Vysněný kůň

Hloupá otázka

Netrpělivě vyhlížím Sendy, zatím co Dominik a bráška si hrají s Nebesou. Je zábavné je pozorovat. Vždy když chce Nebesa přijít k Dominikovi, uskočí.

„Marky." uslyším Sendin hlas.

„Ahoj Sendy. Co tady děláš?" dojdu k vrátkům a pozvu brunetku dovnitř. „Koukám, že ses dala do gala. To kvůli Dominikovi?" zeptám se jí a prohlédnu ji od hlavy až k patě. Na sobě má ležérně přiléhající džínové šortky a tílko nad pupík.

„Kde je? Chci ho vidět?" Sendy se vždy do všeho vrhá rovnou po hlavě. Za co jí mám ráda.

„Támhle. Seznamuje se s Nebesou." Ukážu na mladíka s blonďatými vlasy, vypracované postavy.

„Ten je ještě hezčí než jsem si představovala." Prohlásí Sendy a dloubne do mě loktem. „No tak seznam nás." Vykročíme k Dominikovi.

„Ehm...Dominiku." Zakoktám se. Zvláštní. Já myslela, že když se Dominik líbí Sendy. Tak ona bude nervózní, ale zdá se v pohodě, zatím co já jsem rudá jak rajče. „Tohle je moje kamarádka Sandra." Dominikovi spadne čelist, když pohlédne na hubenou brunetku. S dokonalými ženskými prvky a nádhernýma zelenýma očima.

„Dominik." Vykoktá ze sebe na konec. Usoudím, že bude nejlepší je nechat o samotě. Při pohledu na ně se začnu chechtat. Stojí naproti sobě a zírají na sebe. Občas někdo něco řekne, ale jinak je to jenom to trapné mlčení. Už to nevydržím a zasáhnu.

„Sendy," podívám se na ni, „nedáme si další lekci ježdění? Rodiče tady budou každou chvíli." Sendy konečně odtrhne zrak od Dominika.

„Jasně. Jdeme na to." Vstane a zamíří do kůlny. Vyjde ven se sedlem a uzdečkou. Přivedu k ní Nebesu a pomůžu jí ji osedlat.

„Tak co na něj říkáš?" zeptám se jí a nandám Nebese otěže.

„Je boží." Užasne.

„No, myslím, že se mu líbíš." Sendy se poprvé začervená.

„Už si na ní jela?" do našeho hovoru zasáhne Dominik.

„Jo, dvakrát." Poznamenám. „A jednou jsem spadla." Sendy se na mě nechápavě podívá. Já jsem jí vlastně o mé druhé jízdě nic neřekla. Jenom mávnu rukou. Jako že jí to pak vysvětlím. Bady k Nebese přiběhne. Nebesa skloní hlavu a spolu s Badym se dotknou čumáky.

„Tak jo." Vyhoupnu se do sedla. Nebesa sebou trošku cukne, ale jinak je v pohodě. Pobídnu jí. Nebesa se dá do kroku. Už se nekolíbám za strany na stranu ani nedržím křečovitě otěže. Je to paráda. Nebesa jde klidně a sebevědomě. Objedu jedno kolečko kolem zahrady a vrátím se zpátky k Sendy a Dominikovi.

„Já se chci taky svézt." Křičí na mě bráška. Dominik ho chytne a posadí ho přede mě. Znovu pobídnu Nebesu a objedeme spolu s Tomíkem jedno kolečko. Dominik sundá Tomíka a já z Nebesy sesednu. Sendy se elegantně vyhoupne do sedla a pobídne Nebesu do klusu. Sendy vypadá v sedle tak elegantně. Přesně ví, co má dělat. U Dominika zprudka zastaví.

„To bylo super." Pochválí jí. Sendy zrudne.

„A teď ty." Kývnu na Dominika.

„Ne, já neumím jezdit." Naléhá.

„To já jsem taky neuměla." nedám se odbýt.

„Neboj, budu sedět za tebou." Sendy se na něj mile usměje. Dominik si povzdechne.

„Tak jo." Vyhoupne se do sedla, ještě hůř než já. Sendy mu ukáže, jak má držet otěže. Pak mlaskne na Nebesu a ta se dá do kroku. Dominik se celou cestu hloupě usmívá. Sendy je červená až za ušima jenom Nebesa poslušně kráčí vpřed.