Vysněný kůň

Obchod se sportem

Druhý den ráno jde všechno nezvykle rychlým tempem. Mamka si vzala na dnešek volno, aby s námi mohla vyrazit do města a nakoupit všechny věci do školy. Kvůli tomu ráno vstávám už v šest, abych se mohla postarat o Nebesu a v klidu se nasnídat. V osm hodin už je kuchyně zaplněná. Mamka pobíhá okolo plotny a dělá palačinky. Lenka běhá z koupelny do svého pokoje a pak zase do koupelny a do toho všeho z televize hrají animované pohádky, na které se kouká Tomášek. Přisednu si k němu a dívám se dokud neskončí Šmoulové a mamka nás nezavolá ke stolu. Každému z nás nandá  porci palačinek, doprostřed stolu dá marmeládu a lískooříškový krém a nalije nám čaj. Všichni tři se zakousneme do palačinek a v tichosti jíme.    
Za hodinu už jsme všichni usazený v autě a mamka vyjíždí ze vrat. 

Mamka a Lenka jsou z nákupů celé nadšené a pobíhají po obchodech jako splašené. Zatímco já a Tomík za nimi znuděně chodíme a přejeme si, aby to nákupní šílenství skončilo. Zajeli jsme do obrovského obchoďáku a po necelé hodině jsme nakoupili i všechno co jsme potřebovali do školy, jenže na Lenčiným seznamu věcí do školy je i hromada nového oblečení, boty a kosmetika a tak nás tahá po všech těch modních obchodech a vybírá si oblečení. Mamka je z ní nadšená a nakupuje s ní. 
Vidím na Tomáškovi, že je z toho všeho už stejně otrávený jako já. Chtěla bych domů, za Nebesou, musím zjistit komu patří ten knoflík a jestli mi už Alice odepsala (ve skrytu duše doufám, že ne), nemám čas hodiny nakupovat. 
Procházíme zrovna uličkou mezi obchody a mamka s Lenkou míří do dalšího s oblečením když si všimnu obchodu se sportem. 
,,Mami." povím a všichni se zastavíme. ,,Můžeme se jít s Tomáškem podívat do sportu?" kývnu hlavou směrem k obchodu a všimnu si, jak se Tomáškovi rozzáří oči. 
,,Jo! Můžem? Můžem?" vříská nadšeně Tomášek. 
Mamka si povzdychne. Vždycky ze mě chtěla mít elegantní dámu, ale já ji to nechtíc kazím. Mnohem radši bych byla kluk než nějaké ubrečená holčička na podpatcích. 
„Můžete." odpoví mamka rezignovaně. ,,My se s Lenkou ještě podíváme do New Yorkeru a pak se sejdeme tady na tom gauči."
Přikývnu, vezmu Tomáška za ruku a oba dva se rychle vydáme do obchodu. Konečně něco pro mě! S doširoka otevřenýma očima se kolem sebe rozhlížím a hltám všechny fotbalové míče, kopačky a rukavice. Mají Mercurialky! Vezmu jednu kopačku do ruky a otáčím ji v ruce. Je tak lehká!
„Můžu vám s něčím pomoci?" ozve se za mými zády, leknutím nadskočím a upustím kopačku z ruky.
„Promiňte." zamumlám a shýbám se pro kopačku. Už se pro ní natahuji, když se na jejím hebkém povrchu objeví ještě jedna ruka. Sleduji její pohyb, když zvedá kopečku a pomalu se narovnávám. Pohledem přejíždím z ruky, držící kopačku, k ramenu, krku až k obličeji. Zarazím se a ztuhnu. Srdce mi přestane bít a dech se mi ztratí z plic. Ty oči já znám. Ty dokonalé kaštanově hnědé oči a stejně hnědé vlasy, které do nich padají.

„Eriku?" vydechnu zaskočeně a nespouštím  z něho oči.  
„Marky?" je stejně zaskočený jako já. „Promiň, já...nepoznal jsem tě. Co tady děláš?" Konečně z něho odtrhnu oči.
„Jsem tady s rodinou. Nakupujeme." kývnu hlavou směrem k Tomáškovi, který stojí u regálu s přilbami na motorku.
„Jasně. Před školní nákupy." odvodí.
„Tak nějak." přitakám a až teď si všimnu, že má Erik na sobě tmavě modrou uniformu s názvem obchodu. „Ty tady pracuješ?" optám se ho.
„No, jo." nervózně se podrbe na zátylku a usměje se. „Vlastně si chci koupit motorku, tak se snažím sehnat peníze."
„Chápu." řeknu. Cítím mezi námi ten dostup. To, že si nemáme, co říct a vlastně z mé stránky se s ním ani bavit nechci. Chci vzít Tomáška, mamku s Lenkou a vypadnout odsud.
„Jdeš v pátek na trénink? Trenér tě hrozně chválí. Včera jsem se s ním tady potkal a probírali jsme tě. Prej máš dobrou techniku a přehled. Myslí si, že bys to mohla dotáhnout někam hodně vysoko. Říkal," najednou znejistí a podívá se nepřítomně za má záda, jakoby se na mě už nechtěl koukat. „říkal, že mám super holku."

