásek. Vůbec jsem si nevšimla, že je tady. Asi byl zalezlý ve vedlejším pokoji a hrál si s Dominikovými starými hračkami. Teď se ovšem vrátil do kuchyni a tahá mamku za rukáv její bílé, hedvábné košile.
,,Co je?" zeptá se ho mamka a upraví mu jeho dlouhou ofinu.
,,Sveze mě Dom na motorce?" Tomášek už od rána o ničem jiném nemluví. Celou cestu byl hrozně neposedný a někdy si v autě hrál, že je závodník moto GP.
,,Já nevím..." odmlčí se mamka a podívá se na tetu. ,,Jestli ti to teta dovolí tak asi ano." teta přikývne a Tomášek radostí poskočí. ,,Jóó, pojedu na motorce a budu opravdový závodník!" výská.
,,Tak já zavolám Dominika, protože sám jet namůžeš." teta se těžkopádně zvedne ze židle a odbelhá se někam pryč od nás.

,,Dome!" její vysoký tón hlasu je slyšet až do kuchyně. ,,Svezeš Tomáška na motorce?"
,,Jó!" ozve se z pokoje, ale nikoho nevidím.
,,Tak pojď." naléhá teta a vrátí se zpátky do kuchyně. Vezme Tomáška za ruku a řekne mu: ,,Pojď dáme ti helmu, abys sis něco neudělal."
,,Červeno-bílou jako v moto GP?" optá se Tomášek a vesele cupitá za tetou. Teta se hlasitě zasměje, jakoby Tomášek řekl nějaký super vtip. Zvednu se ze židle a vydám se za nimi. I když nemám náladu vidět znovu Dominika tak si ani za mák nesmím nechat ujít chvíli, kdy pojede Tomášek na motorce. Tomík by mi to do smrti neodpustil. Teta Tomáška zavede do malé garáže, tam mu podá helmu. Sice není červeno-bílá, ale je malá a na Tomáškovu drobounkou hlavičku je akorát. Z venku se ozve vrčení motoru a Tomášek radostí poskočí.  Na silnici se objeví Dominikova silná motorka. Tomášek k Dominikovi radostně přicupitá a teta ho vysadí před Dominika. Dominik Tomáškovi ještě něco řekne, ale to já přes hukot motoru neslyším. Pak Dominik přidá plyn, motorka se pozvolna rozjede a Dominik sundá nohy ze země a položí si je na stupačky. Ozve se hřmotný vzdech motoru a oba se od nás vzdálí.

                                                                                             ***

 Když později odjíždíme od tety cítím obrovskou úlevu. Vidím na Sendy, že i ona si oddechla, že už jedeme domů. Pozorně Sendy pozoruji. Má zarudlé oči a vyhýbá se mému pohledu. Je mi jí líto. Nechápu jak tohle mohl Dominik udělat. Cítím jak nevědomky svírám zlostí čelist. Je to moje vina. Kdybych Sendy Dominika neukázala nikdy by takhle netrpěla. Podívám se vedle mě. Tomášek vedle mě poklidně spí. Je z té jízdy unavený. S těmi rozcuchanými hnědými vlásky je tak roztomilý. Položím si hlavu na opěradlo a pozvolna zavřu oči. Cítím jak se mé tělo pohybuje s autem a to mě ukolébá ke spánku.