Vysněný kůň

Pád

Rána jsem se nemohla dočkat. Konečně je Pátek. Potkám se zase s Erikem a hlavně další den s Nebesou a ,,hodnou" Lenkou. Obrátím se v posteli na záda a pořádně si prohlídnu plakát s koněm. Kůň je krásný, ale Nebesa je ještě hezčí. Kouknu se na budík. Půl devátý. To bude mít Nebesa asi obrovský hlad. Vstanu z postele. Na sebe si hodím puntíkovaný tričko a modrý šortky. Seběhnu dolů. V obýváku je podivné ticho. Asi tím, že není zaplá televize a Tomík spí u Honzíka. Z misky vytáhnu broskev a zakousnu se do ní. V hale si nazuju boty a pádím s Badym do kůlny. Nebesa zařehtá na pozdrav. „Ahoj. Jak se dnes má moje krasavice?" jizva na stehnu je zas o něco menší a Nebesa vypadá, že je nabitá energií. To je dobře protože dnes má přijít Sendy a má mě učit klus. To abych si na sebe vzala chrániče. Naplním Nebese síťku senem a dám jí čistou vodu. Zatím, co přežvykuje seno, jí vyhřebelcuju a osedlám.

„Ahoj Marky." Ozve se za mnou Sendy.

„Čau, už si tady?" myslím, že je teprve půl desátý a v půl desátý Sendy vstává.

„Jo, dnes jsem si trošku přivstala, abych s touhle krasavicí mohla strávit více času." Sendy si Nebesu pozorně prohlédne. „Koukám, že už je připravená na naší další lekci." Chytí Nebesu za otěže a vyvede jí ven. „Tak, šup do sedla." Pobídne mě. Švihem se vyhoupnu do sedla.

„To zíráš, co?" mrknu na Sendy.

„Jo, to zírám." Sendy na mě udiveně kouká a jen kroutí hlavou.

„Byli jsme na projížďce." Vysvětlím jí. Sendy kývne.

„No dost řečí, jdeme na to. Takže chyť otěže a pobídni jí do kroku." Zvolna chytím otěže, nakloním se a pošeptám Nebese: „Krok." Hned jak to dořeknu, pocítím pod sebou, že se Nebesa hnula, ale do kroku se nedala.

„To chce čas, aby se tohle naučila a jestli je to arab tak na ně se musí mluvit v jiném jazyce." Poučí mě. Tak nic. Aspoň jsem to zkusila. Pobídnu (teď už normálně) Nebesu do kroku. Pod sebou cítím jistý a lehký krok.

„Teď se narovnej, chyť víc otěže a znovu jí pobídni." Křičí na mě. Udělám přesně to, co řekla. Nebesa, pode mnou začne poskakovat. Kymácím se za strany na stranu. Sendy na mě něco zakřičí já jí pod hlukem dopadajících kopyt a pod návalem větru neslyším. Jedna noha mi vyklouzne ze třmenu a je konec. Snažím se jí zpátky do třmenu nějak dostat, ale nejde to. Pak udělám tu největší hloupost- pustím otěže a v naději, že si rukama pomůžu dostat nohu do třmenu, sjedu Nebese přes rameno a silně dopadnu na zem.

„Marky, stoč se do klubka a kryj si hlavu!" volá na mě Sendy. Udělám to, co mi řekla. Slyším a cítím vedle sebe údery kopyt. Pak ten hluk přestane. Sundám ruce z hlavy a podívám se okolo sebe. Nade mnou stojí Sendy. „Není ti nic?" ptá se mě vystrašeně. Pokusím se postavit. Opřu se o levou ruku a skácím se na zem. Levý loket mě začne šíleně bolet. Chytnu se za něj a bolestí vyjeknu:

„Au." Sendy se toho hned chytne.

„Co tě bolí?"

„Můj loket." Ukážu ho Sendy. Ta ho začne ohmatávat. „Au, to bolí." Řeknu, když mi na loket šáhne.

„Obávám se, že ho máš naražený." Řekne Sendy jako profesionální doktorka. „Pojď, odvedeme tě domů." Pomůže mi vstát.

„A co Nebesa?" zeptám se jí, ohlédnu se okolo sebe. O kousek dál stojí Nebesa a udiveně se na mě kouká. Sendy mě odvede domu a obváže mi loket. Pak jde za Nebesou. Až teď mi dojde jaký mám hlad a Sendy ho má určitě také. Otevřu ledničku a celou jí prohledám. Z poslední přihrádky vyndám papriku a okurku. Z chlebníku vyndám chleba. Nakrájím ho. Na plotnu dám pánev a rozpustím v ní kousek másla. Položím na pánev chleby a smažím ze všech stran.

„Hm, tady to voní." Do kuchyně vtrhne Sendy.

„Dělám topinky, dáš si?" obrátím další chleba na pánvi.

„Jasně mám hlad jako vlk. Nebesu jsem odstrojila a dala do kůlny co tvůj loket?" Sendy se posadí ke stolu.

„Už je to lepší. Můžeš prosím pokrájet papriku a okurku?" mrknu se na hodiny, půl jedenáctý. To by mohl Tomík přijít domu. Nandám poslední topinku na talíř. A všechny pomažu hořčicí. Sendy na ně dá nakrájenou papriku s okurkou. Obložený talíř donesu na stůl a zasednu se Sendy ke stolu.

„A, co jsem udělala špatně, že jsem z Nebesy spadla?" zetpám se Sendy, která si bere do ruky druhou topinku. Polkne a odpoví:

„Špatně ses držela a skákala si na ní, jak srnka. Musíš víc chytit otěže a sevřít koleny sedlo." Dořekne a zakousne se do topinky.

„Ahoj holky." Pozdraví Tomík.

„To je dost, že jsi vůbec přišel." Podívám se na Tomíka jako mamka, když si neuklidím pokoj.

„Hráli jsme s Honzíkem videohru." Řekne omluvně.

„Máš hlad?" nabídnu mu topinku.

„To si piš, že jo." Tom zasedne ke stolu a sebere mi z ruky topinku.

„So se si salo?" řekne s plnou pusou a kývne na loket.

„Spadla jsem z Nebesy." Tom kývne a vezme si další topinku. Sendy si vezme tu poslední a na mě zbude prázdný talíř. Seberu talíř a dám do dřezu.

„A co budeme dělat teď." Zeptá se Sendy.

„Nebese jsem dala žrát, a pro dnešek by ježdění snad stačilo. Tak navrhni něco ty." Kývne na mě.„Hm... můžeme si hrát s Badem." Nic jiného mě vážně nenapadne.