Trhnu sebou. Mezi námi nastane ticho. Ani jeden nevíme, co bychom měli říct. Nejsem jeho holka. Protože on teď už má jinou. Má tu Havranku a co já vím, třeba taky hraje fotbal, i když na to nevypadá, ale vzhled může klamat. Důležité je, že je teď s ní a ne se mnou. Takže na tom už nezáleží. Přenesla jsem se přes něho a jsem schopná bez něj normálně fungovat. A to je to hlavní! Už jsem zase normální holka s normálními problémy, co má ke klukům stejně tak blízko jako ke kosmetickým značkám. Jinými slovy - vůbec. Podívám se na něho. Jeho hnědé oči hltají mojí tvář a on napjatě čeká, až něco povím. Otevřu pusu, ale vzápětí ji zase zavřu, protože zjistím, že mu už nemám, co říct. Skončili jsme spolu.
„Už musím jít." řeknu a bez jedinéhopohledu na něho se vydám za Tomáškem. Popadnu ho za ruku a skoro s ním vybíhám z obchodu.
„Co děláš?!" křičí Tomášek, ale já mu neodpovídám a zapluji do toho prvního obchodu, který uvidím. Zaběhnu za první regál a přikrčím se, aby mě nebylo vidět. Říkal, že mám super holku. Běhá mi stále v hlavě a já se toho nemůžu zbavit. Už nejsem jeho holka. Nejsem! Tak proč se před ním teď schovávám? Proč tam prostě za ním nejdu a neřeknu mu to? Protože to říct nechci. Protože ve mně je ještě malinkatý hlásek, který mi našeptává, že jsem stále jeho. Že jsem s ním. A že mě má pořád rád. Cítím, jak se mi svírá žaludek a do očí se mi tlačí slzy. Chci odsud vypadnout! Chci za Nebesou! Obejmout ji a plakat jí do hřívy.
„To byl Erik!" ozve se najednou Tomášek a podívá se na mě. „Proč jsi od něho utekla?" nechápe. 
„Protože," snažím se něco chytrého vymyslet ale nic mě nenapadá a nechci zase Tomáškovi lhát. Nechci, aby mě měl zase za lhářku, i když mu lžu jen v dobrém. 
„protože si už nemáme, co říct." povím.
„A proč brečíš?" Tomášek se na mě tázavě podívá. Překvapeně zjistím, že se mi po tváří kutálí jedna slza a honem si ji hřbetem ruky utřu.
„To je jedno." odvětím. „Pojď." sevřu Tomáškovi ruku ještě pevněji a vyvedu ho z obchodu. S pohledem upřeným do uličky projdu kolem obchodu se sportem a zamířím ke gauči, kde se máme sejít s mamkou a Lenkou. Usedneme na gauč a čekáme na mamku s Lenkou.
„Proč nejdeme za Erikem?" ozve se po nějaké chvíli Tomášek.
„Protože má práci." odvětím.
„Nemá." Podívám se na Tomáška. Bráška se kouká do obchodu se sportem, kde Erik pracuje. Náhle zvedne ruku a zamává. „Už tam hrozně dlouho stojí a kouká se na tebe." řekne Tomášek, když se také podívám k obchodu. Bráška má pravdu. Erik stojí u jedné z výlohy a kouká naším směrem. Ihned se otočím zase zpátky. 
„Nekoukej tam." řeknu mu. 
„Proč ne?" Tomášek Erikovi znovu zamává.
„Prostě ti říkám, abys tam nekoukal." řeknu tvrdým tonem. Tomášek se sklesle sveze do gauče a usedne. 
„Vy už se nemáte rádi?" řekne. 
„Ano. Ne." zarazím se. Nevím, co mám Tomáškovi odpovědět. Je pravda, že se už nemáme rádi tolik jako předtím, ale já ho mám stejně pořád ráda. „Poslyš," podívám se na Tomáška a čekám až se na mě také podívá, pak pokračuji. „víš, člověk může mít někoho rád různými způsoby. Můžeš ho mít rád fakt moc hodně a pak si ho i vzít a mít s ním děti, jako to mají mamka a taťka. A nebo ho můžeš mít rád, jako kamaráda. Prostě s ním budeš vždy, když tě bude potřebovat, ale nikdy si ho nevezmeš, chápeš?" Tomášek přikývne. „A tak se máme rádi já s Erikem. Máme se rádi jako kamarádi. A on už má jinou holku, kterou má doopravdy rád, a kterou si jednoho dne vezme a budou spolu mít děti." bolí mě u srdce, když to Tomáškovi říkám a ty slova ze mě jen těžko dostávám. Ani vlastně nevím, jestli mě má Erik ještě vůbec rád i jako kamarádku a nebo pro něho jsem úplný vzduch. A vlastně ani nevím, jestli ho někdy dokáži mít ráda, jako kamaráda, protože ho mám ráda mnohem víc, než jako obyčejného kámoše. Chtěla bych s ním zase být. Ale místo po jeho boku už převzala jiná holka. A já už tam prostě nepatřím. 

„Ale ty ho máš fakt ráda a chceš si ho vzít za manžela." pronese Tomášek a ublíženě se na mě kouká. Své malinké ručičky má založené na prsou a špulí na mě svůj roztomilý rtík. 
„A on si tě chce vzít za manželku. Věř mi. Viděl jsem Ledové království. Pamatuješ si na ty troly, jak tam zpívaly tu písničku?" Tomášek náhle vyskočí z gauče a začne tancovat a zpívat trolí písničku. Ale já ho nevnímám. Stále jsem zaskočena tím, co mi řekl. Můj pětiletý bráška, který ani neumí počítat mě poučuje o tom, co je to láska. Jak na mě může poznat, že jsem do Erika blázen? A jak, pro bůh, přišel na to, že je i Erik blázen do mě? Sleduji ho pohledem jak běhá od výlohy k výloze a stále si zpívá a přemýšlím, kdy můj pětiletý bráška vyrostl a stal se z něho takový odborník na lásku. Aniž bych si to přála, otočím hlavu a zakoukám se do obchodu se sportem. Erik právě pomáhám dvěma chlapcům při obouvání kopaček. Srdce mi při pohledu na něj plesá a já si uvědomím, že má Tomášek pravdu. Mám Erika víc ráda než jen, jako kamaráda. Já ho miluji.