Vysněný kůň

Další problém

Ráno se mi nechce vůbec z postele. Je Středa a já se mám v Pátek setkat s Erikem na tréninku. Přemýšlela jsem o tom a rozhodla se to ukončit. Nechci mu dávat s bohem a už vůbec ho nechci nechat té Havrance, ale já takhle dál nemůžu.
Vstanu z postele a sejdu do kuchyně. Nasnídám se. Od té doby, co vstávám brzo je tu podivný klid, protože Tomík ještě spí a tak už se z obýváku neozývají výkřiky animovaných hrdinů. Keramickou misku od medových lupínků odnesu do dřezu a jdu se převléct. 

Za nedlouho už stojím před Nebes jemně jí hladím mezi očima.
,,Ty se máš:" povím jí a podívám se jí do očí. ,,Ani nevíš jak je život člověka těžký." Nebesa odfrkne jakoby mi rozuměla a chtěla říct, že mně chápe.
Vyvedu Nebesu z boxu a pustím jí po zahradě, aby se trochu napásla. Mezitím jí vyčistím box a dám čistou vodu.
Když v boxu zahlédnu sedlo a otěže neodolám. Zavolám na Nebes a ta ke mně ihned přiběhne. Osedlám jí a vyvedu na silnici. Vyhoupnu se do sedla a pobídnu Nebesu. Nebes se zdá být klidná a i když jdeme po silnici a kolem nás projíždějí auta jen málo kdy sebou trhne. Na křižovatce Nebesu nasměruji k Sendyinýmu domu. Před domem z Nebes seskočím a zazvoním na Sendy.
,,Ahoj." pozdravím Sendy, když se její hlava objeví v jednom z oken jejich dvoupatrového domu.

,,Co tady děláš?" diví se Sendy a zrakem přeskakuje ze mě na Nebesu.
,,Myslela jsem, že bys ses chtěla projet taky někde jinde než doma." pohlédnu na Nebesu a pak na Sendy. Na Sendy je vidět, že nad něčím přemýšlí. Nechápu proč? Já myslela, že když k ní s Nebesou zajdu bude nadšená.
,,Počkej dole. Za chvíli za tebou zajdu." řekne jen a zmizí v domě. Nebesa si netrpělivě přešlápne a strčí do mě.
,,Klid." promluvím k ní chlácholivým hlasem a pohladím jí po čele. Z kapsy vytáhnu kostku cukru a na natažené dlani jí Nebese nabídnu. Ta si jí opatrně vezme a spokojeně jí chroupá. 

Za nedlouho se ve vstupních dveřích objeví útlá postava mé kamarádky.
,,Ahoj." houkne ke mně a pohledí Nebesu po šíji. ,,Musíme rychle pryč. Kdyby děda viděl, že se sbližuji s koňmi určitě by mi dal domácí vězení." řekne Sendy, vytrhne mi z ruky Nebesiny otěže a hbitými kroky jí odvádí za roh.
,,Ale proč?" nechápu. Rychle za nimi pospíchám a kmitám svýma krátkýma nohama ostošest, abych je dohonila.
,,No protože, když tenkrát Santana musela zpátky a já jsem se kvůli tomu...no...zhroutila, tak si rodiče myslí, že se to může stát i s jiným koněm." houkne na mně Sendy přes rameno.
,,Aha." hlesnu, když je dohoním. ,,Ale budeš dále na Nebes jezdit, že jo?" pohladím Nebes po krku a podívám se trochu vystrašeně na Sendy.
,,Jasně." odpoví Sendy ležérně.
,,A nebude to vašim vadit?"
,,Prosím tě." mávne nad tím Sendy rukou. ,,Ty ani nevědí, že máš koně."
,,A co když se to dozvědí? Nezakážou ti, aby ses se mnou kamarádila?" položím Sendy otázku, která mě taky dost trápí.
,,Nedozvědí." odpoví Sendy jednoduše, ale mě to nestačí.
,,Ale co když jo. Co když ti zakážou, abys za mnou chodila. Kdo by mi pak s Nebes pomáhal? A co bych bez tebe potom dělala?" cítím ve svém hlase trochu paniky. Je pravda, že mě představa, že přijdu o Sendy děsí. A to dost. Ale že bych začínala i panikařit?
,,Prostě se to nedozvědí." zdá se, že se o tom Sendy nechce bavit. Asi jí to taky děsí. Zmlknu tedy. ,,Kam s ní půjdeme?" zeptá se mě Sendy, aby změnila téma rozhovoru.
,,Nevím." pokrčím rameny. ,,Chci někam na otevřený prostor, abych viděla, co v ní je." Sendy kývne a na chvíli se zamyslí.
,,Můžeme jít na louku za městem. Skoro nikdo tam nechodí a nejsou tam ani krtince." Sendy se rozzáří a já kývnu. ,,Ale budeš jezdit i ty." Sendy se na mně káravě podívá. Trochu se stydím za své jezdecké ,,umění" a tak přikývnu. ,,Pojď. Sedni si na ní a já si sednu za tebe, ať jsme tam rychleji." Přejdu k Nebese a trochu kostrbatě se vyhoupnu dosedla. Uchopím otěže a podívám se z výšky koňského hřbetu na Sendy. ,,Podej mi ruku." houkne na mně Sendy a napřahuje ke mně ruku. Uchopím jí a pomůžu jí na hřbet. Když Sendy usedne, pobídnu Nebesu a vydáváme se k louce.