Vysněný kůň

Zápas

Ráno mě opět probudil ten otravný budík. Vstanu z postele a vydám se dolů s pocitem, že budu mít aspoň jednou klidnou snídani. Ale už z dálky slyším rachot hrnců a tříštění skla. Opatrně nakouknu do kuchyně a spatřím Lenku jak kroutí hlavou nad střepy, které ještě před chvíli vytvářeli tátův nejoblíbenější hrníček. Radši se rychle otočím na patě a snažím se nepozorovaně se vyplížit z kuchyně, ale marně. Lenčiny oči mě zbystřily ihned jak jsem udělal první malý krok.

,,Jé ahoj." vypískne a doběhne ke mně. Zastavím se a pomalu se otočím čelem k ní.
,,Hm?" řeknu a pomalinku začnu couvat, abych se vzdálila z nebezpečné vzdálenosti, ve které jsem až příliš blízko rozbitému hrnečku.

,,Můžeš to tady za mně sklidit? Já..." odmlčí se, aby našla výmluvu, proč to nemůže udělat. ,,Já m-musím...zavolat Verče. " Do ruky mi vmáčkne smetáček a rychlými kroky vyběhne schody. Jen si nad tím povzdechnu a pak se dám rychle do práce než se v kuchyni objeví rodiče. 

S posledními střípky hozenými do koše se v kuchyni objeví mamka. 

,,Ahoj." pozdravím ji a nenápadně smetáček s lopatkou vrátím na své místo.
,,Ahoj." opáčí mamka, projde kolem mě a do konvice nalije vodu. Konvici pak vrátí zpátky a zapne ji. ,,Co budeš dnes dělat?" zeptá se, posadí se ke stolu a začne listovat novinami mezitím, co se vaří voda.
,,Ještě nevím." pokrčím rameny a k snídani si vezmu pouze jablko, které je v misce na kuchyňské lince.
,,Takže nemáš nic na práci?" zeptá se mě mamka. Vím, že kdybych řekla, že nemám určitě by mi nějakou dala.
,,Ne. Ne. Já mám v deset zápas, tak jestli mě tam odvezeš?" podívám se na mamku a zakousnu se do jablka.
,,A kde budete hrát?" mamka vždy chtěla mít sofistikovanou dámu, co nosí sukničky a lodičky. Takže když jsem jí řekla, že budu hrát fotbal moc jí to nepotěšilo. A protože Lenka v mém věku ujížděla na černé barvě, vytahaném klučičím oblečení a roztrhanými džíny, mamka pochopila, že sofistikovanou dámu asi mít nebude.

,,Ve Slapnovicích." odpovím jí a sednu si vedle ní.

,,To je docela daleko." řekne mamka a zalije si vřelou vodou kávu.
,,Hm." zakývám hlavou a začnu si také prohlížet časopis.

,,Řekni tátovi." mamka s kávou usedne vedle mě a vezme si zpátky časopis. ,,A vezměte i Tomáška." mamka usrkne za své kávy a dlouhými hubenými prsty s gelovými nehty začne listovat časopisem. Mamka vždy dbala o svůj zevnějšek a nikdy by nedala dopustit, kdyby na sobě měla něco, co už je-jak ona často říká-out. 

Do kuchyně přijde také táta a já se pokouším i hned zmizet, protože táta nesnáší, když snídám v pyžamu. Rychle vyběhnu schody do pokoje, převléknu se a pak už s klidným pocitem se znovu vrátím do kuchyně.

,,Co si dáš?" zeptá se mamka táty, když se vrátím do kuchyně.
,,Kávu." odpoví táta a přes své brýle si začne prohlížet denní tisk.
,,Tati?" zeptám se táty opatrně.
,,Hm.." odpoví táta zcela bez zájmu a dále má nos zabořený do novin.
,,Dneska mám zápas. Mohl bys mě tam odvézt?"
,,A kde hrajete?"
,,Ve Slapnovicích."
,,V kolik?"
,,V deset." Táta se na chvíli odmlčí, aby svou odpověď řádně promyslel a pak odpoví:
,,Tak buď připravena."

Pak už se táty na nic neptám. Odejdu do koupelny, kde se učešu a vyčistím zuby. Když pak procházím kolem kuchyně do svého pokoje uslyším jak mamka s tátou mluví o jeho hrníčku.
,,...no nemůžu ho najít." běduje mamka.
,,Nedávala jsi ho do myčky?" ptá se táta s hlavou uvnitř myčky. Nenápadně kolem nich projdu. Vyběhnu po schodech a zapluji do svého pokoje. Rozhlédnu se po pokoji a rozhodnu se, že si ještě zkontroluji e-mail. Zapnu počítač a proklikám se až na mojí e-mailovou adresu. Přišla mi nová zpráva. Rozkliknu ji a začnu číst text: